Miluji tě vroucně, Hospodine

„Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.“ Máme ještě jednu sice rozdílnou podobu tohoto Žalmu (2S 22. kapitola) a vidíme tak, že byl zpíván Davidem v různé době, kdy si připomínal cestu, po které ho Bůh vedl i milostivé zázraky jeho ruky.

Tento Žalm je písní vděčného srdce, přemoženého při pohledu na mnohá a podivuhodná Boží dobrodiní. Můžeme ho nazvat „Vděčnou přehlídkou“. Tento název si zaslouží, abychom mu věnovali pozornost. David, ač je nyní králem, přece nazývá sebe „služebníkem Hospodinovým“. Nezmiňuje se tu o svém království. Z toho usuzujeme, že si pokládal za větší čest být služebníkem Hospodina než králem pokolení Juda. A soudil zcela správně. Měl básnické nadání a sloužil Hospodinu i skladbou tohoto Žalmu, který byl zpíván v domě Hospodinově. Není to nepatrné dílo řídit nebo zdokonalovat tuto rozkošnou část sloužení Bohu – zpívání k jeho chvále. Kéž by bylo více básníků a hudebníků a zpěváků, jimž bychom mohli svěřit zbožné a duchovní zpívání Žalmů. Měli bychom si povšimnout, že slova této písně nejsou skládána proto, aby se líbila lidem, ale že jsou mluvena přímo k Hospodinu. Bylo by dobře, kdybychom se poctivěji snažili vzdávat čest Hospodinu svým zpěvem i ve všech posvátných úkonech. Chvála, která není přímo a ze srdce zaměřena jen k Hospodinu, nemá cenu. David byl správně takto veden k vděčnosti, neboť za vše vděčil jen Bohu a ve dni svého vysvobození mohl děkovat jen Hospodinu, neboť to byla jeho pravice, jež ho zachovala. I my bychom měli cítit, že jen Bohu samému jsme dlužni tu největší poctu a díkůčinění.

Vzpomeneme-li si, že třetí i padesátý verš tohoto Žalmu jsou citovány i v Novém Zákoně (Žd 2,13 a Ř 15,9) jako slova Pána Ježíše, jasně uvidíme, že se tu jedná o někoho slavnějšího, než je David. Nepotřebuješ, milý čtenáři, abychom ti pomáhali v pochopení tohoto. Víš-li něco o Ježíši, ihned ho najdeš v tomto celém podivuhodném Žalmu v jeho bolestech, vysvobození i v jeho vítězném jásotu.

První tři verše jsou předzpěvem, či předmluvou a je v něm prohlášeno rozhodnutí blahoslavit Boha. Osvobozující milost je poeticky podána ve verši 5–20. Dále šťastný zpěvák (verš 21–29) prohlašuje, že Bůh jednal spravedlivě, když mu tak ulehčil. Pln vděčné radosti opět líčí své vysvobození a očekává vítězství i v budoucnosti (verš 30–46). Na konci pak mluví pln prorockého vidění o slavném vítězství Mesiáše ze semene Davidova, Pomazaného Páně.

• Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. (Ž 18,2)

„Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.“ Chci k tobě přilnout silnou a srdečnou láskou, jako dítě ke svým rodičům, nebo manželka ke svému manželovi. Je tu užito nesmírně silného výrazu a znamená to nejhlubší lásku. „Chci milovat z celého srdce a ze všech vnitřností.“ Žalmista je rozhodnut zůstat v tom nejužším a nejvnitřnějším spojení s Nejvyšším. Náš trojjediný Bůh si zaslouží naši nejvnitřnější lásku. Každý z nich – Otec, Syn i Duch svatý – má požadavek na naši lásku. Vznešené rozhodnutí nikdy nepřestat milovat přirozeně prýští z naší horlivosti v lásce. Je chybné, činíme-li ukvapená rozhodnutí, ale učiníme-li je v Boží síle, tu jsou těmi nejmoudřejšími a nejvhodnějšími. „Má síla.“ Náš Bůh je silou našeho života, naší lásky, díla, naděje, zápasů i vítězství. Tento verš, který nalézáme v 1. Samuelově 22. kapitole je tím nejcennějším přídavkem nad tím nade vším a po všem a tvoří tak věž chrámu a hrot pyramidy. Láska je koruna milosti.

• Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! (Ž 18,3)

„Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi.“ David unikl zlobě Saula jen proto, že bydlel mezi skalami a pevnostmi v horách judských a tady přirovnává Boha takovémuto místu úkrytu a bezpečí. Věřící jsou často skryti v Bohu, bojují-li se zlými jazyky a ocitnou-li se v prudké bouři nesnází. Rozsedliny Skály Věků jsou bezpečným obydlím. „Můj vysvoboditel“ zakročí v hodině nebezpečí. Jsou-li Boží lidé téměř dopadeni rukou mocného, přece jsou včas zachráněni tím, který je ještě mocnější. Název „vysvoboditel“ obsahuje mnoho námětů, které si zaslouží, aby se jimi zabývali všichni zkušení svatí lidé. „Bůh můj.“ Veškeré dobro tu je shrnuto v jediné bytosti. V tomto výrazu je obsaženo nesmírné bohatství. To znamená, že je mé neustálé, neměnící se, nekonečné i věčné dobro. Ten, kdo může pravdivě říci „Bůh můj“, může i dodat „mé nebe i mé všechno.“ „Má skálo.“ Toto slovo je skutečně „mou skálou“, co se týče síly a nepohnutelnosti. Moje jistá, neměnící se i věčná jistota a podpora. Takto se tu objevuje dvakrát slovo skála. Není to však stejnomluva (tautologie). V prvém případu to je skála k úkrytu a tady to je skála pro svou pevnost a nepohnutelnost. „Utíkám se k tobě.“ Musíme se cvičit ve víře a pak teprve plně pochopíme, jakou cenu má Bůh. Bůh musí být předmětem naší víry, jinak je víra jen pouhou domněnkou. „Štít můj“, který odráží všechny rány mého nepřítele a kryje mne před šípem i mečem. Bůh vybavuje své bojovníky jak útočnými zbraněmi, tak i zbraněmi k sebeobraně. Naše výstroj je dokonalá, takže nikdo z nás nemusí jít do bitvy neozbrojen. „Roh spásy“ mi umožňuje zahnat mé nepřátele a zvítězit nad nimi ve svatém zápalu. „Nedobytný hrad“, má tvrz, postavená na skalnaté výšině, mimo dosah nepřátel a z její výše hledím beze strachu na jejich zuřivost a přehlížím široké území milosti táhnoucí se až do oné blažené země tam za Jordánem. Je tu užito mnoho slov, ale ne příliš mnoho. Bylo by pro nás užitečné, kdybychom ve volné chvíli zkoumali každé z nich. Spojíme-li je v celek, mohli bychom prohlásit spolu s Kalvínem, že David tu je naplněn věrností od hlavy až k patě.

• Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. (Ž 18,4)

V tomto verši šťastný básník vzývá Hospodina radostnou písní a věří, že v zápasech, které ho očekávají, Bůh s ním bude jednat právě tak milostivě jako dříve. Je dobře modlit se k Bohu jako k tomu, kdo si zaslouží, aby byl veleben, neboť jedině tak se modlíme radostně a s důvěrou. Cítím-li, že mohu Hospodina blahoslavit, za všechnu dřívější dobrotu, mám odvahu žádat ho o slavné věci. Slova „a byl jsem“ obsahují velmi mnoho. Být zachráněn při zpěvu znamená být opravdu zachráněn. Mnozí jsou zachráněni v nářku a pochybnostech, ale David měl takovou víru, že dokázal zpívat v boji a zvítězit v bitvě se zpěvem na rtech. Jak je šťasten, kdo přijímá novou milost se srdcem, které se z ní dovede radovat a vzdorovat novým zkouškám s důvěrou založenou na dřívějších zkušenostech s touto Boží láskou!

„Podléhat obavám a strachům se křesťanovi nepatří.

V naději zde i při smrti volá: 'Mně Hospodin vše opatří!'“