6. září

Hned nato jsem pohleděl na pohřbené svévolníky; přicházívali a odcházeli ze svatého místa a ve městě se zapomínalo, jak jednali. Také to je pomíjivost. (Kaz 8,10)

Je dobré a požehnané poučit se od zemřelých – ať už v tom pozitivním smyslu, tedy od těch, kteří nás předešli ve víře a poznávali Pána a slávu jeho milosti, nebo v tom negativním slova smyslu, tedy od svévolníků, kteří už byli pohřbení. Jak mocné je svědectví známého bezejmenného boháče, který si svévolně žil a byl honosně pohřben z Lk 16,19–31. Stále mluví o tom, že na ničem jiném než na Božím slově nemůžeme postavit svou víru. Ale jeho život plný hostin a radovánek nebyl nic víc, než samá pomíjivost. V Pánu Ježíši Kristu však můžeme získat jistotu, že naše práce není marná – on se za nás obětoval, aby nás vykoupil a posvětil za svůj lid horlivý v dobrých skutcích (Tt 2,14).