13. listopadu

Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. (Ž 119,153)

Žalmista se dovolává Božího pohledu! Přirozený člověk se chce skrýt před Božím zrakem jako Adam v zahradě, protože dobře ví o svém hříchu, o své vzpouře proti Bohu, ale Boží dítě touží po tom, aby se Bůh díval, aby na něm spočinulo jeho oko. Jeho pohled znamená ujištění, pokoj, znamená vědomí Boží přítomnosti a jeho přízně. Křesťan je jako malé dítě, které chce vědět, že o něm jeho rodič ví, že se na ně jeho rodič dívá, že jeho láska ho střeží. „Pohleď na mé pokoření“, zastaň se mě, braň mě, vždyť patřím tobě. Jako Boží děti se můžeme ve víře dožadovat Boží pomoci a Božího zastání – a Bůh je věrný a odpovídá. Nenechá nás bez pomoci. Vždyť neváhal a dal nám svého Syna!