Kristovo navštívení (Mt 21,1–9)

Kristovo navštívení (Mt 21,1–9)

Doba čtení: 9 minut

Píše svatý Matouš v 21. kapitole:

  • Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

Tato událost evangelia se vskutku stala na Květnou neděli, proto více patří k památce toho dne, než dne dnešního. Avšak dnes je čteme, protože myslíme na jeho navštívení, které si dnes připomíná křesťanská církev, a kterému Čechové podle latiny říkají „advent“; neboť latinsky adventus je česky příchod nebo navštívení. A to si připomíná církev svatá od dnešního dne až do dne Kristova narození; a tak se již celý ten čas nazývá advent, to jest čas, v němž si připomínáme Kristovo navštívení.

Tedy věz, že Kristovo navštívení je trojí, jak Písmo ukazuje: To prvé je v těle: tím nás navštívil, když se, ačkoliv je Bohem, vtělil do lůna panny Marie. O tom sám mluví v 16. kap. sv. Jana: „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět.“

Druhé navštívení Kristovo je duchovní, jímž svou milostí navštěvuje nás; neboť říká: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu.“ Tím míní Kristus, že on a Otec přijdou k tomu člověku, který miluje Krista a jeho slovo zachovává. A o tom navštívení mluví ve Zjevení sv. Jana ve 3. kap.: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ Kristus stojí u dveří, a je připraven svou milostí navštívit vůli člověka, a tluče, když napomíná vdechnutím, bolestí, hrůzou nebo nemocí, anebo dáváním nejrůznějších darů. A kdo uslyší jeho hlas pří kázaní, a otevře Kristovi dveře, přičemž opustí hřích a svou vůli obrátí cele k dobrému, k tomu Kristus vejde, a navštíví ho svou milostí. A působením té milosti se člověk už nevrací k hříchu, a Kristus s ním bude večeřet a on s Kristem, což znamená, že bude žít ve věčné radosti. A tak Kristus navštěvuje člověka duchovně, a když se člověk odvrací od smrtelných hříchů, on mu je odpouští, obdarovává člověka zvláštní milostí a i ve smrti k němu přichází se svou milostí. A také zlé lidi navštěvuje: hrůzou, soudem a věčným zatracením, a zvláště ve smrti. Proto říká sv. Matouš v 24. kap. „Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.“ A ve Zjevení sv. Jana v 3. kap. říká: „Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.“

Třetí Kristovo navštívení je budoucí v soudný den, o němž sám mluví ve 25. kap. sv. Matouše: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy.“ O tomto příchodu také mluvíme ve vyznání víry, že přijde soudit živé i mrtvé.

Pak z toho dále máš, že první navštívení to se jednou stalo, když se jednou vtělil; druhé to se děje každý den, když každý den věrné navštěvuje svou milostí, a zlé pomstou nebo napomínáním; třetí to se má jednou stát. Za první navštívení máme být velmi vděčni, a tak mile na ně pamatovat; druhého si máme hledět, aby s námi ráčil přebývat, a aby nás navštívil zvláštní milostí na den svého narození, máme se zbožně chovat; třetí máme velmi pilně očekávat, neboť nám přikazuje velmi pilně bdít, tedy vyvarovat se hříchu a růst v Boží milosti. A pro ta tři navštívení ustanovila církev svatá, abychom se od dnešního dne pilněji než jindy zdokonalovali v ctnostech, a pamatovali na to, že skrze vtělení přišel, k našemu spasení, a že milostí svou nás zvláště navštíví na den svého narození, a že po třetí, v soudný den přijde, a dá nám věčné království.

A k tomu navštívení je trojí příprava: Prvá, aby věrní, zatímco čekají na svého pána, uctivě se chovali, a zvláště, když se blíží. A to záleží na onom slovu sv. Izajáše v 1. k.: „Přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro.“ A jak říká David: „Odstup od zla, konej dobro.“ Druhá příprava je, abychom se, když slyšíme, že tak veliký pán je blízko, připravili, a to trojím způsobem. Předně, že mu připravíme dům, tedy vyčistíme duši od hříchů, neboť říká skrze Izajáše v 1. kap.: „Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí!“ Za druhé máme si obléci krásné roucho, jak znovu říká Izajáš v 52. k.: „Oděj se svými skvostnými rouchy, Jeruzaléme, město svaté!“ Jeruzalém na tomto místě znamená sbor věrných, což je město svaté, v němž má král Kristus na věky přebývat; a to město má se obléci do roucha slávy, to jest v ctnosti, které činí člověka slavného. A to roucho je nesmírně lepší pro každou duši, než všechna roucha tohoto světa, jimiž se tělo odívá: ano, jedna ctnost odívá člověka lépe, než kdejaké roucho tělesné; a to roucho má být bílé, tedy hříchem nezprzněné. Za třetí se máme připravit, abychom tak velikému pánu dali důstojný pokrm. Důstojný pokrm, jímž se krmí Kristus, je činit jeho vůli, jak sám říká ve 4. k. sv. Jana: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ A jinde: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka.“ Pokrm, který zůstává pro věčný život, připravují ti, kteří plní vůli Boží a v tom vytrvají, neboť budou na věky přebývat v radosti Boží. A tak věrní křesťané krmí Krista každý den, když plní jeho přikázaní. A on sám to vyzná v soudný den, když řekne spravedlivým: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít.“

Hle, tak se máme připravit, abychom si důstojně připomínali jeho první svaté navštívení, k druhému a třetímu se připravili, a tak důstojně jeho tělo na Boží narození přijímali. Neboť říká sv. Augustin v kázání: „Bratří nejmilejší, z milosti Boží již nastaly dny, v nichž žádáme, abychom světili Boží narození; proto prosím a napomínám, abychom pracovali, jak nejlépe můžeme, abychom v ten den s čistým svědomím, s velikou pilností, s čistým srdcem i tělem mohli přistoupit k Božímu oltáři a byli hodni přijímat jeho tělo a krev ne k soudu, ale k uzdravení duše a ke spasení. Neboť v Kristově těle je náš život, jak on sám říká: ‚Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.‘ Proto kdo chce mít život, proměň svůj život, neboť ty, kdo ho nepromění, vezme na soud, z něhož bude víc porušen, než obživen. Ó, jak je šťastná ta duše, která s Boží pomocí svůj život tak přizpůsobila, že je hodna, aby Krista přijala jako hosta! Též zase, jak nešťastné je to svědomí a žalostivé, které se zlými skutky tak zprznilo, že v něm Kristus neráčí přebývat, ale ďábel zde začne panovat.“ Tolik sv. Augustin.

Z té vší řeči, jak i svatý Pavel v dnešní epištole přikazuje, vezměme naučení: „Zavrhněme skutky temnoty,“ to jest, zbavme se hříchů, které vedou do věčné temnoty „a oblecme se ve zbroj světla,“ to jest, přijměme ctnosti, které nás vedou k věčnému světlu. Když budeme takto žít, budeme si dobře připomínat toto troje Kristovo navštívení: budeme hodni, aby nás zvláštní milostí navštívil nyní, potom ve smrti, a konečně v soudný den. Teď nás navštívil svým vtělením; to navštívení se již stalo. Také nás navštívil svou milostí, že nás hříchů zbavil; a jestliže jsme po křtu hřešili, znovu nás navštívil milostí v pokání; i ty, kteří po křtu nehřešili smrtelně, navštívil zvláštní milostí a navštěvuje. A třetí navštívení v soudný den čekáme, a zatímco čekáme, máme vždy být připraveni, neboť on sám říká: „buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ A máme tak být připraveni, abychom rádi, cokoliv nás potká, pro milého Krista vytrpěli, jako on za nás hříšné, ačkoliv nám nic nedlužil, vytrpěl ukrutnou smrt za své nepřátele. Kvůli této smrti přišel dobrovolně do Jeruzaléma, a přijel na oslíku s velikým pláčem, čímž lidu jeruzalémskému ukázal milostivé navštívení.

Proto se dnes čte toto evangelium o duchovním navštívení, jímž navštívil věrné skrze své svaté utrpení; ne aby jim pobral bohatství, ani aby je pobil, ale aby jim, když je vykoupil ze smrti, dal věčné království. Proto prorokuje svatý Zachariáš k církvi svaté: „Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ V té řeči prorok těší svatou církev: „Hle, tvůj král,“ král milostivý v soudu, mocný k obraně, moudrý k správě, bohatý k odplatě. Říká: „tvůj,“ že tě stvořil, „tvůj,“ že tě živí, „tvůj,“ že tě brání před ďáblem, „tvůj,“ že tě vykoupil ze smrti, „tvůj,“ že tě do smrti miloval, „tvůj,“ že dá věčné království, jestliže vytrváš do konce. Protož říká: „Hle, tvůj král přichází“, nebo přijel, „spravedlivý,“ který odplatí každému podle jeho zásluh; „spasitel,“ neboť přišel, aby spasil, jak sám říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“

Hle, tu máš jeho svědectví, že je poslán od Otce na svět tento, aby nesoudil svět, ale aby svět spasil, to jest, lid vyvolený ke spasení ze světa; neboť ty neodsoudí k věčnému zatracení. Proto říká prorok církvi svaté: „Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený,“ aby tě svou chudobou obohatil, jako praví sv. Pavel: „Kristus byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli“, totiž nyní v ctnostech a potom v radosti nebeské; neboť proto přijel chudý „na oslíku“, jak svědčí evangelium, což nehodlám nyní vykládat, neboť se mi zdá lepší, abych to nechal na Květnou neděli, neboť se to stalo v tu dobu, a také, abych to již neprodlužoval.

Proto nejmilejší! Mějte na tom dost, a připravte se k navštívení druhému a poslednímu, litujte svých hříchů, prospívejte v ctnostech, čiňte pokání, a ze srdce ho proste za jeho navštívení.

Přidat komentář