12. července

Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. (Kaz 7,2)

Tváří tvář smrti se živí třesou, když přemýšlejí o jejích důsledcích a jsou mnohem pohotovější k tomu, aby přijali napomenutí a změnili svůj způsob života. Ale život v radovánkách a bezstarostnosti vede jenom k otupělosti srdce. Proto je lepší dům truchlení než dům hodování. Člověk může přemýšlet o svém konci a o životě jako takovém, může se obracet ke svému Stvořiteli a prosit ho milost a slitování, může děkovat za život, který od Boha má a radovat se z něj. Kéž by bylo srdce člověka stále otevřené ro napomenutí a opravu, kéž by bylo plné bázně před Hospodinem, která je počátkem moudrosti. Potom bez ohledu na dům truchlení nebo hodování, bude žít životem k Boží slávě a s radostí od samotného Krista.