3. července

A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním. (Kaz 6,10)

David v jednom z královských žalmů říká: „Co je člověk, že na něho pamatuješ?“ (Ž 8,5). Člověk je jen stvoření, které se nemůže rovnat Nestvořenému! I když je vrcholem všeho stvoření, pořád je tu Někdo, kdo je nad ním. David pokračuje: „Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš …“ (Ž 8,6–7). Bůh stvořil člověka ke svému obrazu – tak nestvořil žádného z andělů – a svěřil mu veškerou vládu nad dílem svých rukou. Přesto je člověk jenom stvoření, které se nemůže přít se svým Stvořitelem. A i když to kvůli svému pádu dělá, nepřinese to nikdy nic dobrého, jenom trápení a slzy.