Na co se zaměřit (Tt 3,8)

Pavel nechal Tita na Krétě, aby dal do pořádku to, co v církvích na Krétě v pořádku nebylo. Jak jsme procházeli celým listem, viděli jsme řadu věcí, které nejspíš nebyly v pořádku, protože Pavel žádal Tita, aby v těchto oblastech zjednal nápravu. Ovšem na prvním místě měl Titus ustanovit v jednotlivých církvích starší, kteří budou dohlížet na Boží lid, povedou Boží lid, budou vyučovat Boží lid, budou chránit Boží lid před vlky a falešnými učiteli, kteří budou dobrými a věrnými správci Kristovy církve. Titus možná mohl všechnu tu práci na Krétě udělat sám, ale tím nejlepším způsobem, jak dosáhnout nápravy stavu církve na Krétě bylo ustanovení zbožných a věrných starších. Zbožní starší vedou Boží lid a vyhlašují evangelium Kristovo, které je Boží mocí ke spasení i ke zbožnému životu. Skrze evangelium jsou proměňovány životy lidí a Bůh je oslaven uprostřed Kristovy církve.

• On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. (Tt 2,14)

Byli jsme vykoupeni ze smrti k životu, z prázdnoty života k plnosti života, z marného způsobu života k horlivosti v dobrých skutcích. To je křesťanský život. Je to dílo Ducha svatého, kterého na nás Bůh bohatě vylil skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele (Tt 3,6). Pavel stále dokola zdůrazňuje vztah zdravého učení, vztah evan­gelia se způsobem života. Kde je život postavený na evangeliu, na víře v Krista, tam to bude vidět na způsobu života. Kde je špatný života, tam je něco zásadního v nepořádku – možná je člověk oklamán falešným učením, ale možná vůbec není křesťanem, i když si to třeba sám o sobě myslí a veřejně to vyhlašuje. K této spojitosti učení a života směřuje i náš dnešní text, který nás vede k tomu, jak máme oslavit Pána Ježíše Krista. 

• Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné. (Tt 3,8)

Pavel začíná prohlášením, které bychom mohli přeložit doslova věrné, důvěryhodné, spolehlivé je to slovo. O jakém slovu tu mluví? Odkazuje na předchozí odstavce, na srdce celého listu, na evangelium – odkazuje na spasení z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista.

• Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. (Tt 3,4–7)

Není spolehlivějšího slova, než je slovo evangelia! Není větší jistoty, než je v díle Pána Ježíše Krista, které je popsané v Božím slově, v Bibli! Chcete spolehlivé slovo? Tady je – to nejspolehlivější, nejvěrnější, nejpevnější, nejtrvalejší, dokonale pravdivé a mocné.

• Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. (Ž 19,8–9)

Ale všimněte si v našem textu, že Pavel nepřipomíná Titovi věrnost evangelia jen tak, ale ukazuje mu, že evangelium je mocí, která proměňuje životy lidí. Už jsme to viděli ve druhé kapitole (Tt 2,10–13), kde jsme četli o Boží milosti, která se zjevila a zjevuje se skrze evangelium, která zachraňuje skrze evangelium, která vychovává ke zbožnosti. Jak? Skrze evangelium. A která také vede k očekávání příchodu velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista – a to je zase evangelium! Evangelium je Boží mocí. A důkaz znovu vidíme v osmém verši třetí kapitoly. Proto má Titus připomínat evangelium.

• … aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. (Tt 3,8)

 Evangelium vede ke zbožnému životu, k horlivosti v dobrých skutcích. Evangelium není bezmocné, ale proměňuje. Když Pavel popisoval moc evangelia v listu Efezským, mluvil o spasení z milosti, a o tom, že křesťan není křesťanem proto, že se rozhodl, nebo proto, že něco udělal, ale je křesťanem proto, že Bůh něco udělal – zachránil nás svou mocí. Proto Pavel říká, že jsme jeho, Boží dílo a jako křesťané jsme stvořeni k tomu, abychom konali skutky, které nám Bůh připravil. Bůh nás svou mocí zachránil, Bůh nám dal práci, ke které všechno připravil – připravil skutky, které máme dělat, Bůh nám dává sílu, abychom mohli tyto skutky vykonat – vložil do nás a bohatě na nás vylil Ducha svatého, a ještě navíc v nás působí svou mocí, takže chceme a následně děláme to, co se mu líbí (Fp 2,13). Bůh udělal všechno! Nyní potřebujeme více rozumět evangeliu, potřebujeme znát ještě lépe Pána Ježíše Krista a jeho dílo na kříži, a to nás povede k tomu, abychom mu ještě více sloužili. Abychom vynikali v dobrých skutcích.

A pokud byste chtěli nějaké příklady těch dobrých skutků, které pro nás Bůh připravil, stačí, když se podíváte do první poloviny druhé kapitoly, kde je popsáno, jak mají žít starší muži, starší ženy, mladší ženy, mladší muži nebo otroci. Hned vidíme, že máme před sebou ještě dlouhý kus cesty a máme kam růst, máme co dělat. A další příklady dobrých skutků najdeme na začátku třetí kapitoly:

• … ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně. (Tt 3,1–2)

Osmý verš mluví o snaze vynikat v dobrých skutcích (E), o soustředění se na to, jak v nich vynikat (ČSP), Pavlík to překládá „aby pamatovali na pilné pěstování dobrých činů“, a KRAL „ať se snaží v dobrých skutcích předčiti“. Ti, kdo uvěřili, mají vynaložit své úsilí na to, aby žili zbožně, aby jejich život byl svědectvím o Bohu. A to zahrnuje dobré skutky, správné jednání.

Ale všimněte si důležité věci – že se jedná o ty, kdo uvěřili Bohu. Mluví se tu o spasených lidech. Mluví se tu o lidech, kteří vyznali Krista jako svého Pána a uvěřili ve svých srdcích, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Nejsou zachráněni tím, co dělají, ale tím, co udělal Ježíš. Nedělají skutky proto, aby byli zachráněni, ale kvůli tomu, že byli zachráněni. Ale i když je to Bůh sám, kdo v nich tyto skutky působí, je to Písmem, tedy Bohem také přikázáno, aby tyto skutky dělali. Bůh působí na naši vůli, aby skrze ni proměňoval naše smýšlení i naše jednání. Křesťané se snaží vynikat dobrým jednáním ne proto, aby si zasloužili spasení, ale proto, aby svým životem dělali čest svému Bohu, aby ukázali, že jejich učení, tedy evangelium, je spolehlivé a pravdivé slovo. Proto jednají tak, aby to bylo dobré a užitečné.

A Pavel to zdůrazňuje v našem textu, že jednání křesťanů má být dobré a užitečné pro lidi. Neodpracují si tím spasení, ale budou světlem v tomto pokolení pokřiveném a zvráceném. Proto se mají soustředit na dobré skutky, na způsob života, jakým žijí, na dobré a užitečné jednání. Tehdy lidé uvidí jejich dobré skutky a vzdají chválu jejich Otci v nebesích (Mt 5,16). Nebo jak to říká Petr:

• Žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu v den navštívení. (1Pt 2,12)

Takže jsme viděli, na co se máme soustředit. To je dílo Ducha v životě křesťana.