Drž se toho, co máš!

Uplynul další měsíc od vydání posledního čísla Soli Deo Gloria, měsíc, který byl naplněný mnoha událostmi, které se nás velmi dotýkají. V naší zemi opět proběhly volby do obecních zastupitelstev a do části senátu (zdá se, že nemine jeden rok, kdy by nějaké volby nebyly). Na mnoho lidí dopadá (a nejspíš bude dále dopadat) energetická krize. Tato krize byla ještě více prohloubená teroristickými útoky na plynovody Nord Stream, propojuje se s děním na Ukrajině, ruskou anexí rusofonních ukrajinských území, jadernými hrozbami, které létají ze všech stran, stále neklesající inflací atd. Lidé se děsí toho, co je před nimi a hledají nějakou jistotu. Toto je úžasné místo, kam můžeme přijít s dobrou zprávou o Pánu Ježíši Kristu.

Náš Pán kraluje. Byla mu dána moc na nebi i na zemi. Je svrchovaný vládce a všechno, co se děje, děje se podle jeho plánu a k jeho slávě. Pavel připomínal křesťanům v nově založených církvích, že „musíme projít mnohým soužením, než vejdeme do Božího království“ (Sk 14,22). To neplatilo jenom pro tyto první křesťany, ale platí to pro všechny křesťany všech věků. Jsou výjimečné chvíle a místa, kdy Bůh ze své milosti dopřeje svému lidu pokoj v tomto světě, který leží ve zlém, ale jsou to jenom výjimky. Takovou výjimku jsme zakoušeli v posledních desetiletích. Všechno ale nasvědčuje tomu, že tato „odpočinutí“ je u konce. Jak obstojíme v těch přicházejících vírech těžkostí? Osvědčí se naše víra? Nepůjde jenom o klesající životní úroveň, horší dostupnost lékařské péče (jak jsme toho svědky už nyní), ale půjde také zhoršující se bezpečnost a nakonec i o naši víru. Ale Boží slovo povzbuzuje Boží lid a ukazuje mu, že když se bude držet jeho Slova, bude vítězit spolu s vítězným Králem králů, obětovaným Beránkem, Lvem z Judy, Pánem Ježíšem Kristem. Nejvěrnější církev v Malé Asii, církev ve Filadelfii, Pán povzbuzoval těmito slovy:

• Hle, přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby ti nikdo nevzal vítěznou korunu. (Zj 3,11)

Je zde jasný důkaz a doklad toho, že se jedná o vítěznou církev. Nebylo to mocná církev, ani příliš velká, zdá se, že byla dokonce pod tlakem těch ze „synagogy satanovy“, přesto zachovala Pánovo Slovo a nezapřela jeho jméno. Proto o ní Pán mluví jako o církvi, která již má vítěznou korunu, věnec. A čím ji povzbuzuje? Především tím, že:

1. Ježíš přijde brzy

Ježíš se vrátí pro svou církev. Tato skutečnost, toto zaslíbení by mělo uchvacovat náš život. Mám moc rád jednu scénu ze Skutků apoštolských. Je to scéna, kdy Pán odchází do nebe. Učedníci stojí kolem Pána, dívají se na něj, jak se jim začíná vzdalovat a za chvíli již stojí tito muži s hlavami hluboce zakloněnými a dívají se do modrého nebe, kde se před chvílí ztratil jejich milovaný Spasitel. Do této situace vstupují dva andělé z nebe, kteří říkají:

• Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet. (Sk 1,11)

Ježíš znovu přijde. On se vrátí. Nemusíme se bát, že by k tomu někdy nedošlo. Dojde k tomu. Máme jen trpělivě a tiše vyčkávat. Pán přijde. On již zvítězil. Nezapomněl na svou církev, nezapomněl na své svaté, ale povzbuzuje je svým Slovem a vede je k tomu, aby s láskou a s nadějí vyhlíželi jeho blízký příchod. Kvůli tomu nemusíme nečinně stát a hledět do nebe, ale ani se nemáme strachovat při pohledu kolem sebe. Proto Pán říká také:

2. Drž se toho, co máš

To jsou skutečně velmi povzbuzující slova pro každého křesťana. Nemusíme hledat velké věci, nemusíme se starat o to, co nemáme a co nám podle našeho soudu chybí, nepotřebujeme se dívat na korunu, která nám byla zaslíbená, ani nemusíme hlídat své vítězství, protože  to je cele v Pánových rukou. To, k čemu Pán povzbuzuje tuto vítěznou církev, je, aby jednala tak, jak jednala dosud. Jinými slovy, aby byla i nadále věrná jeho Slovu, aby zachovávala a řídila se jím a aby nezapírala jeho jméno. Je to výzva k věrnosti. Byl nám svěřen poklad nesmírné ceny a jako správci se o něj máme starat – a od správců se nežádá nic jiného, než aby byli věrní.

Drž se toho, co máš a všechno ostatní, co potřebuješ, ti Pán přidá. To je princip života v Božím království. Stejnými slovy Pavel povzbuzoval církev ve Filipech (Fp 3,15–16). V dnešní době toho máme tolik, čeho se můžeme a máme držet – Bůh nám dal převzácné spasení z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista, dal nám své Slovo – ne proto, aby se na něj prášilo nebo abychom z něj dělali trhací kalendář, když vytrháváme to, co se nám v něm nelíbí, ani proto, abychom ho překrucovali podle toho, jak se nám to hodí, ale máme ho proto, abychom se ho drželi, abychom na něm stavěli, abychom mu věřili a abychom ho poslouchali. Je to slovo života, protože zjevuje Pána Ježíše Krista, který je život, je to slovo pravdy, proto ho musíme používat k rozlišování toho, co je pravda a lež, je živé a ostré, takže proniká do našeho nitra a rozsuzuje touhy i myšleny srdce. Máme Boží lid, jehož se máme držet, jemuž máme sloužit jako Pánu a jehož máme být součástí. Co víc potřebujeme?

Možná bychom chtěli mnohem víc, ale i kdybychom měli jenom to výše uvedené (a v naší zemi toho máme jako křesťané mnohem více), jsme požehnanější než většina křesťanů v uplynulých devatenácti stoletích a dokonce i než většina křesťanů v naší době. A to je důvod, proč Pán připojuje také slovo varování.

3. Aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze

Je možné přijít o vítěznou odměnu! Toto je varování, které jako křesťané potřebujeme slyšet – ať už vítězíme, nebo prohráváme v boji s hříchem, s pokušením, s leností, vlažností nebo falešným učením. Boží slovo nás velmi jasně ujišťuje, že nemůžeme přijít o věčný život, protože koho Bůh vyvolil, toho neodvyvolí, koho skrze svého Ducha znovuzrodil, toho neodznovuzrodí. Ale je možné přijít o vítěznou odměnu, odměnu věrného, vítězného života, o vavřín vítěze. Je možné vejít do Božího království jako skrze oheň (1K 3,11–15). Čeho se jako křesťané a jako církev máme vyvarovat? Pán Ježíš napsal dopisy sedmi církvím v Malé Asii, které nám mohou velmi pomoci porozumět tomu, čeho se máme vyvarovat. Uvedu zde jenom pár těch nejdůležitějších věcí:

Ztráta první lásky jako v církvi v Efezu

• Mám však proti tobě, že jsi ztratil svou počáteční lásku. Proto si vzpomeň, odkud jsi odpadl, čiň pokání a dřívější skutky. Nebudeš-li činit pokání, brzy k tobě přijdu a pohnu tvým svícnem z jeho místa. (Zj 2,4–5)

Falešné učení jako v církvích v Pergamu a v Thyatirách

Stálo by za to podívat se hlouběji na charakter tohoto učení, ale pro tuto chvíli se spokojme s tím, že to bylo učení, které vedlo k hříchu, které tolerovalo hřích, které nestavělo na Božím slově, ale na lidských výmyslech, na lidské filozofii, na světských věcech a tím vším svádělo k hříchu. V Thyatirech trpěli ženu Jezábel, která se vydávala za prorokyni, ale sváděla lidi ke smilstvu, k modlářství. Pán tady velmi přísně říká:

• … a její děti zahubím. (Zj 2,23)

Ale také dodává, že na ty, kteří se vyvarovali jejího smilstva, nevkládá žádné jiné břemeno. Mají dělat totéž, co církev ve Filadelfii, tedy držet se toho, co mají, dokud Pán nepřijde (Zj 2,25).

Světský způsob života jako v církvi v Sardách.

• Znám tvé skutky – podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý. Probuď se a posilni umírající zbytek, neboť jsem shledal, že tvé skutky před Bohem nejsou naplněné. Vzpomeň si, co jsi slyšel a přijal; drž se toho a čiň pokání. (Zj 3,1–3)

Lidé zde vypadali jako křesťané, ale byli to křesťané jenom podle jména. Různé průzkumy mezi evangelikálními křesťany ukazují, že jejich životní styl je většinou stejně hedonistický, materialistický, sobecký a sexuálně nemravný jako lidí nevěřících.

Duchovní vlažnost jako v církvi v Laodikeji

To je církev, které Pán říká, že ji nesnese ve svých ústech (Zj 3,16). Církev, která si myslela, že všechno má a nic nepotřebuje.  

• Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji; a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, chudý, slepý a nahý. (Zj 3,17)

Je tedy třeba brát vážně tato varování z Božího Slova a stavět sami sebe i svůj sbor do světla těchto slov. Boží slovo volá církev i jednotlivé křesťany k pokání a vytrvalé věrnosti. A to je naděje, jak pro jednotlivce, tak pro celé sbory, protože Bůh je věrný a jestliže vyznáváme své hříchy, on nám je odpouští, kvůli dílu Pána Ježíše Krista na kříži Golgoty.

Kéž by vás, milí čtenáři, povzbudilo i toto číslo Soli Deo Gloria k věrnému následování Pána Ježíše Krista a posloužilo k vašemu růstu ve víře, v lásce a v naději.