Jak se modlit

V 1. listu Janově 5,13–15 nalézáme první podmínku k vyslyšení modlitby. Máme Boha prosit za takové věci, které by byly podle jeho vůle. Nikde nemáme ujištění o tom, že budou vyslyšeny modlitby, které jsou proti vůli Boží.

Prosíme-li delší čas za něco a naše modlitba zůstává bez odpovědi, bývá často moudré a užitečné, tážeme-li se sami sebe: Dostane-li se mi té věci, za kterou prosím, bude sloužit ke cti Boží? Bude užitečná a poslouží k rozvoji mého duchovního života?

A když bychom poznali, že vyslyšení modlitby by nebylo ani k našemu duchovnímu rozvoji ani ke cti Boží nebo k tomu, abychom pronikli více k Bohu, zanechme takové modlitby.

Je velice důležité, abychom své modlitby kontrolovali a sami sebe se tázali: „Chci tou věcí, o kterou prosím, především uctít Boha a toužím, abych se skrze ni rozmohl v milosti?“

Bůh jistě neodepře svým dítkám nic, co by bylo opravdu k jejich prospěchu, a vyslyší jejich prosby (Ž 34,10; 84,12).

Není-li nám v některé věci vůle Boží dobře známa, takže nemůžeme určitě svou prosbu vyjádřit, pak máme nejprve vážným čtením Písma a právě tak vážnou modlitbou prosit za poučení. Žel, velice často prosby, které nemůžeme přesně vyjádřit, jsou omezeny slůvkem „kdyby“ a nesou větší nebo menší nádech pochybnosti. Takové prosby nemají podle listu Jakubova 1,6–7 naději na vyslyšení. V 5. verši téže kapitoly je nám zaslíbeno, že Bůh nám dá potřebnou moudrost. Bůh nás miluje nekonečně moudrou láskou; ne láskou pošetilých rodičů, kteří svým dítkám povolí všechna jejich přání. Jeho vůle nám tedy musí být známa, abychom mohli skrze Ducha Svatého za něco prosit. Prosíme-li tedy za něco, co by nám bylo opravdu k užitku, jistě Bůh vyslyší takovou modlitbu. Vždyť svým dítkám chce dát jen pravé štěstí a pravé požehnání.

Tato podmínka není však jediná. Pán Ježíš řekl, že máme prosit v jeho jménu (J 14,13–14), chceme-li, aby naše modlitba byla vyslyšena. Máme prosit v nejužším spojení s Kristem, jako réva spojená s kmenem, jako údy jeho těla, které jsou ve spojení s ním, s hlavou. Před Boha předstupujeme v Kristově spravedlnosti. Skrze víru v jeho jméno jsme ospravedlněni a jako z Ducha narozeni předstupujeme před Boha, jsouce zajedno s Pánem Ježíšem. Pána Ježíše máme jako prostředníka a sami se stavíme za něho. My sami v sobě jsme a budeme vždycky nehodnými, abychom přijali z Boží ruky i nejmenší požehnání a naše obrácení k Bohu v modlitbě ve jménu Pána Ježíše bude nám tím vzácnějším, že je to nejen naší předností, ale výslovným rozkazem našeho Pána. Kristovou krví jsem byl očištěn, ač jsem si nezasloužil nic jiného než trest, ale Pán Ježíš jako můj zástupce a přímluvce je hoden přijmout z ruky Boha Otce pro mne nejkrásnější požehnání. Proto, stavím-li se za Pána Ježíše a stavím-li jej před sebe a prosím tak v jeho jménu za největší požehnání, budou mi dána.

Tyto podmínky nestačí však ještě k vyslyšení modliteb. Je ještě zapotřebí věřit, že Bůh je mocen a ochoten ve své nekonečné lásce naše prosby vyslyšet (Mk 11,14). Musíme – opakujme to ještě jednou – věřit v moc Boží, v Jeho nekonečnou lásku a ochotnost vyslyšet naše modlitby.

Ve zmíněném místě Písma svatého je tato podmínka: máme, ano musíme očekávat odpověď na naše modlitby a jejich vyslyšení. Jen málo dítek Božích pochybuje o jeho moci, ale mnozí pochybují o jeho ochotě. Zapomínají na vzácné slovo apoštolovo v epištole k Římanům 8,32: „On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko??“ Z milosti nám dal svého Syna a z milosti je ochoten dát nám to, co by bylo k našemu dobrému. Co bychom tedy mohli žádat více?

V    předpokladu, že jsme splnili tyto tři podmínky a že jsme nezapomněli také na slova žalmistova: „Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel”, je potřebí ještě jednoho, abychom zcela jistě mohli očekávat vyslyšení modlitby, totiž podle epištoly k Židům 10,36–38 „ … vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.” Jakub pak poznamenává (1,3–4): … osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.” Žalmista pak se vyjadřuje podobně: „Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj“ (Ž 37,7).

Mým universálním prostředkem proti každé těžkosti a v každé zkoušce byla modlitba a víra. Takto jsem žil 55 let. První tři a půl roku po svém obrácení jsem tak nečinil, ale potom jsem se dal touto cestou a proto srdečně toužím, abych ty bratry a sestry v Pánu Ježíši, kteří ještě tento prostředek k životu plnému úspěchů nevyzkoušeli, k tomu povzbudil. Jistě poznají tak jako já, že tento prostředek stačí, ať jde o cokoliv.