17. července

… neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost. (Kaz 7,6)

Hlupák zůstane hlupákem a nezáleží na tom, jestli mlčí, nebo se tváří vážně nebo se dokonce směje. Jinde Šalomoun napsal, že i „kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš“ (Př 27,22). A smích pošetilce, stejně jako opěvování od něj nebo pochlebování zůstává stále pošetilostí, hloupostí. Je to jako trní, které praská pod hrncem – stačí jen chvilka, a je to pryč – není z něj žádný užitek. Ani k tomu spálení se trní nehodí, natož k čemukoliv jinému. Právě tak je tomu s hlupákem – je úplně k ničemu, je to pomíjivost, marnost. Jeho život je úplně prázdný a jeho smích jenom odráží jeho prázdnotu, kterou může naplnit jenom evangelium Pána Ježíše Krista, jeho kříž a zmrtvýchvstání.