17. června

Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh. (Kaz 6,2)

Bůh není rovnostář, ale je naprosto spravedlivý. Nedává každému stejně, ale dává všem podle své spravedlnosti, dobroty a podle svého milosrdenství. Dobře to můžeme vidět na Pánovu podobenství o dělnících na vinici, s nimiž hospodář dohodl mzdu a stanovenou mzdu jim vyplatil, ačkoliv jedni pracovali celý den a jiní jen jedinou hodinu. Bůh učinil chudého i bohatého a každého bude volat k zodpovědnosti za jeho vlastní život a za to, jak s ním naložil. Ve světle věčnosti ale přicházíme do světa všichni stejně chudí, protože jsme daleko od Boha a jeho slávy a potřebujeme zbohatnout chudobou Kristovou, tedy jeho křížem, skrze který se vírou stáváme Božími dětmi a spoludědici Kristovými.