Čemu královna skutečně věřila?

Mnozí se ptají, co si královna skutečně myslela. Objevily se náznaky ohledně některých témat, ale jen o málo víc. Zeť princezny Anny, Mike Tindall, by si přál, aby mohl naší zesnulé královně položit více otázek.

Evangelikálové se ptají: v co královna skutečně věřila? Její víra pro ni byla zjevně důležitá. Britský katolický historik Jack Scarisbrick považoval Alžbětu II. za „naši pravděpodobně nejupřímnější křesťanskou panovnici od dob Stuartovců“. Jaká však přesně byla tato upřímná víra?

Zde nám příliš nepomůže většina našich veřejně dostupných zdrojů. Bývalý královský kaplan se dokonce v rozhlasové stanici Radio 4 rouhal, když vzpomínal na své styky s královnou. Arcibiskup Justin Welby ve svém kázání na pohřbu prohlásil: „Vím, že Jeho Veličenstvo [Charles] sdílí stejnou víru a naději v Ježíše Krista jako jeho matka.“

Evangelikálové se pozastavují nad zákony, které královna potvrdila svým podpisem. Zajímalo by je, co si myslela, když podepisovala zákon o potratech z roku 1967, zákon o obchodování v neděli z roku 1994 a zákon o manželství (stejnopohlavních párů) z roku 2003. Poukazují na příklad belgického krále, který v roce 1990 dočasně abdikoval, aby nemusel podepsat nový potratový zákon.

Jiní však její funkci spatřují v pouhém plnění ústavní povinnosti. Královský souhlas Alžběty II. tedy neznamenal schvalování zákonů, ale plnění její povinnosti panovnice konstituční monarchie.

Někteří považují setkání královny Alžběty s pěti papeži, a to i ve Vatikánu, za porušení části její korunovační přísahy, která se týká obrany víry. Papež Jan Pavel II. navštívil Anglii jako úplně první úřadující papež v roce 1982 a byl přijat v Buckinghamském paláci.

Jiní by naopak poukázali na skutečnost, že papež i královna mají dvě role. Oba jsou hlavami státu (Vatikán je nezávislý městský stát) a zároveň náboženskými vůdci. To, že královna sedí vedle prezidenta Putina v královském kočáře, ukazuje spíše na její roli v diplomacii než na podporu jeho režimu.

Mnozí upozorňují na to, že královnin život je příkladem křesťanských ctností. Na rozdíl od svého strýce a mnoha dalších lidí kolem sebe přijala dílo Boži prozřetelnosti spojené se svým narozením a s abdikací svého strýce. Alžběta II. plnila svědomitě své povinnosti až do dne svého skonu. Na rozdíl od mnoha členů její rodiny nebyl královnin život poskvrněn skandály. Podle všeobecného mínění byla laskavou, nesobeckou a ohleduplnou dámou. Jiní by ovšem pro vyváženost poukázali na to, že byla také vášnivou milovnicí koňských dostihů, což je zábava nerozlučně spojená s chamtivostí a s hazardem, která zničila mnoho životů.

Je zřejmé, že královna vynikala v jednání s lidmi, probouzela loajalitu a náklonnost po celém světě. Pečlivě propracovaná image se vyhýbala hlubší interakci, která by mohla přinést nějaké kontroverze. Dokonce i premiér James Callaghan, který se s královnou pravidelně setkával, poznamenal, že „od panovnice se člověk dočká přátelskosti, ale ne přátelství“.

To, že se královna snažila nevyjadřovat své názory, umožňovalo lidem, aby si její jednání vykládali vlastní optikou. Billy Graham tvrdil, že „její oficiální postavení jí brání otevřeně podporovat naše křesťanská setkání“. Nicméně tím, že nás přijala a nechala mě několikrát kázat královské rodině ve Windsoru a Sandringhamu, otevřeně vyjádřila svou nenápadnou podporu naší misijní činnosti.

Další poukazují na to, že Grahama podporovali neevangelikální a liberální arcibiskupové, zatímco Lloyd-Jones se od jeho evangelizačního tažení distancoval.

Hodně se mluvilo o královnině vánočním poselství z roku 2011. Je pochopitelné, že bylo hojně využíváno pro evangelizační účely. Královniny vánoční promluvy však většinou mívají i řadu odlišných komentářů, které lze využít k doložení různých jiných názorů.

Zdá se, že během Blairových let vánoční projevy ukazují, že královna je nábožensky pluralistická. V roce 2000 prohlásila, že „Bible, Korán a posvátné texty Židů i hinduistů, buddhistů a sikhů jsou všechny zdrojem božské inspirace a praktického vedení předávaného z generace na generaci.“

V roce 2002 královna prohlásila: „Stejně jako ostatní z vás, kteří čerpají inspiraci z vlastní víry, i já čerpám sílu z poselství naděje v křesťanském evangeliu.“

V roce 2004 královna prohlásila, že „rozmanitost [zdánlivě kulturní a náboženská] je skutečnou silou, nikoli hrozbou.“

V roce 2005 řekla: „Věřím také, že … naše víra – ať už je jakéhokoli vyznání – nás může inspirovat ke spolupráci v přátelství a míru pro dobro naše i budoucích generací.“

V roce 2006 řekla: „Je velmi snadné soustředit se na rozdíly mezi náboženskými vyznáními a zapomenout na to, co mají společného – lidé různých vyznání jsou spojeni potřebou pomoci mladé generaci stát se ohleduplnými a aktivními občany.“

Někdo by mohl vánoční poselství použít k tvrzení, že královna ztělesňuje to nejlepší z liberálního anglikánství – Krista jako dobrý příklad, který nás učí následovat jeho zlaté pravidlo.

V roce 1996 říkala: „Kéž bychom dokázali žít podle příkladu dítěte, které se narodilo o Vánocích s láskou, jež přišla obejmout celý svět.“ V roce 2000 prohlásila, že Kristovým „velkým důrazem bylo dát spiritualitě praktický smysl“. V roce 2006 královna prohlásila, že „Kristus se narodil, aby do neklidného světa přinesl mír a toleranci.“

Jako prababička v roce 2013 prohlásila, že „stejně jako všichni, kdo jsou pokřtěni, byl i George pokřtěn do radostné víry křesťanské povinnosti a služby.“ Její projev z roku 2015 obsahoval tvrzení, že „Kristovým neměnným poselstvím nebyla pomsta nebo násilí, ale prostě to, že se máme navzájem milovat.“

Královniny zmínky o její osobní víře však působí povzbudivěji. V roce 2002, v roce svého zlatého jubilea, královna vyslovila myšlenku: „Vím, jak moc spoléhám na svou vlastní víru, která mě provází v dobrých i zlých časech. Každý den je nový začátek, vím, že jediný způsob, jak žít svůj život, je snažit se dělat to, co je správné, dívat se na věc s nadhledem, vydat ze sebe to nejlepší ve všem, co den přináší, a důvěřovat Bohu.“

Tvrdí se, že královna se zdržovala podobných osobních poznámek až do roku 2002, kdy zemřela královna matka, která je nepovažovala za vhodné.

Královnino poselství z roku 2011, oblíbené mezi evangelikály, je docela povzbudivé – pokud je čteno ve světle zdravého chápání evangelia. „Přestože jsme schopni velkých laskavých činů, historie nás učí, že někdy potřebujeme zachránit sami před sebou - před svou lehkomyslností nebo chamtivostí. Bůh poslal na svět jedinečnou osobu - nikoliv filozofa nebo generála, jakkoli jsou důležití, ale Spasitele s mocí odpouštět. Odpuštění je jádrem křesťanské víry. Dokáže uzdravit rozvrácené rodiny, obnovit přátelství a usmířit rozdělená společenství. Právě v odpuštění pociťujeme sílu Boží lásky.“

Pozitivně je zmíněno odpuštění a Kristus jako Spasitel. Ale naše potřeba – „záchrana před sebou samými“ – a odpuštění – které „usmíří rozdělená společenství“ – jsou popsány s ohledem na člověka, nikoli na Boha.

Jedním z posledních veřejných komentářů královny v srpnu 2022 byl dopis Lambethské konferenci. V něm chválí snahu o „jednotu křesťanů“ jako pokračování (nebiblického) ekumenického úsilí Lambethské konference z roku 1920. Ovšem mnohem povzbudivější je, že královna uvedla, že „po celý můj život byly poselství a učení Krista mým průvodcem a nacházím v nich naději.“

Snad bychom měli v dobré víře konstatovat, že královna zřejmě pochopila pozitiva evangelia, ale nikoli to, co evangelium vylučuje. V tom měla cosi společného s ekumenicky založeným Billy Grahamem. Jakých duchovních výšin by mohla královna dosáhnout, kdyby byla obdařena nějakým současným Latimerem nebo Knoxem, kterým by mohla naslouchat?

Nemělo by nás to podnítit k modlitbám, aby král Charles III. v této nelehké době hledal evangelium a naslouchal mu od věřících, které zná? A aby slyšel věrné kázání evangelia od mužů, o které anglikánská církev jistě není ochuzena, kteří toto evangelium hlásají,.

Paul Smith, Paul je starším sboru Grace Baptist Church v Broadstairs, Kent.

Evangelical Timas, říjen 2022.