Hle, můj služebník (Iz 52,13-53,12)

Na začátku osmého století před Kristem zapsal Bůh skrze proroka Izajáše slova o trpícím služebníkovi (Iz 53). V předchozích několika kapitolách prorokuje Izajáš o pokoji, který přijde na Boží lid. Jsou to slova Hospodinova služebníka:

• Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno. Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci. Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím.“ (Iz 49,1–3)

To jsou slova, která by se docela dobře mohla vztahovat na Izajáše, na proroka samotného. Stejná slova možná četl etiopský dvořan na cestě do pouště, kde ho potkal Filip (Sk 8). Ale další verš ukazuje mnohem dále – k Filipovu vysvětlení:

• On dále řekl: „Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.“ (Iz 49,6)

Izajáš prorokoval o Kristu. 53. kapitola je vrcholnou výpovědí o Hospodinovu služebníku, o Božím pomazaném, o vykupiteli z hříchů, o beránkovi, který snímá hříchy světa. Bůh zaslibuje, že vyvede svůj lid ze zajetí, z hněvu a prokletí, že ho vyvede z Babylóna (viz Iz 52,10–12). Následuje popis toho, který vyvede Boží lid, sám půjde v čele a bude průvod také uzavírat, popis Pána slávy, který je Alfa i Omega, počátek i konec, který byl mrtvý, ale je živ na věky věků, popis hloubky ponížení Hospodinova služebníka a dokonalosti i rozsahu jeho díla.

I. Hádanka: Vyvýšení i ponížení (Iz 52,13–15)

Vlastnímu textu 53. kapitoly předchází úvod na konci kapitoly předchozí. Je to hádanka. Na jednom místě jsou zde dvě věci, které zdánlivě nejdou spojit. Jako první je vyvýšení:

• Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. (Iz 52,13)

Pánův služebník bude vyvýšený. Bude to král, veliký a mocný. Bude mít úspěch jako David a bude to také jeho potomek. Boží služebník, syn Davidův bude mít úspěch a povýší se vysoko. Tyto verše vzbuzují veliké očekávání. Ale jak je můžeme spojit s těmi, co následují?

• Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. (Iz 52,14)

Mluví verš o stejném člověku? Je to tentýž Hospodinův služebník? Nový zákon jasně odhaluje, že je to tentýž Hospodinův služebník. Ježíš učil své učedníky, že Syn člověka musí trpět, bude zavržen od starších, velekněží i zákoníků, bude zabit a třetího dne vzkříšen (Mk 8,31). Po svém vzkříšení to učedníkům řekl znovu (Lk 24,46). Petr i Pavel to kázali ve svých kázáních (Sk 3,18; 17,3). Byl tak znetvořený mučením a bitím od vojáků, že Pilát na něj hleděl s pohrdáním a řekl: „Hle, člověk.“ A jako projev svého výsměchu a pohrdání umístil na jeho kříž nápis: Ježíš Nazaretský, král židovský. Lidé kolem kříže trnuli úděsem nad tím, co se dělo, nad mužem, který tam visel, nad nahou, zohavenou troskou, na kterou na kříži dopadl Boží hněv. Na kříži tekla jeho krev a bylo tam odhaleno tajemství, o němž mluví prorok:

• Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli. (Iz 52,15)

Do Kristova ukřižování a vzkříšení, zůstával tento text zahalený a tajemný. Kdo mohl porozumět tomu, co se má stát? Kdo poznal hlubiny Boží? Teprve v Kristu bylo odhaleno tajemství Hospodinova služebníka, byla odhalena identita Pomazaného, bylo odhaleno jeho dílo. Jak by mohli lidé v době před křížem porozumět tomu, že pokropí mnohé pronárody krví? Teprve když bylo odhaleno evangelium, vynikl smysl tohoto textu. Teprve po událostech kříže začal dávat smysl Izajáš 52 a 53. Vyvýšený Služebník se stal jedním z lidí, aby svou krví přinesl oběť smíření za naše hříchy.

Boží syn se stal člověkem, Slovo se stalo tělem, Bůh sám se zjevil v těle. Ze Sijónu přišel Spasitel, Boží syn nám ukázal zjevně a viditelně, kdo je Bůh a jaký Bůh je. Ukázal nám, kdo je původce věčné spásy, kdo vykonavatel smlouvy, kdo byl ustanoven za smlouvu národům. Proto vzal Pán Ježíš chléb, lámal ho a rozdával ho učedníkům, aby ho jedli na jeho památku. To je mé tělo, které se za vás vydává. To neřekl o chlebu, protože chleba se za ně nevydal, ale mluvil o svém těle. Mluvil o těle, které mu dal Bůh, které mu on, Pán Ježíš, zase dal zpět jako oběť smíření za naše hříchy. Proto vzal náš Pán kalich s vínem a řekl, že to je nová smlouva, která je zpečetěná jeho krví. Ani kalich sám, ani víno samotné nezpečetilo vůbec nic, ale krev Spasitele, která tekla na kříži Golgoty, byla tou pečetí, která dokonala smlouvu. Součástí této smlouvy je odpuštění hříchů, ospravedlnění, víra, pokání i vytrvalost svatých, ale to všechno je důsledkem smlouvy, důsledkem nového narození, které je dílem Boží milosti a práce Ducha svatého v nás. V této smlouvě mohou i králové spatřit, co jim nikdy na mysl ani nepřišlo, o čem nikdy neslyšeli, protože je to tak vzdálené lidskému myšlení, že to ani vzdálenější být nemůže.

II. Zjevení: Mesiáš bude trpět (Iz 53,1–9)

Po oznámení hlavolamu (vyvýšený vs. ponížený Boží služebník) přichází zjevení:

• Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. (Iz 53,1–2)

Zjevil se jako proutek, zjevila se Hospodinova paže, objevil se jako proutek z vyprahlé země. Vypadalo to, že to je nenadále, zničeno nic, vypadalo to jako zjevení, přesto nám Písmo říká, že Pán přišel, když se naplnil stanovený čas. Přišel přesně v pravou chvíli. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Objevil se jako malé dítě narozené ve stáji, jako něco nenápadného, nicotného, maličkého, slabého. Neměl vzhled ani důstojnost. Nevypadal jako někdo, za kým by se lidé hnali. A když už se za ním zástupy hnaly, nebylo to proto, kým byl a jaký byl, ale bylo to proto, že jim dal chleba a oni ho chtěli stále. Tak málo jim stačilo na to, aby ho provolali králem. Nikdo po něm nedychtil, jeho nejbližší o něm pochybovali, jeho vlastní mu nevěřili. Dokonce ten, který ohlašoval jeho příchod, Jan Křtitel, nakonec poslal své učedníky, aby se zeptali, zda je skutečně tím, koho očekávají. Izajáš pokračuje:

• Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. (Iz 53,3)

Došel tak daleko, že ho zradili jeho vlastní učedníci, byl v opovržení, zástupy volaly na Piláta, aby ho ukřižoval, velekněží, starší a zákoníci nad ním ohrnovali noc a vysmívali se mu. Učedníci se rozutekli, jako když do nich střelí, Petr ho třikrát veřejně zapřel. Potkali ho vzkříšeného, ale nevěřili, že je to on. Tomáš prohlásil, že neuvěří, dokud nevloží svůj prst do ran po hřebech a svou ruku do jeho boku. Byl tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

• Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. (Iz 53,4–5)

Tady je jádro celého Izajášova poselství. Hospodinův služebník ponese hříchy svého lidu, stane se obětí smíření za jeho viny. Je to beránek, který byl obětován, aby usmířil svatý Boží hněv, který plane proti každému hříchu. Ježíš byl dokonale svatý, spravedlivý a zbožný – nebyl jako velekněží z rodu Árona, kteří předtím, než mohli přinést oběť za viny lidu, museli nejprve očistit sami sebe, přinést oběť smíření za své vlastní hříchy. Ježíš žádnou takovou oběť nepotřeboval. Také nebyl Áronským knězem, ale veleknězem podle řádu Melchisedechova. Byl tedy kněz i král v jedné osobě. Byl ten, kdo přinesl oběť a zároveň byl obětí samotnou, beránek svatý čistý a bez poskvrny. A je také panovník, tedy soudce a vykonavatel trestu na těch, kdo se nepokořili pod jeho mocnou ruku. A přece byl potrestán na našem místě, abychom my měli pokoj s Bohem. Nesl naše viny, abychom my mohli žít bez viny, aby očistil naše svědomí a my jsme mohli sloužit Bohu. Svou krví pokropil národy, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

• Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. (Iz 53,6–8)

Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Není nikdo, kdo by hledal Boha, kdo by hledal pravdu, kdo by chtěl oslavit Boha, není ani jeden. Všichni jsme bloudili jako ovce. Když ovce zabloudí, je naprosto ztracená. Není schopná se vrátit zpátky ke svému stádu. Je natolik zachvácená panikou a tak zmatená, že ji pastýř musí vzít a donést ji zpátky do stáda. Úplně stejně to platí o člověku. Každý člověk je tak daleko od Boha, je natolik zničen hříchem a  vzdálen Boží slávě, že není schopen se svým vlastním úsilím vrátit k Bohu. Proto Písmo popisuje hříšníka jako mrtvolu. Přirozený člověk je mrtvý ve svých hříších, v nichž žije. Žije, zatímco je mrtvý! Neumí se vrátit k Bohu. Ale Kristus byl postižen za naši nepravost. Každý z nás šel svou vlastní cestou, ale trest za to nesl on. Izajáš mluví o Kristu, i když to bude trvat ještě dlouho, než se Kristus narodí a než bude zjeven. A popisuje zajímavé detaily Kristovy smrti:

• Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. (Iz 53,9)

Ježíš byl ukřižován podle Písem a zemřel podle Písem. Byl pohřben podle Písem. Byl pohřben do nového hrobu, kde ještě nebyl nikdo pochován (J 19,41–42). Byl to hrob boháče a byl prázdný. Mělo to svůj důvod – po Pánově zmrtvýchvstání nemělo být pochyb, že žije. Nemohlo dojít k záměně, nikdo nemohl ukázat na nějaké jiné kosti v tom hrobě a říct, že to jsou jeho kosti, protože hrob byl úplně nový a po Pánově vzkříšení zůstal otevřený a prázdný! Pán žije! Smrt ho nemohla udržet ve své moci. Pán zvítězil.

Skrze Izajáše dal Bůh hádanku a položil před nás otázku – kdo je ten Hospodinův služebník, vyvýšený a pokořený? Následně přináší zjevení, které vysvětluje hloubku i důvod ponížení Božího Mesiáše – naše hříchy, které na sebe vzal. A nakonec přináší rozuzlení.

III. Řešení: Vyvýšení skrze zkrušení (Iz 53,10–12)

• Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.“ (Iz 53,10–11)

Zaslíbený Hospodinův služebník bude vyvýšen skrze smrt: položí svůj život za vinu. Je Boží vůle, aby se to stalo. Otec poslal svého Syna na kříž, aby se stal obětí smíření. Bůh v Kristu usmířil svět sám se sebou (2K 5,19). Neměl však zůstat v poutech smrti, ale znovu spatří potomstvo, vstane z mrtvých, překoná smrt a naplní Hospodinovu vůli. Ježíš to vysvětluje:

• … neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den. (J 6,38–40)

To je potomstvo, které spatří, zástup vykoupených, z nichž neztratí ani jediného, nikdo nebude chybět. Svou smrtí získá Mesiáš spravedlnost mnohým. Tato slova použil Pán Ježíš, když se svými učedníky slavil poslední hod beránka, když použil chléb a víno a mluvil o tom, že se vydává za mnohé. V knize Zjevení vidíme nespočetný zástup těch, kteří byli očištěni Kristovou krví. Jsou to vykoupení „ze všech kmenů, jazyků, národů a ras“ (Zj 5,9–10).

To je Kristovo dílo připravené před stvořením světa, prorokované od počátku světa, naplněné na kříži Golgoty, vyhlašované do celého světa a oslavované po celou věčnost. Prorok Izajáš se sice díval z veliké dálky skrz hustý závoj dějin, ale spatřil veliké věci: slávu Božího služebníka, Mesiáše, který bude trpět, zemře a vstane z mrtvých. Bůh zjevil Izajášovi evangelium dávno před tím, než bylo toto evangelium odhaleno a veřejně vyhlášeno. To je veliká Boží sláva. Izajáš v několika málo verších shrnul celé Kristovo dílo.

• „Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. (Iz 53,12)

Ježíš se stane jedním z nich a bude prvorozeným z bratří. Svou smrtí získá velkou kořist, o kterou se se svými bratry podělí. Získá pro ně věčný život, ospravedlnění, smíření s Bohem, nebeské občanství, vládu, získá pro ně slávu. I když Bůh ve svém Slově prohlašuje, že svou slávu nikomu nedá, že se o svou slávu nebude s nikým dělit, přece Ježíš říká:

• Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno. (J 17,22)

Bůh říká, že budeme mít podíl na jeho slávě. Chápete, co znamená Kristovo dílo? Že nás vzal z prachu nebo – trochu vulgárněji řečeno – že nás vytáhl z hnoje, z bídy, ze smrti, z prázdnoty života a dal nám všechno, dokonce nám zaslíbil podíl na své slávě a na své svatosti. Není nic víc, co bychom mohli získat. Jestliže máme Krista, máme všechno! To všechno bylo vybojováno na kříži Golgoty. Kam jinam bychom mohli jít? Co nebo koho jiného bychom mohli chtít než Krista samotného? V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti, v něm máme všechno nebeské požehnání duchovních věcí (Ef 1,3–4). Bez něj nemáme nic!

Aniž by Krista mohl znát, ukazoval Izajáš naprosto přesně na něj. Jak s tím naložíte? Je možná jenom jedna odpověď – a tou je spěchání ke Kristu. Ať již člověk zakouší moc nové smlouvy nebo ještě ne, reakce musí být stále stejná: spěchání ke Kristu. Jenom on dá pokoj duši. Jenom on pozvedá a naplňuje. Naše srdce se musí zahřívat ve světle jeho lásky. Naše svědomí se musí očišťovat krví jeho oběti. Naše životy se musí proměňovat mocí jeho kříže. Kdyby něco z toho mělo chybět, potom by to znamenalo, že ještě žádné evangelium nezaznělo, že ještě nezapustilo kořeny v životě takového člověka, že ještě nedošlo k novému narození z Ducha svatého, že tady je člověk, který ještě nebyl zahrnut do nové smlouvy zpečetěné Kristovou krví. Nová smlouva očišťuje a proměňuje. Pohlédněte na kříž a budete zachráněni.