7. září

Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla. (Kaz 8,11)

V souvislosti s výkonem lidské spravedlnosti můžeme mluvit o prodlevách mezi zločinem a odsouzením – jsou-li tyto prodlevy dlouhé, vypadá to, že lidská spravedlnost je bezzubá a neúčinná, takže si každý může dělat, co chce, každý může nazývat zlo dobrem a dobro zlem (Iz 5,20), prohlašovat spravedlivého za svévolníka a svévolníka za spravedlivé, což je obojí Hospodinu ohavností (Př 17,15). Vede k rozvratu společnosti a k tomu, že se spravedlivý musí skrývat (Př 28,28). Když Bůh oddaluje svůj trest a nechává svévolníka jít dál po jeho zlé cestě, takže to vypadá, jako kdyby zde nebyl žádný Boží hněv zjevující se z nebe (Ř 1,18), začínají si svévolníci myslet, že mohou všechno. Bůh však svou spravedlnost nakonec vykoná!