Měly by církve zůstat otevřené navzdory omezením?

Doba čtení: 13 minut

27. 1. 2021

Následující článek napsal Dr. Joe Boot, přítel našeho webu (Rebel Alliance Media), zakladatel sboru Westminster Chapel (Westminsterská kaple) v Torontu a pastor tohoto sboru. Původně byl napsán pro The Gospel Coalition Canada (TGCC), ale nebyl publikován.

V polovině prosince 2020 jsem obdržel laskavý e-mail od The Gospel Coalition Canada, který se týkal mých názorů na současné zavírání a omezování církví. Byl jsem vyzván, abych se písemně vyjádřil ke třem otázkám, které se týkaly jednak mého postoje k rozhodnutí místních provinčních úřadů zde v Ontariu, dále teologické perspektivy, která stojí za mým postojem, a nakonec toho, co mohou církve v těchto věcech dělat. Rád jsem tuto výzvu přijal, a na základě otázek jsem napsal několik odstavců, které měly být do konce roku 2020 publikovány.

Po několika týdnech mi však bylo řečeno, že moje odpovědi neodpovídají představám redaktorů TGCC a že nebudou publikovány na stránkách TGCC. Vzhledem k tomu, že položené otázky byly opravdu důležité, naši přátelé z Rebel Alliance Media se zeptali, jestli by moje odpovědi mohly publikovat zde a já jsem souhlasil.

1. Nedávno jste se začal zasazovat o to, aby církve zůstaly otevřené navzdory příkazům úřadů. Proč si myslíte, že by nyní měly církve zůstat otevřené? Co se od jara změnilo?

Oceňuji příležitost říci něco k těmto otázkám. Za prvé, vždycky jsem trval na tom, aby církve byly otevřené, a rozsáhle jsem psal o svých názorech na uzavření církví i společnosti, takže z mého pohledu se změnilo opravdu jen málo.[1] Jako starší v našem sboru (Westminsterská kaple – sbor, který jsem založil v roce 2008 a kde stále působím jako jeden z pastorů a starších) jsme se rozhodli přijmout první omezení, které bylo zavedené kolem Velikonoc (28. března, ve shromáždění mohlo být pouze pět osob), protože jsme věřili, že v tom všem zmatku a panice s mnoha neznámými bude rozumné a k dobru věci na chvíli ustoupit vládě než se mlha rozplyne. Cítili jsme také, že abychom byli zodpovědní v péči o naše společenství, bude vhodné se zastavit a zhodnotit situaci. Jak ale pokračovalo historicky bezprecedentní hromadné uzavírání zdravé populace, bylo stále jasnější, že úřady zneužívají svou moc a nemají v úmyslu rušit omezení kladená na církve. V tu chvíli jsme spolu s dalším pastorem zahájili kampaň za znovuotevření církví v Ontariu, která vedla k zásadnímu setkání s vládními úředníky, které z Boží milosti vyústilo k znovuotevření církví v Ontariu s omezením na 30 % kapacity budov.[2]

Na konci letních měsíců, během nichž se mnoho sborů znovu otevřelo (i když tragicky mnoho zůstalo zavřených), začaly kolovat zvěsti, že se plánuje další lockdown. Tehdy jsme s některými kolegy uspořádali setkání malé skupiny vedoucích církví, křesťanských právníků a politiků, abychom diskutovali o tom, jak reagovat v případě, že by mělo dojít k opětovnému uzavření společnosti (včetně církví). Jedním z hlavních bodů těchto setkání byla potřeba vytvořit ekumenickou deklaraci, která vyjadřuje historické chápání hranic jurisdikce církve a státu, autoritu Krista nad jeho církví a civilní vládou a důležitost obrany stávajících ústavních svobod, které církev požívá, a za které věrní křesťané po celá staletí obětavě bojovali. Neměli bychom netečně sledovat, jak církev opouští to, za co tak draze platili křesťanští mučedníci. Měl jsem tu čest navrhnout (po konzultaci s několika dalšími) to, co jsme nazvali Niagarská deklarace 2020, na obranu Kristovy vlády a svobody jeho církve. Tuto deklaraci již podepsalo několik stovek církví.[3]

Devět měsíců po prvním lockdownu, o němž nám bylo řečeno, že bude trvat jenom dva týdny, abychom „zploštili křivku“, je stále více zřejmé, že uzavření církví a celé společnosti bylo protiústavní. Není to pouze soukromý názor skupiny pastorů, ale spolupracujeme také s ústavními právníky a jejich závěry budou brzy k dispozici. Přesněji řečeno, poškodilo to životní úroveň lidí, jejich živobytí i zdraví, takže náš postoj k těmto omezením jako církve se podle mého názoru stal otázkou poslušnosti Bohu, která zahrnuje lásku k bližnímu.[4] Podle mého názoru nyní nastal čas hledat způsoby, jak může církev zůstat alespoň částečně otevřená, a rozumím tomu tak, že jde o skutek milosrdenství a lidskosti a jednání na ochranu fyzického i duševního zdraví lidí.

Z lékařského hlediska toho nyní víme mnohem více než na jaře. Přes počáteční zmatky ohledně smrtnosti kvůli míchání počtů případů úmrtí a smrtnosti infekce nyní víme, že skutečná smrtnost je méně než polovina jednoho procenta – asi 0,2-0,3 %. Za posledních šest měsíců bylo ve světě provedeno přes 82 studií výskytu viru na základě přítomnosti protilátek v těle. Tyto studie potvrdily medián úmrtnosti 0,2%.[5] Víme také, že pro děti a mládež je tento nový koronavirus mnohem méně nebezpečný než běžná chřipka. Stejně tak víme, že onemocnění je nebezpečnější než chřipka u osob starších 70 let, zejména u lidí s několika komorbiditami. Přesto se i v této věkové skupině uzdraví 96 % lidí. Ve skutečnosti v Kanadě od chvíle, kdy byla vyhlášena pandemie tohoto nového viru – a navzdory tomu, že úmrtí jsou počítána „s“ Covidem-19, nikoliv „na“ Covid-19 – zemřelo s touto nemocí velmi malé množství lidí z celé země mladších 60 let.[6] Každé úmrtí je tragické a působí zármutek, ale nyní je jasné, že toto onemocnění neohrožuje drtivou většinu běžné populace pracujících nebo studentů.[7] Průměrný věk zemřelých na Covid-19 je ve skutečnosti vyšší než celostátní průměrná délka života (82 let). Kromě toho se ukázalo, že lockdowny mají ničivý dopad na společnost – zdůrazňuje to zpráva Právního centra pro ústavní svobody (Justice Centre for Constitutional Freedoms) za rok 2020. Raketový nárůst sebevražd, psychická zhroucení[8], zrušené operace a vyšetření, narušená imunizace, která vystavila 80 milionů dětí na celém světě riziku dalších nemocí, hospodářská devastace se stovkami tisíc zničených podniků, a co je možná nejvíce šokující, odhad OSN, že lockdowny přivedly dalších 130 milionů lidí na světě do naprosté chudoby a hladovění – to všechno znamená, že počet obětí lockdownů daleko přesahuje počet obětí Covidu-19. A to vše kvůli drakonickým opatřením, která nejsou podložena jasnými důkazy. Není těžké si představit, že na základě těchto skutečností je pro některé z nás opravdu obtížné smířit se s tím, že opatření spojená s lockdowny jsou obhajovány jako projev „lásky k bližnímu“.

2. Jaké teologické principy stojí za vaším postojem?

Nejprve bych rád řekl, že v tomto okamžiku nepovažuji jednání církví, které se navzdory nařízením státu setkávají, za projev občanské neposlušnosti v jejím historickém smyslu. Církve, které se nadále setkávají, nepřekračují hranici občanské neposlušnosti. Věříme, že to jsou právě tato nařízení, která jsou nezákonná. V ústavní demokracii jakou máme v Kanadě, mají občané a organizace právo a povinnost volat své politiky k odpovědnosti podle nejvyššího zákona země. Objevilo se mnoho „důkazů“ z Římanům 13 a také mnoho opravdového zneužití tohoto textu (zde ale není prostor na výklad), které kritizovaly nebo odsuzovaly „občanskou neposlušnost“ církví, které se rozhodly zůstat otevřené. Takové odsouzení je zavádějící a předčasné a odhaluje nepochopení učení o oblastech autority. K tomu bych rád něco krátce uvedl. Mezi mnohé dary, které dalo křesťanství západní společnosti – a především reformované učení – patří politická a společenská svoboda, právní stát, rozvoj institucí, skrze něž se občané mohou podílet na vládě. V naší opoziční formě vlády s rozdělením pravomocí, v níž je konečnou právní autoritou Listina práv a svobod, nejsou občané povinni tiše dodržovat každý výnos státní byrokracie. Proti lockdownovým opatřením v Kanadě se ve skutečnosti otevřeně staví volení úředníci, policisté v aktivní službě i ve výslužbě i ústavní právníci. Listina není dokonalým – a v některých ohledech ani ideálním – dokumentem, ale zaručuje základní svobody svědomí, náboženství, projevu, pokojného shromažďování a sdružování. Současná opatření nemají v pozastavení těchto základních práv obdoby a zákonnost těchto porušení není dosud soudem prověřena. Navíc tato opatření nejsou součástí federálního trestního práva. Pokud je někdo nebude dodržovat, nebude trestně stíhaný. V zastupitelské demokracii s jejími institucemi nejsou totalitní a nespravedlivá opatření často odhalena, dokud nedojde k jejich zpochybnění a následnému zrušení soudem. Německá vláda prohlásila, že uzavření církví není možné z ústavních důvodů,[9] v Anglii zůstávají církve otevřené i během celonárodnílo lockdownu v roce 2021 po právním tlaku na ústavní svobody,[10] a ve Spojených státech Nejvyšší soud nyní dvakrát rozhodl ve prospěch církví a svobody náboženského vyznání a shromažďování proti opatřením, která jim ukládají guvernéři a starostové.[11] Navzdory neliberální reakci Kanady ve srovnání s Německem tyto příklady ukazují, jak by měl náš vládní systém fungovat. To je důvod, proč máme tři pilíře vládní moci – zákonodárnou, výkonnou a nezávislé soudnictví. Takže nyní nemluvím teologicky ani politicky o občanské neposlušnosti, tedy o jejím pravém smyslu – nezpochybňuji legitimitu naší současné vládní autority. Zpochybňuji zákonnost jejího jednání vzhledem k nejvyššímu zákonu naší země a s ohledem na zákon Boží. V tomto okamžiku je tedy správnější hovořit o zákonné neposlušnosti. Jak bude sílit tlak, bude možná zapotřebí, aby se pastoři více informovali a začali s těmito problémy zápasit mnohem konkrétněji. Na pomoc v péči o naše ovečky se nám nabízí několik zákonných prostředků, které však mnozí nevyužívají.

Zadruhé, biblický pohled na svět a na život formuje mé názory a rozhodnutí ohledně církve a restrikcí ze strany státu. Písmo musí být vykládáno Písmem, a proto je třeba v těchto otázkách zkoumat celou radu Boží, nikoli jen izolované texty, u nichž se dostáváme do pokušení vysvětlovat je v tom smyslu, který odpovídá našemu názoru. Naléhavě potřebujeme v našich církvích obnovit biblický pohled na svět a na život. Jako pastoři často studujeme teologii a biblické jazyky, ale nepřemýšlíme o vztahu Kristova učení a společnosti. Písmo jasně říká, že Ježíš Kristus je stvořitelem všech časných autorit a jejich vládcem (Ž 2; Ž 110; Ef 1,16-23; Ko 1,15-20; Zj 1,5). V různých oblastech života, které Bůh stvořil, ustanovil autority, které jsou od něj odvozené, ale na rozdíl od něj omezené – nejzřetelnějšími oblastmi jsou rodina, církev a stát. Každá tato oblast se řídí Božím slovem, které se týká konkrétně jí. Boží zákon pro oblasti rodiny, církve a státu je odlišný a každá z těch oblastí má svá vlastní nařízení a autority dané Bohem. Když dochází k překračování hranic mezi těmito oblastmi, dochází k zásadnímu porušení Božího záměru stvoření a k ničení vztahů ve společnosti. Nizozemský teolog a státník Abraham Kuyper nazval tento biblický a stvořitelský princip ‚sférou svrchovanosti‘. Například v Římanům 13 je stát označen jako Boží služebník, který podléhá Bohu a jeho úkolem je trestat zlo a odměňovat spravedlnost – byl mu dán meč, aby tyto věci mohl vynutit. Ale neznamená to, že by to dalo lidské civilní autoritě neomezenou libovolnou moc bez ohledu na Boží příkazy. To je zřejmé jak vymezeného úkolu (služba veřejné spravedlnosti), tak ze skutečnosti, že apoštol Pavel strávil tolik času ve vězení! Ze Skutků 4,18-19 a 5,28–29 je jasné, že naší hlavní povinností je poslouchat Boha, takže pokud stát zakáže to, co Bůh přikazuje, nebo přikáže to, co Bůh zakazuje, naší povinností je poslouchat Boha.[12] Používat Římanům 13 k tomu, abychom vyzývali k nezpochybnitelné nebo bezvýhradní podřízenosti světským autoritám je stejně špatné, jako používat Efezským 5,22-24 k vyučování toho, že se manželka má bez výhrad podřizovat manželovi, který ji zneužívá.

Třetím teologickým principem, kterým se zaobírám, je poslušnost Božímu zákonu-slovu. Nelze pochybovat o tom, že současná opatření na neurčito pozastavila funkční život církve, která však byla jako instituce ustanovena Bohem a byla jí svěřena vlastní oblast autority. Nikdo neví, kdy úřady udělí „povolení“ ke znovuotevření církve. Ovšem stát nemá žádnou takovou autoritu, aby mohl jednostranně pozastavit Kristovu svrchovanou vládu nad jeho církví nebo naši zbožnou službu Kristu, stejně jako nemůže zastavit funkční život rodiny. Jako dar od Boha (Mk 2,27) nám Pán přikázal, abychom navždy zachovávali den odpočinku, aby nám byl svatý, dokud Pán nepřijde (Ex 20,8–11; 31,17; Ez 20,12; 1K 11,25--26). Základem našeho uctívání je shromažďovat se kolem Slova a svátostí (Sk 2,42; 20,7). Samotné slovo pro církev v Novém zákoně, ekklesia, vyjadřuje na prvním místě fyzické shromáždění. Je nám přikázáno, abychom nezanedbávali společná setkávání (Sk 2,1; 20,7; Ř 16,1–16; 1K 16,19–20; Žd 10,24–25), a ano, je to příkaz. Použité vyjádření v řečtině v Židům 10,24-25 má význam příkazu. Může ještě někdo po devíti měsících pozastaveného a omezeného uctívání bez hodnověrného konce v dohledu s ledovým klidem říci, že posloucháme tyto příkazy Písma tím, že pozastavíme uctívání a pošleme lidi pryč? Je nám přikázáno křtít (Mt 28,19–20), vkládat ruce na nemocné (Mk 16,18) a pokud jsme sami nemocní, máme zavolat starší církve, aby nás mazali olejem (Jk 5,14). Máme společně zpívat, navzájem se zdravit, starat se jeden o druhého a vykonávat kázeň (1K 5; 2K 13,12; Ga 6,2; Ef 5,19). Jak je možné zachovat kterýkoliv z těchto příkazů, když je omezen funkční život církve? Jako pastoři nemáme právo utéct nebo opustit své místo proto, že doba je obtížná. Jak napsal Martin Luther v dopise nazvaném „Mám utíkat před černým morem?“:

Ti, kdo se věnují duchovní službě, jako jsou kazatelé a pastoři, musí také zůstat pevní tváří tvář nebezpečí smrti. Máme jasný příkaz od Krista: „Dobrý pastýř položí svůj život za ovce, ale nájemce je opouští a utíká, když vidí, že se blíží vlk“ (J 10,11). Když lidé umírají, nejvíce potřebují duchovní službu, která je posiluje a utěšuje jejich svědomí Slovem a svátostí a ve víře přemáhá smrt.[13]

Luther zde pouze následuje historické přesvědčení církve a její praxi z nejranějších století.[14] Podle mého názoru musíme tváří v tvář jasným příkazům Písma poslouchat Boha, nikoliv se otrocky podřídit nařízením byrokratů, kteří často nerozumí tomu, co dělají (Dan 3,18; 6,10; Sk 5,29).

3. Co dalšího mohou církve udělat proto, aby vládní autority slyšely jejich hlas?

Nedávno jsem na tuto otázku vytvořil podcast, který by si čtenáři, které to zajímá, mohli poslechnout.[15] Opravdu je tu několik věcí, které můžeme a které bychom měli udělat v reakci na to, co se děje. Na prvním místě je modlitba, protože modlitba je mocná. Mocné, odvážné a satana drtící modlitby jsou součástí Boží smluvní vůle pro náš život a potěšují jeho srdce. Když se modlíme, Bůh jedná. Zadruhé, můžeme psát dopisy. Jako občané, kteří volí úředníky, kteří nás zastupují, máme povinnost dát jim vědět, co si myslíme, aby nás mohli autenticky zastupovat. Jsou to státní zaměstnanci, služebníci, nikoliv páni a diktátoři. V našem politickém systému s právním státem máme povinnost sami vykládat zákon, volat úředníky k odpovědnosti a modlit se za ně, aby jim Bůh poskytl moudrost. Zatřetí můžeme protestovat. Znovu, právo na pokojné shromáždění je zaručeno ústavou. Jak bychom mohli zapomenout, že jsme před několika měsíci viděli svého vlastního předsedu vlády na protestu Black Lives Matter (stejně jako další úředníky a policisty), a to vše v rozporu s lockdownem a příkazy o rozestupech. My máme mnohem vážnější důvod, proč se scházíme – abychom uctívali Boha a protestovali proti zavírání církví.[16] Nakonec můžeme použít zákon země, který formálně uznává nadřazenost Boha, abychom se zapojili do podávání žalob spolu s ústavními právníky, kteří sdílejí naši hlubokou starost o svobodu, právo obyčejných lidí pracovat a vydělávat si na živobytí, vidět svou rodina, být u postele umírajícího milovaného člověka, svobodně vycházet a pohybovat se. Všichni, kdo milují naše křehké a Bohem dané dědictví svobody, by se měli zajímat o totalitní směřování naší společnosti. A my můžeme dělat všechny tyto věci v úctě a způsobem, který bude dělat Bohu čest a který bude pomáhat šíření Božího království.

[1] https://www.ezrainstitute.ca/resource-library/articles/covid-calamity-when-the-cure-is-worse-than-the-disease/; https://www.ezrainstitute.ca/resource-library/articles/the-cult-of-the-expert/; https://www.ezrainstitute.ca/resource-library/articles/the-way-is-shut-evangelical-compromise-and-the-illusion-of-virtual-church/; https://truthxchange.com/2020/04/coronavirus-government-overreach-and-christian-prophecy/

[2] https://www.reopenontariochurches.ca

[3] https://www.niagaradeclaration.ca

[4] Viz zpráva Právního centra ústavních svobod (Justice Centre for Constitutional Freedoms), https://www.jccf.ca/government-data-shows-lockdowns-more-deadly-than-covid-19/

[5] https://www.lifesitenews.com/opinion/we-have-to-fight-back-doctor-lays-out-sensible-anti-covid-strategy

[6] https://health-infobase.canada.ca/covid-19/epidemiological-summary-covid-19-cases.html

[7] https://www150.statcan.gc.ca/n1/pub/45-28-0001/2020001/article/00087-eng.htm

[8] https://www.politico.com/news/2020/08/13/cdc-mental-health-pandemic-394832

[9] https://www.dw.com/en/coronavirus-germany-to-impose-one-month-partial-lockdown/a-55421241

[10] https://christianconcern.com/news/legal-challenge-to-church-lockdown-will-continue-in-january/

https://www.gov.uk/government/publications/covid-19-guidance-for-the-safe-use-of-places-of-worship-during-the-pandemic-from-4-july/covid-19-guidance-for-the-safe-use-of-places-of-worship-from-2-december

[11] https://www.independent.co.uk/news/world/americas/supreme-court-church-lawsuit-california-lockdown-b1766021.html