16. září

Řekl jsem si, že i to je pomíjivost. (Kaz 8,14)

Hned dvakrát hodnotí Šalomoun tuto věc jako pomíjivost, marnost. Viděl další pomíjivost, a když ji viděl, pojmenoval ji a popsal, znovu konstatoval, že i tohle je pomíjivost. Ale copak může být něco v tomto světě (na zemi, pod sluncem), co nepomíjí? Celé stvoření bylo vydáno marnosti, takže nyní sténá a toužebně vyhlíží, až se zjeví sláva Božích synů a samo tvorstvo „bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích“ (Ř 8,21). Celé tvorstvo bylo vydáno do zkázy, a celé tvorstvo nyní vzhlíží k Božím dětem – a je to zodpovědnost člověka, který vydal tvorstvo marnosti, aby nyní činil pokání a věřil evangeliu Pána Ježíše Krista, byl zachráněn a při příchodu – spolu s celým tvorstvem – proměněn do slávy.