Hlavní znaky pastora, který se dopouští duchovního zneužívání: 2. Nadměrná obrana vlastní autority

„Všichni, kdo získají moc, se bojí o ni přijít.“

Tak to řekl Darth Sidious (alias kancléř Palpatine) ve filmu Star Wars: Pomsta Sithů. A přestože patřil k temné straně, měl pravdu. Největší motivací pro ty, kdo jsou u moci, je často strach z její ztráty.

Naneštěstí to platí i pro pastory, kteří se dopouštějí zneužívání. Wade Mullen ve své knize Something’s Not Right (Něco tu nesedí) uvádí velmi podobnou poznámku: „Hlavním přáním jedinců a organizací, které se dopouštějí zneužívání, je získat nebo si udržet moc“ (s. 15).

Pokud má Mullen pravdu – a já si myslím, že ano – dostáváme se k dalšímu klíčovému znaku zneužívajícího vedoucího, a to k tomu, že často nadměrně brání svou moc a autoritu. A potlačí cokoli, co by mohlo ohrozit nebo zpochybnit jeho postavení.

Po krátké přestávce (tento měsíc jsem se soustředil na vydání dvou nových knih: zde a zde!) pokračuji ve své blogové sérii o duchovním zneužívání v církvi, kterou nazývám „Bully Pulpit“.  Předchozí díly si můžete přečíst zde a zde. Jelikož duchovní zneužívání není tak snadno rozpoznatelné jako jiné formy zneužívání, procházím řadu klíčových znaků, na které by církve měly dávat pozor.

Samozřejmě, že pouhá obranářská reakce na vlastní autoritu ještě nutně neznamená, že se člověk chová zneužívajícím způsobem. V jistém smyslu jsme všichni trochu obranářští, pokud jde o role, které zastáváme, nebo pozice, které máme. Ovšem pastýři, kteří se chovají zneužívajícím způsobem, často vytvářejí celou církevní kulturu, která neustále potvrzuje a chrání jejich autoritu – kulturu, jejíž účelem je chránit je před kritikou a trestat každého, kdo se odváží je zpochybnit.

Jak se tedy přehnaná obranářská pozice ohledně vlastní autority projevuje v pastorační službě? Zde je několik příkladů.

Kdo je tu šéf?

Pastýři, kteří brání svou autoritu, se často uchylují k jednomu z nejbanálnějších řešení, a to konkrétně k tomu, že lidem neustále připomínají svou autoritu. V takových případech pastýři často říkají věci jako: „Já jsem váš šéf“, nebo „Mám nad vámi pravomoc“, či „Já tu velím“.

K tomu se navíc mohou pravidelně odvolávat na biblická učení o autoritě pastora nebo starších, o tom, jak drží „klíče od království“ (Mt 16,19), a o tom, jak se mají členové církve podřizovat svým vedoucím (Žid 13,17).

A je pravda, že církve i církevní představitelé mají autoritu. Bible není proti autoritě.

Neustálé omílání tématu autority pastora by však mělo být varovným signálem. Neustálá touha dokazovat svou autoritu může vést ke zneužívání.

Všichni jsou „neposlušní“

Existuje klasické rčení: „Když máš k dispozici jen kladivo, všechno ti začne připadat jako hřebík.“ Stejně je tomu i u pastora, který se dopouští zneužívání. Pokud je jeho hlavním zájmem ochrana vlastní autority, pak mu najednou všechny otázky či námitky připadají jako „neposlušnost“.

Pastýři, kteří zneužívají svou moc, proto rychle vytáhnou tyto nálepky, aby popsali kohokoli, kdo kritizuje nějaký aspekt jejich služby. Jsou prostě „nepodřízení“, „nepoddajní“ nebo „neposlušní“.

Ve skutečnosti se často stává, že tón i jazyk spíše připomínají armádu než církev. Pastýři však nejsou povoláni k tomu, aby byli generály vydávajícími rozkazy, ale pastýři, kteří jemně vedou své ovce.

Toto je válka

Pokud jde o pastorační službu, jedna věc je jasná: kritika je součástí této práce. Ať už oprávněně, nebo ne, každý pastor bude za něco kritizován.

Co se ale stane, když kritizujete pastora, který se dopouští duchovního zneužívání a je odhodlán bránit svou autoritu? Zkrátka to znamená válku. Četné případy duchovního zneužívání ukazují, že právě to je často spouštěčem odvetných opatření, výhrůžek a mstivého chování.

Je pravda, že všichni máme potíže přijímat kritiku. Je to součást lidské povahy. Církve však musí pečlivě sledovat, jak s ní jejich pastor zachází. Pokud i ta nejmenší kritika vede k poplachu nejvyššího stupně, pak máte možná co do činění s pastorem, který se dopouští zneužívání.

Promluvte si s mým právníkem (právníky)

Jedním ze způsobů, jakým si zneužívající pastor udržuje a chrání svou autoritu, je budování klíčových spojenectví v rámci vedení církve. Často si vybuduje silnou základnu loajality mezi několika vybranými členy rady starších – muži, kteří ho budou bránit a chránit před jakoukoli kritikou.

Když tedy někdo vznesl obavy ohledně pastora, který se dopouští zneužívání, má ten již k dispozici skupinu „právníků“, kteří jsou připraveni ho bránit a hájit jeho autoritu. Navíc se tito obhájci často obrátí proti těm, kdo kritiku vznesli, a hledají způsoby, jak je zdiskreditovat nebo zpochybnit jejich charakter.

Nenechte si uniknout, o co tu vlastně jde. Pastor, který se dopouští zneužívání, nevyužívá starší k ochraně ovcí, ale k ochraně sebe sama.

Právě v tomto bodě by se církve měly vážně zamyslet nad svými stávajícími systémy odpovědnosti a nad tím, zda jsou dostatečné k ochraně před duchovním zneužíváním.

Ježíš má na autoritu jiný názor

Je zajímavé, že Ježíš toto nebezpečí hyperautoritářství u svých následovníků předvídal. V Markovi 10,35–45 přicházejí Jakub a Jan k Ježíši s prosbou o mocenské a autoritativní postavení: „Dej nám, ať jeden z nás sedí po tvé pravici a druhý po tvé levici“ (v. 36). Nezapomeňte, že se jedná o ty samé dva bratry, kteří poté, co viděli, jak samařská vesnice neprojevila úctu k Ježíšově autoritě, zeptali se: „Pane, chceš, abychom přikázali, aby sestoupil oheň z nebe a pohltil je?“ (Lukáš 9:54).

Model vedení pro Jakuba a Jana je jasný. Pokud někdo překročí hranici, udeříte tvrdě. Problém je vyřešen.

Ježíšův model služby je však zcela odlišný. Po této smělé žádosti o autoritu Ježíš učedníkům připomíná, jak o autoritě uvažují pohani (tj. nevěřící): „Vládci národů panují nad nimi a jejich velmoži nad nimi vládnou“ (v. 42).

Jinými slovy, Ježíš ví, že výchozí pozicí těch, kteří mají autoritu, je panovat a utlačovat ty, které vedou. Pak ale přichází k jádru věci: „Mezi vámi to tak být nesmí. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je služebníkem všech“ (v. 43).

Model Ježíšovy služby je paradoxní. Nevládneš tím, že si vymáháš svá práva, ale tím, že se jich vzdáváš. Pro pastora, který se chová jako tyran, budou první první. Pro zbožného pastora však budou první poslední. Jak to vyjádřil Paul Tripp: „Ježíš připomíná učedníkům, že nebyli povoláni k panování, ale ke službě.“ (Lead, s. 134).