13. září

Další pomíjivost, která se na zemi vyskytuje … (Kaz 8,14)

Už potřicáté Kazatel používá slovo „pomíjivost“ – je to další pomíjivost na zemi. Je to pomíjivost pod sluncem, kde všechno pomíjí. Slůvko další, které je v tomto překladu, sice není v originálním textu, ale velmi dobře vystihuje podstatu věci, kterou Šalomoun popisuje hned na začátku své knihy – všechno pomíjí (Kaz 1,2). Na cokoliv v tomto světě ukážeme, to pomíjí. Je to jenom další pomíjivost. Celé stvoření pomíjí. Přesto se Bůh, jehož milosrdenství nepomíjí, rozhodl spojit s částí svého stvoření také nepomíjitelnost. Každý, kdo díky Boží milosti nepomíjející láskou miluje Pána Ježíše Krista (Ef 6,24), jednoho dne oblékne také tělo, které nikdy nepomine (1K 15,52). Kdo v něho věří, má život věčný a přešel už ze smrti do života.