19. června

Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh. (Kaz 6,2)
Je správné, když člověk může užívat to, co mu Bůh ze své dobroty dal – ať již skrze úsilí a námahu vlastních rukou nebo intelektu nebo skrze jiné cesty Boží milosti. Spravedlivým Božím řádem je, aby člověk mohl držet to, co získal, aby to mohl užívat a mít z toho užitek. To je dobré, zdravé a požehnané. Přesto to není vždy Božím plánem. Bůh dává člověku poznat pomíjivost, zlo a nespravedlnost – ať již v podobě zlých lidí, zlodějů a podvodníků, nebo i v podobě zákonných autorit – aby člověk hledal Boha samotného, utíkal se pod jeho ochranu, usiloval o jeho spravedlnost, učil se prosazovat právo, činit dobro a používal k tomu všechny prostředky, které mu Bůh dal.