Jak rozpoznat falešné učitele (část 3.)
Abychom rozpoznali falešné učitele, musíme pochopit, že přicházejí převlečeni za pravé Kristovy následovníky. Rozlišování proto vyžaduje, abychom zkoumali ty, kdo tvrdí, že mluví Boží slovo, a rozlišovali, kdo je pravý a kdo falešný. V kázání na hoře nás Ježíš učil, že jedním ze způsobů, jak rozlišit pravé a falešné učitele, je podívat se na jejich ovoce. Co je výsledkem jejich rtů, jejich života a jejich vedení? Dobré ovoce ukazuje na někoho, kdo je skutečným Kristovým následovníkem a věrně hlásá jeho slovo. Špatné ovoce naopak odhaluje někoho jako falešného učitele.
Jednou z osob, která byla přítomna Ježíšovu kázání na hoře, byl apoštol Petr, který nám také dal pokyny, jak rozpoznat podvodníky v církvi. Petr věděl, že jeho čas, který mu zbývá na této zemi, je krátký, a proto při psaní svého dopisu projevoval značnou naléhavost, přičemž jeho konečným cílem bylo, aby si jeho čtenáři uchovali víru v pravdu evangelia (2Pt 1,12–15). Pouhé pozitivní vyložení pravdy však pro tento úkol nestačilo. Pokud měli jeho čtenáři zůstat věrní pravdě, která je v Ježíši, museli být také vyzbrojeni schopností rozpoznat falešné učitele, kteří se snaží tuto pravdu překroutit, převrátit a zkazit, a vyhnout se jim. Petr proto strávil většinu druhé kapitoly svého listu odhalováním charakteristických rysů falešných učitelů. I když se nemůžeme zabývat vším, co Petr v této kapitole napsal, podívejme se na čtyři z těchto destruktivních rysů.
Za prvé, falešní učitelé jsou záludní. Druhý Petrův 2,1 nám říká, že falešní učitelé zavádějí zhoubné nauky záludně. Stejně jako Ježíš varoval učedníky v kázání na hoře, Petr nabádá své čtenáře, aby si uvědomili, že falešní učitelé jsou ze své podstaty podvodníci. Své falešné učení neinzerují a většinou ho nestaví do popředí. Falešní učitelé si vyhlédnou zranitelné členy církve, kteří by mohli být falešnému učení otevřeni, a u nich začnou zasévat semena svého falešného učení nejdříve. Snaží se udržet to, co dělají, pod rouškou utajení, aby nebyli odhaleni, dokud si nezískají své vlastní následovníky. Další taktika, kterou používají, aby skryli své zhoubné nauky, spočívá v tom, že se snaží pravdu spíše doplňovat, než z ní ubírat. Když Petr říká, že „záludně zavádějí zhoubné nauky“, použitý jazyk poukazuje na to, že přinášejí něco navíc k tomu, co už tu bylo. Falešní učitelé nemluví vždy proti tomu, co je přijímáno jako křesťanské učení, ale někdy se snaží přidat něco k tomu, čemu lidé v církvi již věří. Zavádějí novoty, o kterých tvrdí, že jen obohatí to, co křesťané praktikují. Tím, že vyhledávají zranitelné a předstírají, že věří v totéž, v co věří církev, ale s několika novinkami, falešní učitelé záludně zavádějí své zhoubné nauky často nepozorovaně. Křesťané se musí mít na pozoru před těmi, kdo přinášejí novoty do Božího slova nebo se snaží izolovat mladší věřící jako nic netušící oběti.
Druhou vlastností, kterou Petr zmiňuje, je nezřízenost falešných učitelů (2Pt 2,2). Nezřízenost zahrnuje sexuální nemravnost, nemravné jednání a nedovolené touhy. Falešní učitelé využívají toho, po čem touží přirozený člověk, a dávají údajný Boží souhlas hříšným touhám člověka. Protože lidé přirozeně touží po tom, co Bůh zakazuje, mají falešní učitelé mnoho následovníků, protože dávají klid neklidnému svědomí, které se chce osvobodit od úzkostí viny, ale ne od moci hříchu. Pokoj, který dávají, však není Kristův pokoj v evangeliu, který pramení z odpuštění hříchů a proměňuje srdce, aby toužilo po tom, co je svaté; je to falešný pokoj, který vede ke zkáze. Připomíná to falešné proroky ve Starém zákoně, kteří slibovali pokoj, i když žádný pokoj nebyl (Jr 6,14). Kromě toho jsou falešní učitelé, protože sami nejsou obnovení, zotročeni žádostmi a rozkošemi. Jejich falešné učení nejen potvrzuje hříšné touhy jejich posluchačů, ale omlouvá hříšné touhy jejich vlastních srdcí. Ti, kdo o sobě tvrdí, že jsou učiteli Božího slova, ale jsou v zajetí sexuálního hříchu a ovládají je tělesné žádosti a žádosti očí, podávají důkaz, že jsou falešnými učiteli.
Petr ve 3. verši také označuje falešné učitele za sebestředné. Falešní učitelé hodně mluví o Bohu a o nebi, ale skutečné touhy jejich srdcí se nacházejí na zemi. Jejich srdce jsou daleko od žalmisty v Žalmu 73, který volá: „V nikom kromě tebe nemám zalíbení“ (Ž 73,25). Falešný učitel by místo toho musel vyznat, že netouží po ničem v nebi, ale touží po všem na zemi. I když se snaží skrýt svou pravou motivaci, falešný učitel je veden touhou hromadit bohatství. Není ve službě proto, aby sloužil Božímu lidu, ale aby mu bylo slouženo, přičemž jeho smýšlení je diametrálně odlišné od smýšlení našeho Pána (Mk 10,45). Falešný učitel kvůli své hrabivosti vykořisťuje lidi, o nichž falešně tvrdí, že jim slouží. Výraz přeložený „aby z vás těžili“ mluví o podnikání, a v tomto kontextu znamená někoho, kdo nepravdivě prezentuje to, co prodává. Můžeme si představit neetického prodejce, který řekne cokoli, aby uzavřel obchod a získal provizi. Nemá žádné zábrany lhát zákazníkům; jeho jedinou zásadou je dosáhnout zisku za každou cenu. Falešný učitel není opravdový kazatel nebo učitel Božího lidu, ale prodejce, a to dravý. Říká to, co lidé chtějí slyšet, aby se obohatil o zboží tohoto světa.
Poslední vlastností, kterou Petr zmiňuje, je, že falešní učitelé jsou svévolní (2Pt 2,10). Svévolný člověk nezná jinou autoritu než svou vlastní. Cokoli chce a může udělat, to udělá. Jedním ze způsobů, jak se to u falešných učitelů projevuje, je neochota podřídit se autoritě jiných zbožných vedoucích. V místní církvi si Bůh přeje, aby více kvalifikovaných mužů sloužilo jako správci a pastýři, kteří by se společně starali o jeho lid. Pluralita vedoucích zajišťuje, že každý vedoucí je vykazatelný. Žádný padlý člověk se nemůže vyvarovat toho, aby se zapletl do hříchu, používal špatný úsudek nebo zneužíval autoritu, a to ani ti, kteří jsou skutečnými Kristovými následovníky. Zbožní vedoucí si uvědomují svou náchylnost k hříchu a neschopnost objektivně posoudit vlastní jednání. Věrní Boží muži touží po vzájemné odpovědnosti s ostatními zbožnými muži, protože znají své vlastní slabosti. Falešní učitelé se naopak odpovědnosti vyhýbají, protože jsou svévolní. Touhou jejich srdce není podřídit se Boží autoritě a věrně pást církev, ale dosáhnout svých vlastních sobeckých přání. Jsou zákonem sami sobě. Ti, kteří tvrdí, že mluví za Boha, ale odmítají se podřídit jiné autoritě než své vlastní, vykazují usvědčující znak falešných učitelů.
Tyto čtyři vlastnosti charakterizují falešné učitele: jsou záludní, smyslní, sebestřední a svéhlaví. Zatímco každý pravý učitel může občas upadnout do jednoho nebo více z těchto hříchů, falešný učitel se těmito vadami vyznačuje trvale. Jeho život a služba se vyznačují tím, že odmítá autoritu Božího slova, ustanovuje sám sebe za autoritu a prosazuje se kvůli vlastnímu bohatství a uspokojení. Navíc tyto vzpurné a sobecké činy provádí potají, aby si zachoval lest autenticity. Časem se projeví pravý charakter člověka. Když někdo tvrdí, že mluví za Boha, ale projevuje tyto bezbožné rysy, rozlišující křesťané takové lidi rozpoznají a vyhnou se jim. Díky tomuto cvičení biblického rozlišování budeme milostí posilováni, abychom zůstali pevně zakotveni v pravdě Božího slova.
Přidat komentář