Bible v českých domácnostech v 16. století

Ohledáváme-li knihy v měšťanských domácnostech chované co do rázu jich, pozorujeme, že za celé XV. století nejčastěji vyskytují se v inventářích biblí. V tom se tedy podobá toto století předešlému. Jsou lidé chudičcí, svršků mají pramálo, ale Bibli u nich najdeš. Což chudý, několikařádkový je inventář pražského hrnčíře Kropáčka r. 1570 – ale Bibli velikou vázanou, hrnčíř měl! Vezmi do ruky nejstarší inventáře kouřimské z r. 1515, vezmi seznamy turnovské z doby bělohorské, z obou jde najevo, že za vši tu dobu mnoho bylo domácností, v nichž všecka librář byla jen Bible. Ondřej Slovák, staropražský švec, zemřelý r. 1582, byl tak nuzný mistr, že nespočítali jsme v jeho „veřtatě“ víc nežli 8 párů střevíců a sedm pantoflí – ale Bibli měl, dokonce dvě, a mimo ně ještě nějaké čtyři knížky. … Četbou Bible krátili si leckteří práci denní. Jak dojemný obrázek ze života měšťanského jeví se v prostých slovech jednoho Kouřimana z roku 1602: „Já seděl v okně proti řeznickým krámům a četl jsem sobě v knize o Skutcích apoštolských, a Pavel, zedník, podle mne stál, poslouchal, a Duchoslav seděl v druhém okně, které je nad krámem zámečníkovým, a šil – a všichni poslouchali.“

Podívejme se k některým řemeslníkům na drobné jich libráře, a zpytujme, zdaž není možno úsudek si odtud tvořiti o vzdělanosti v této vrstvě měšťanské. U řezníků zřídka kdy v pozůstalostech nalezneme knih. Pražský řezník Selátko má r. 1588 dům a znamenitý statek domovitý – knihu ani jedinou!

Podobně r. 1615 pražský řezník Neymon má dva domy, čtyři krámy masné, stání na sobotním frejmarce, dvůr se zahradou na gruntech arcibiskupových, sedm kusů rolí, ale knihy nezapsáno ani jediné! Pouze roku 1610 podařilo se nám knihu postřehnouti u řezníka Slepičky v Praze; před tím v popisech domovitých neshledali jsme nižádné stopy po knihách.

Na odpor tomu ševce stěží najdeš bez knihy. Za nejznamenitějšího z řemesla toho v Pražských městech klademe Jana Postulu, jenž zemřel r. 1614. Byl z bohatších, měl dva domy, vinici a při tom knihovnu, jež na svou dobu byla z velikých! Obsahovala 142 kusy.

Také krejčovské řemeslo oblibovalo sobě v knihách. V kšaftech litomyšlských je r. 1512 krejčí Suchan první soused, u něhož jsou knihy vůbec. Obyčejně přestává mistr na málu; ale krejčí pražský Stříbrský r. 1570 nechal po sobě Bibli a 26 knih rozmanitých.

Při ostatních řemeslech najdeš drobnou knihovničku jen tu a tam; některý mistr má, jiný kusa nic. Na příklad roku 1604 shledali jsme u jednoho kotláře pražského 27 knih, u truhláře pražského Stradovského spočetli jsme roku 1581 18 knih; z řemesla soukenického pražský bohatec Bohemický († 1616) neměl v bytě ni jedinké knihy; bohatý Tuchman roku 1582 měl knihy pouze čtyři – což o nějaké zálibě v knihách ovšem nesvědčí.

Při měšťanech kupeckého řádu připadneš na drobné libráře velmi často.

(Zikmund Winter, Z rodiny a domácnosti staročeské, 1912)