Království milosti

Království milosti sestoupilo k nám z nebe v Pánu Ježíši. Proto obsah jeho kázání byl: „Naplnil se a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání (tj. ‚obraťte se‘) a věřte evangeliu“ (Mk 1,15; Mt 4,17; 10,7). Král je Ježíš a jeho poddaní jsou ti, kteří v něho věří. Království Boží je zřízeno pouze pro dítky Boží, tedy pro ty, kteří jsou ospravedlněni z víry skrze Pána Ježíše. Členem tohoto království se tedy nikdo nestává přirozeným způsobem, ani narozením, ani příbuzenstvím, ani svým postavením, ani výchovou. Co se narodilo z těla, zůstává tělem (J 3,6); a tělo a krev nemůže mít dědictví v království Božím (2K 15,50). Členem se stává ten, kdo je zplozen z Boha, přijal Pána Ježíše a dostal moc být synem Božím (J 1,12–13). Pán Ježíš slavně praví Nikodémovi: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího“ (J 3,3. 5). A co je to nové narození? Je to úplná změna směru lidského ducha, již Písmo nazývá obrácením, pokáním. To předpokládá poznání bídy a smrti, v níž se člověk nalézá. To člověk sám ze sebe nemůže. Proto ho musí osvítit sám Duch svatý, aby poznal svůj hřích, lekl se svého stavu, jako marnotratný syn přišel sám k sobě a poněvadž není jiné pomoci hynoucímu, ukazuje mu Duch sv. to jediné útočiště hříšníka: Syna Božího umírajícího za jeho hříchy, a vede ho k němu. Proto Písmo popisuje znovuzrození vírou v Ježíše jako vyznání, že je Syn Boží, mluví tedy o víře v jeho moc k vysvobození a spasení (1J 5,4–5) a o tom, že v něm je náš pokoj (Ef 2,14), že v něm přístup máme k Bohu Otci. Kdo takto dal se přivést od Ducha sv. k Pánu Ježíši a přijímá jej, stává se dítětem Božím a tudíž i členem jeho království. Způsob, jak Duch svatý vede k poznání vlastní bídy a zase lásky Ježíšovy může být různý, ale cesta je jedna jen: Bez znovuzrození Boží království nikdo ani nespatří.

Kdo věří v Syna, má život věčný (J 3,15–16), je přenesen z království temnoty a hříchu do království předivného světla (1Pt 2,9; Ef 5,8), do království milovaného Syna Božího (Ko 1,13). Když tedy prosíme „Přijď tvé království“, děkujeme Otci, že nás znovuzrodil a učinil nás součástí Ježíšova království. Neboť víme, že takto učil Pán Ježíš volat své učedníky a ne lidi světské a neobrácené. Prosíme, aby všichni vší silou a mocí hledali Boží království (Mt 6,33), aby jako jsme se skrze Boží milost stali jeho členy my, i jiní jimi se stali, když poznají svou bídu, vyznají svůj hřích a cele se obrátí k Pánu Ježíši, a tak dojdou nového narození od Boha. Prosíme, aby se probuzení nedali z Božího království vytlačit žádnými, neboť jen ti, kdo násilí činí, tedy usilovně a opravdově hledají Božího království, získávají je (Mt 11,11–12). Ale těch, kteří se skrze Pána Ježíše stávají členy, je vždy malý počet, proto prosíme, by tím snažněji každý dbal, aby vešel úzkou branou (Mt 7,13–14), uchoval slova Páně v dobrém srdci, a přinášel mnohý užitek (Mt 13,23).

K tomuto království jsou pozváni mnozí, ale málo těch pozvaných přichází k poznání a blahu, neboť mnozí dají si ze srdce udupaného tělesností vyrvat nebo zašlápnout to vzácné símě, jiní pak jsou povrchní a postrádají hluboké základy a jiní dusí Boží slovo svým světáctvím a touhou po majetku. Prosíme tudíž, aby Pán se smiloval a dal alespoň některé, kteří by upřímně vcházeli do království Božího a byli znovuzrození. Prosíme, aby zvláště naši kazatelé, když vidí, jak málokteří přicházejí k poznání a k životu, neztráceli odvahu a dobrou mysl, a přesto vše spatřili užitek své práce.

Království milosti se nabízí každému, je duchovní, neviditelné tomuto světu, ale Bůh zná jeho členy; není to říše viditelná, nýbrž je to společenství víry a Ducha sv. – a kde se věřící sejdou ve jménu Pána Ježíše v Duchu svatém, zjevuje se část Božího království i navenek, ale slovo Zwingliho, že království Boží je viditelné, nabude platnosti, až Pán Ježíš osobně přijde a bude kralovat se svými svatými. Nyní je jeho království duchovní, není z tohoto světa (J 18,36; 1Tm 6,13); nebylo ze světa, jako ani Kristus nebyl ze světa (J 17,14) a ani jeho učedníci nejsou ze světa, i když je ze světa vyvolil.

Toto království, které se týká duší, přišlo shůry. Svět nemohl dostáhnout dokonalosti, svět se nemohl přiblížit k nebi, nýbrž království muselo sestoupit shůry. Toto království objímá všechny znovuzrozené a všechny ty, kterým byli z milosti Ježíšovy odpuštěny hříchy. Ale neobjímá jen lidi, ono objímá i anděly. V tom je také rozdíl mezi královstvím Božím a církví Kristovou. Církev Boží je součástí Božího království. Království Boží obsahuje i církev Kristovu i anděly.

Skrze církev má být andělům oznámena rozličná Boží moudrost. Andělé se dívají na církev, nejsou však jejími údy. Jsou však členy království. „Přijď tvé království, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Církev pozůstává z lidí pokřtěných Duchem Božím (1K 12,13) a spojených navzájem ke společné službě k životu v Duchu, království pak pozůstává z těchto lidí a z andělů. Církev od Ježíše založená je dle jeho výroku u Matouše 16,18nn osadou království Božího na zemi.“

Když pak prosíme: „Přijď tvé království“, modlíme se za církev Ježíšovu, a prosíme, aby do sborů nevstupoval nikdo, kdo není obrácený, prosíme, aby Pán odhaloval pokrytce, a lidi, kteří se dostali do církve viditelné, ač se nikdy nestali členy neviditelného království Božího; prosíme, aby církev a svět neměly nic společného, prosíme, aby Pán zjevil a pokořil ty, kdo jménem jeho se sice označují, ale jeho Ducha nepřijali, prosíme, aby Pán kazil a ničil bludy, které otravují jeho učení a aby zahanbil služebníky antikristovy. Prosíme, aby vyvedl ještě lid, který v Babylóně má. Prosíme, aby každá jednotlivá církev byla jeho, aby se řídila jeho učením a jeho vůlí. Prosíme zejména, aby Pán řídil náš sbor, aby pásl pastýře i stádo, aby svým Duchem nadchl všecky členy, aby jeho Duch byl vždy ve všem zřejmý. Prosíme, aby nám dal milost, abychom vše konali v kázni jeho Ducha, prosíme za rozeznání duchů, když se hlásí do církve, prosíme, aby se k nám a k lidu Božímu vůbec ještě mnozí připojili, kteří by byli obrácení. Prosíme za svobodu a pokoj ze strany úřadů, ale především prosíme, aby nás zachoval v milosti, v spravedlnosti, v pokoji a v radosti v Duchu svatém, v kterýchžto spočívá Boží království (Ř 14,17). Prosíme, aby Pán odstranil nevěřící kazatele, obrátil je i jejich posluchače, aby dal víc bázně před hříchem, svatosti života a lásky, aby tak svět poznal, že jsme jeho učedníci (J 14,21). Prosíme za rozvlažení v církvích, které mají jméno, že jsou živé, ale jsou mrtvé (Zj 3,1), za vlažné a nerozhodné (3,15), za ty, kteří ztratili nebo ztrácejí první lásku (Zj 2,4). Prosíme, aby Pán vystrojil své služebníky, a dal každému sboru pravé proroky, evangelisty, pastýře a učitele (Ef 4,11). Aby rozhojnil ducha proseb a žádostí, aby vzkřísil ducha prvních svědků, aby poslal misionáře do všech dílů světa a ke všem národům a shromáždil tak svůj lid ze všech stran světa, a shromáždil tak Boží dítky rozptýlené v jedno (J 11,52; Ef 2,16). Prosíme, aby nám Pán dal Ducha lásky ke všem jeho dětem, abychom se tak na cestě nevadili. Prosíme, aby dary, které byly v prvotní církvi, se i nyní obnovily k Boží cti a slávě, a mnozí kteří se dosud neobrátili, byli slavně a mocně přitaženi k Pánu. Poněvadž pak náš protivník, ďábel, nespí, ale hledá, koho by uchvátil (1Pt 5,8), prosíme, aby nás v boji proti němu Pán stále posiloval (Ef 6,12), a skutky ďáblovy všude ať v srdci, ať v církvi, ať v shromáždění, ať v rodině milostivě kazil (1J 3,8).