Co je to duchovní zneužívání?

Jak jsem zmínil v předchozím příspěvku, zahájil jsem novou sérii článků na blogu s názvem „Šikana z kazatelny“, která se zabývá rostoucím problémem duchovního zneužívání v církvi. Než se do toho pustíme naplno, musíme se na chvíli zastavit a přesně definovat, co tím duchovním zneužíváním vlastně myslíme.

Začneme tím, že si ujasníme, o čem nemluvíme. Za prvé, nemluvíme zde o žádném druhu fyzického zneužívání, jako je bití nebo napadání někoho.

Za druhé, nemluvíme o sexuálním zneužívání – ať už se jedná o fyzický kontakt, nevhodné sexuální rozhovory nebo návrhy.

Zatřetí, nemluvíme zde pouze o emocionálním týrání (ačkoli se tyto oblasti částečně překrývají). K emocionálnímu týrání může docházet i mimo křesťanské prostředí – například v manželství nebo na pracovišti – a nemusí se nutně týkat duchovních či církevních autorit.

Duchovní zneužívání tedy nastává, když duchovní vedoucí – například pastor, starší nebo vedoucí křesťanské organizace – využívá své pozice duchovní autority takovým způsobem, že manipuluje, panuje, šikanuje a zastrašuje ty, kteří jsou mu podřízeni, a používá to jako prostředek k dosažení toho, co považuje za biblické nebo duchovní cíle. Podívejme se na několik charakteristik této definice.

Duchovní zneužívání se týká osoby v pozici duchovní autority

Ti, kdo se dopouštějí duchovního zneužívání, totiž často disponují víceúrovňovou autoritou. Například pokud pastor zneužívá člena svého týmu, jedná ze dvou pozic autority: je pro danou osobu pastorem a zároveň jejím šéfem. A pokud je členkou týmu žena, někteří pastoři mohou mít pocit, že mají další úroveň autority (ačkoli ženy nejsou povolány k tomu, aby se podřizovaly každému muži jen proto, že jsou muži).

Johnson a VanVonderen tvrdí: „K duchovnímu zneužívání může dojít, když vedoucí využívá své duchovní pozice k ovládání nebo nadvládě nad jinou osobou“ (s. 20).

Aby bylo jasno: Bible potvrzuje správnou roli autorit – v církvi i ve světě. Bible není proti autoritám a nesnaží se ani všechny takové rozdíly smazat. Zároveň však, a to kvůli hříšné přirozenosti člověka, Bible opakovaně varuje před zneužíváním této autority (Mt 20,25; 1Tm 3,3; 1Pt 5,3).

Kdyby jeden člen církve nadával jinému členovi – např. „jsi zákoník“, „nejsi moc dobrá matka“, „musíš zhubnout“ – mohlo by to být také velmi zraňující. Chybí tomu však váha oficiální autority, která by za tím stála.

Pokud však totéž řekne váš pastor, může to být zdrcující úplně jiným způsobem. Může to v člověku vyvolat pochybnosti o tom, co si o něm myslí Bůh (vždyť tento vedoucí přece nějakým způsobem Boha zastupuje, ne?), může to v něm vyvolat strach ze ztráty zaměstnání (pokud pracuje v církvi) a může ho to přimět k úvahám, zda tento vedoucí o něm nemluví negativně také před ostatními členy sboru.

Duchovní zneužívání zahrnuje hříšné metody ovládání a panování nad ostatními

Když mluvíte s lidmi, kteří byli pod vedením zneužívajícího vedoucího, často se objevují určitá slova: autoritářský, manipulativní, ovládající, zlý, krutý, mstivý, defenzivní a neschopný přijmout kritiku.

Věci nezačínají vždycky takhle. Často se takové zneužívající chování projeví nejprve tím, že vedoucí dělá jízlivé vtipy na něčí účet, nebo třeba jen přehnaně kritizuje své podřízené. Postupem času se však může vyvinout v něco mnohem závažnějšího.

Lidé, kteří se ocitnou ve sporu s duchovně zneužívajícím pastorem, se často cítí izolovaní, zahanbení, vyloučení, umlčeni a mají pocit, že jsou neposlušní, vzpurní a že podkopávají Bohem ustanovené vedení církve.

Je samozřejmě třeba poznamenat, že ne všechno, co by svět označil za „zneužívání“, skutečně zneužíváním je. V některých kruzích se za „zneužívání“ považuje již to, když pastor poukáže na hříchy určité osoby nebo prohlásí určité chování za nebiblické. Takový názor samozřejmě odmítáme. Musíme si tedy uvědomit, že pojem „zneužívání“ může být špatně chápán a zneužíván.

To znamená, že zde hovoříme o skutečně hříšném chování, kdy je jiná osoba ovládána svým pastorem nebo křesťanským vedoucím, což je kategorie, kterou Bible sama uznává v pasážích jako 1. Petrův 5,3 a další.

Duchovní zneužívání se často využívá k dosažení Bohu milých, biblických cílů

Zde se dostáváme ke klíčovému rysu duchovního zneužívání – alespoň tak, jak se vyskytuje v konzervativních evangelikálních církvích – a to konkrétně k tomu, že se často využívá k dosažení biblických cílů.

Pokud se zeptáme, proč by měl pastor zneužívat lidi pod svým vedením, mohlo by existovat mnoho důvodů, včetně závažné narcistické poruchy osobnosti. Zneužívání však obvykle nastává proto, že se pastor zoufale snaží mít situaci pod svou kontrolou. Chce mít pod kontrolou své spolupracovníky, vizi i směřování církve. Loajalita musí být za každou cenu zachována. Nic nesmí narušit chod služby. A když lidé vybočí z řady (což se u lidí stává), pak práskne bičem.

Johnson a VanVonderen dále uvádějí: „Je možné, že se člověk tak zaměří na obranu svého duchovního postavení, určité doktríny nebo způsobu jednání, že je schopen zneužít kohokoli, kdo něco zpochybňuje, nesouhlasí nebo se duchovně ‚nechová‘ tak, jak by si přál“ (s. 23).

Stručně řečeno, zneužívající chování (jakkoli to zní podivně) se využívá jako prostředek k dosažení dobrých cílů církve.

Samozřejmě právě tato vlastnost činí duchovní zneužívání tak tragickým – a také tak těžko rozpoznatelným. Pastýři obvinění z duchovního zneužívání obvykle konají něco užitečného pro království – rozšiřují dosah evangelia, zakládají církve, pomáhají chudým. Jejich služba vypadá požehnaně. Lidé proto často předpokládají, že obvinění nemohou být pravdivá.

Tragédií tohoto scénáře je samozřejmě to, že když se zneužívání odhalí, lidé tomu často odmítají uvěřit. Připustit takovou možnost by totiž znamenalo zničit ten dokonalý svět, který si kolem daného duchovního vůdce vybudovali. Zneužívající pastor tak často dokáže na vše poskytnout zdánlivě věrohodná „vysvětlení“, přičemž se opírá o příznivce, kteří nechtějí, aby úspěšná služba skončila.

Tato třídílná definice duchovního zneužívání není vyčerpávající, ale postačuje jako základ pro zbytek této série. Více o definici duchovního zneužívání najdete zde:

Wade Mullen, Somethings Not Right: Decoding the Hidden Tactics of Abuse [Něco tu nesedí: Jak rozpoznat skryté taktiky zneužívání] (Tyndale, 2020)

Chuck DeGroat, When Narcissism Comes to Church [Když narcismus vstoupí do církve] (IVP, 2020)

Paul David Tripp, Lead: 12 Gospel Principles for Leadership in the Church [Vedení: 12 evangelijních principů pro vedení v církvi] (Crossway, 2020)

David Johnson and Jeff VanVonderen, The Subtle Power of Spiritual Abuse [Skrytá moc duchovního zneužívání] (Bethany House, 1991)

Se souhlasem autora převzato z autorova blogu Canon Fodder.