Dílo Ducha svatého

• Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. (J 16,13) 
• On mě oslaví. (J 16,14)

Oba texty jsou, milí přátelé v Kristu, slova našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. On mě oslaví.“ Stejně jako tenkrát Duch svatý uváděl lid Boží ve všelikou pravdu a oslavoval Pána Ježíše, dělá to i dnes a na věky věků. Sláva je jeho, ať o tom víte nebo nevíte. „Neboť tvé je království, i moc, i sláva!“ A teď si představte, že my již z té jeho slávy něco vidíme a čekáme ještě víc té jeho slávy. Naše texty nám praví, že všechno to, co vidíte a čekáte, je příliš málo, že jeho sláva je neskonale větší a že se určitě dostaví.

To je obsah mého kázání.

Zde máte nejprve pravdu a jeho slávu.

I. Co je ta pravda a jaká je to sláva?

Já vidím, že všechno to, co koná, všechna ta jeho díla, ta skutečnost kolem nás je slavná skutečnost. To je jeho sláva. Všechno to, co Pán Bůh kdy konal, je jeho sláva. I když o tom nijak nemluví, ta jeho sláva tu je! Ale když to vidíte, můžete o tom i slavně mluvit. Ale i bez mluvení všechno, co působí, je slavné, a nejen slavné, ale i pravé; je to skutečná pravda.

On je věčný Duch, sám v sobě dostatečný, blahoslavený. Rozhodl se, že se zjeví. Jak? Tak, že začne jednat. To je jeho sláva a vy žasnete, když chápete. Řekl slovo, a stalo se. Co se ukázalo? Ukázala se hmota, nebe i země. Když to pochopíte, máte přání padnout a kořit se. Řekne slovo a objeví se hmota. Jak je tohle možné? Na to žádná logika nestačí. Jak může věčný Duch ze sebe vydat hmotu? Ale je to tak. Je tu hmota. Všechno je učleněné, prazvláštní. Otevřete si, prosím, Žalm 19,2. Co tam čteme? „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ Když rozumíte tomu, co vidíte, zjišťujete, jaká je to sláva! A nad to je to pravé, jeho dílo je pravda!

V takových prastarých dobách řečtí hvězdáři řeknou: „V ten a ten den bude zatmění slunce.“ Tak mu to jde na minutu, že my to dovedeme předpovídat! Na to je věda, aby vystihla Boží fakta, Boží skutečnost, aby viděla, že tato jeho skutečnost je to pravé. Nebojte se vědy! Ta je jeho služebnice. I světští lidé vykládají, jaká je to sláva, jaký důmysl!

Ale to není to nejslavnější. Co je to nejslavnější? To nejslavnější je jádro všech Jeho úmyslů: Jeho věčné evangelium. Všecka ta fakta jsou slavná, ale evangelium je to nejslavnější. Podívejte se, prosím, do Jana 1,14: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ A on usoudil, že někteří jeho tvorové budou vedeni jeho Duchem. Podívejte se do dvanáctého verše téže kapitoly Janova evangelia: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ A v epištole Římanům 8,14: „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“ To je jádro jeho myšlenek, to je jeho sláva a pravda. A jací jsou zatím ti tvorové, dokud nejsou vedeni Božím Duchem? Tělo v mrákotě se všemi skutky těla.

A jak dojde na ty jeho plány? Tak, že půjde on sám a vykoná všechno. „Já budu v těch mrákotách světlem!“ To Slovo jde na svět, aby z něho vyprýštilo, co si na světě přeje mít vzácného. Velice mnoho vykládají o Pánu Ježíši, jaké že to bylo na něm všechno lidské! Arciže! Byl člověk, pravý vzor lidskosti, ale to mi nepotřebujete vykládat, to já vidím hned bez vás! Já potřebuji, abyste vykládali, co na něm bylo slavného v našem těle. Co na něm bylo slavného? To, co je jádro v jeho plánech, že přišel on sám. A sám se stane na světě ten nejmenší a nejnižší. Ten, který stvořil všechno, se stane tím posledním. Ten, který má co rozkazovat, se stane ten nejposlušnější. A ten nejkrásnější, ten nejčistší stane se vyvrhelem lidským. On nese hříchy svých ovcí. To je to největší: Umírá na dřevě kříže pro mé hříchy! To zamýšlel od věčnosti. To je jádro těch jeho myšlenek. A z toho aby do světa prýštilo to pěkné, co chce na světě mít.

A teď si představte, že to jeho jádro je křesťanství. Nu, pak si nenechte namluvit, že to je také křesťanství, kde to jádro schází. To je křesťanství, že on byl v mém těle a že za mě umřel. Pak vidíte, že křesťanství vynáší slávu Boží jako žádné jiné náboženství. Jsou různá náboženství. V každém je jisté světlo, ale jádro jim schází. A když přijdete a začnete Pána Ježíše vynášet a vychvalovat, ale řeknete, že nebyl Boží Syn, nenesl hřích, pak se nedivte, že já vás za křesťany považovat nemohu. Jste, co jste, ale za křesťany vás považovat nemohu. Jako nemohu považovat hodinky, i když jsou zlaté, za hodinky, když v nich chybí péro. A když obdivujete Pána Ježíše jako člověka, který krásně učil, já ho neobdivuji, jestliže není Syn Boží. Proč? Jak ho můžete obdivovat, když se vydává za něco, čím nebyl? Jak bych ho obdivovat a jak bych mohl obdivovat vás?

To mne vede k tomu druhému:

II. Kdo pochopí jeho slávu a pravdu?

Kdo nepochopí jeho slávu? Kdo nepochopí jeho pravdu? A kdo ji pochopí? Přirozeně nikdo. Tak, jak jsem a jací jste vy, dovedeme být jenom unitáři, takoví lidé, jako je prostě věřící mohamedán nebo prostě věřící Žid: „Pán Bůh je mocný, moudrý, milostivý, ale nikdy nezahladil lidský hřích!“ A nesmíte se jich ptát, co si počnete se svými hříchy. Je hřích netrápí. Oni dovedou pochopit, že on je velký Pán, ale nic víc. A ať jste učení, jak jste učení, přirozenou učeností se nedostanete dál, než že on stvořil všechno. Najděte si, prosím, 1. Korintským 1,23. Co tam čteme? „Ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství.“ Když těmto učeným, vybroušeným lidem předkládám jádro Božích plánů, jedni se přímo horší a druzí se usmějí a řeknou: „Tak se věci nemají!“

Ale jestliže si Kristus přeje, abyste pochopili jeho pravdu a slávu, tak se do toho vloží svým svatým Duchem. A začne vykládat: „To je ten můj řád, abyste přirozeně chápali to, co se dá pochopit přirozeným rozumem, ale to ostatní aby se vám podalo jen působením mým! Když přijde Duch pravdy, ten vás uvede v to ostatní, co přirozeným rozumem pochopit nemůžete!“ Jinak to nepůjde. To hlavní si ponechal pro sebe: Duchovní věci. Vyleje svého Ducha a teď se ti začnou otevírat oči a vidíš, co ti žádný Platón a Sokrates nevyložili, že jsi tělesný člověk. On ti chce zjevit svou spravedlnost. Co já si počnu? Nic se nebojte těch věcí, které se předkládají v dogmatice. On vám to vše dá sám. On to utvoří všechno sám. On mi mé hříchy odpustí, já to s ním mám v nejlepším pořádku! Pak to budeš mít i se světem v pořádku. Nic se nebojte!

Teď to blahoslavené okoušíte, že krev Krista Ježíše, Syna Božího, nás očišťuje od každého hříchu. Tak začne vždycky vzcházet světlo tvému rozumu a tobě se začnou srovnávat věci, které se srovnávat nechtěly. Ne tak, že by tomu starému tělu vzešly nové síly, nýbrž tak, že odpadají všechny překážky.

Šli jste na rozhlednu a chtěli jste vidět Prahu, ale neviděli jste nic, protože tu byla mlha. Ale když ta mlha spadne, to je překrásný pohled! Právě tak v duchovním životě. On nás zbavuje ohavností, které vystupují ze srdce. A vy vidíte Boží věci ve zcela jiném světle, než jste je až dosud viděli a začnete se bát toho, čeho jste se dříve nebáli. Když se však Pán Bůh do toho nevloží, jste všichni jenom unitáři.

A nyní to třetí:

III. Co když žádnou Boží slávu nevidíme?

Když se takto věci mají, jak se to může stát, že žádnou Boží slávu nevidíme? Když se to s námi tak má, že nevidíme nic vzácného, to má jednu příčinu: Že jsme to nezakusili. Na nikoho neházíme kámen, ale není vám to dáno. Otevřete si Matouše 13,10–11: „Učedníci k němu přistoupili a řekli: ‚Proč k nim mluvíš v podobenstvích?‘ On jim odpověděl: ‚Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.‘“ A bylo to řečeno velmi šetrně. Opatrně o každém, kdo neviděl, řekl: „Není jim dáno!“ Co jim není dáno? Není jim dán Duch svatý. Nu, pak se nemůžete dostat dál, než jste. Můžete ty věci opakovat po nás, ty řeči mohou být velice správné, můžete být nad to plni vzácných skutků, ale Pánu Bohu se to nelíbí. To jsou jen mrtvé skutky, na literu podle zákona, ale on říká: „Jděte pryč, to všecko je lež. To nejde ze srdce!“ Jemu se to líbí jen tehdy, když je to z upřímné poslušnosti. Ale když to děláte z roboty, to se mu líbit nemůže. Řeči mohou být pěkné, mohu kázat kázání úplně ortodoxní, ale srdce mé v tom není. To se mu nelíbí.

To znamená, že to takové má zůstat? Ne, to znamená, že dojde na Boží sliby, že vyleje plnost Ducha svatého. Všechno naplní. A co se bude se všemi dít? Dílo Ducha svatého. Všichni obrácení, všichni milovníci Pána Ježíše, a teď si to představte ve všech církvích. Co že z toho pojde? Podívejte se do Jana 10,16–17: „Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.“ Kdy to bude? Až vyleje tu plnost Ducha svatého a obrátí všechny.

Já zatím nemohu poctivě opustit svůj katechismus, protože nevidím, že to, co vy máte, je lepší. Byl bych nepoctivý, ale já si dovedu představit, že vyleje Ducha svatého a všichni ho budou tak plni, že to budou umět vyjádřit lépe, než to mám v mém katechismu. Pak je jeho vůle, abych odhodil svůj katechismus a vzal jejich.

Jak zjeví svou slávu? Tak, že to všichni budete zakoušet a vyjádříte to daleko správněji než já. Kdy to bude? Až se mu zalíbí. „Až by se to, co je připraveno, vykonalo.“ Ale v jeho úradku je to hotové všechno, ale teď se drž toho dvojího:

1. Ty máš Ducha svatého tolik, kolik ho potřebuješ.

2. Nedej si ty krásné Boží vyhlídky kazit. On má vzácné plány, bude mít na světě milovníky, vyleje Ducha svatého a druzí, kteří se posmívají, budou mít možná jednou větší radost než ty.

Já jsem hotov. Možná byste měli chuť přít se s těmi mrákotami, které vidíte na všech stranách. Ale z mrákot nevzejde světlo. Až vás Pán Bůh bude posílat, pak se přít nebudete, ale budete ty lidi mít rádi.

Když už vidíte a radujete se, to je všechno málo. Co on připravuje pro svět, to je neskonale vzácnější. „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. On mě oslaví.“ Amen.

Kázáno 15. května 1910 o svátcích svatodušních.