Očekávání Pánova příchodu

Čtyři týdny před tím, než se podle tradice narodil Pán Ježíš Kristus, začíná advent, tedy připomínka Kristova příchodu. Datum narození Pána Ježíše Krista vždycky bylo a dodnes je předmětem mnoha spekulací i vážnějších úvah. S jistotou můžeme říci, že Písmo o žádném konkrétním datu nemluví. Rozhodně však mluví o tom, že se Pán Ježíš – „když se naplnil stanovený čas“ (Ga 4,4) – narodil z ženy a stal se člověkem. Křesťané vždycky rozuměli Kristovu příchodu v několikerém slova smyslu. Starozákonní svatí vyhlíželi příchod Spasitele, novozákonní svatí ho zakusili, ale i nadále vyhlížejí jeho druhý příchod, kdy se zjeví ve slávě s nebeskými anděly a bude soudit živé i mrtvé.

První příchod Pána Ježíše Krista

O prvním příchodu Pána Ježíše je toho v Písmu napsáno poměrně hodně. Starý zákon je plný proroctví a zaslíbení tohoto příchodu Mesiáše. Můžeme začít hned na začátku knihy Genesis, kdy bezprostředně po pádu Adama a Evy Bůh poprvé zjevně a otevřeně zaslibuje příchod vysvoboditele, který zničí svůdce, ďábla (Gn 3,15). První dva hříšníci v dějinách lidstva se mohli těšit na potomka narozeného ženě, který je vysvobodí a jejich víra mohla být takto jasně ukotvená do ještě nezjeveného, ale už zaslíbeného Syna. V samotné knize Genesis je takových odkazů na narození Spasitele celá řada.

Lámechovi se narodil syn, jehož pojmenoval Noe, to je Odpočinutí, a měl naději, že tento syn dá lidem potěšení a odpočinutí od jejich práce a od námahy jejich rukou, kterou jim přináší země prokletá Hospodinem (Gn 5,29). Skrze Noema Bůh skutečně očistil zemi od velkého množství viditelných projevů hříchu, dal zemi odpočinutí, ale bylo to skrze strašlivý soud – což je znovu zjevný odkaz na Spasitele, který přišel zachránit vyvolené a znovu přijde soudit bezbožné.

Na narození Pána Ježíše Krista ukazuje zaslíbení dané Abrahamovi, které se týká narození zaslíbeného syna, narození Jákoba, které se týká vyvoleného syna nebo třeba Jákobovo prorocké požehnání dané Judovi v Genesis 49,10, že z něho vzejde ten, jehož budou poslouchat lidská pokolení. A to jsme stále jenom v jedné knize Starého zákona!

Z těch dalších známějších můžeme připomenout zaslíbení syna dané Davidovi, nebo proroctví proroků Izajáše (Iz 7,14 nebo 9,5) nebo Micheáše (5,1).

V Novém zákoně čteme o narození Krista a souvisejících událostech ve dvou kapitolách Matouše a dvou kapitolách Lukáše a jeho vtělení se týká celá řada dalších textů, ať už z Janova evangelia (kap. 1), listu Římanům (8,3) nebo třeba Zjevení (kap. 12).

Druhý příchod Pána Ježíše

Podobně jako o prvním příchodu bychom mohli mluvit i o druhém příchodu Pána Ježíše. Starý zákon je plný zaslíbení, která se týkají druhého příchodu Krista. Tato zaslíbení nejsou tak zjevná, jako ta předchozí a většina z nich dává smysl teprve ve světle prvního příchodu. Ani učedníci sami až do Pánova nanebevstoupení nerozuměli tomu, jak to vlastně bude. Až poté, co Pán vstal z mrtvých a „otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům“ (Lk 24,45) se jim spojila celá řada věcí, které byly v Božím slově. A až ve chvíli, kdy viděli Pána vystupovat vzhůru a andělé jim dosvědčili, že „znovu přijde právě tak, jak ho viděli odcházet“ (Sk 1,11), jim plně došlo, že Pán Ježíš přijde znovu.

Celý Nový zákon je potom protkaný očekáváním Pánova příchodu, stejně jako vyučováním o tomto druhém příchodu. Pán přijde znovu a vezme k sobě svůj lid a bude soudit živé i mrtvé. To je křesťanská naděje a to je také tradiční (historické) poselství křesťanského adventu.

První a druhý příchod Pána Ježíše Krista v těle jsou historické události. Ta první už je minulostí, ze které se můžeme radovat, ta druhá je ještě před námi – je to naděje, která je naprosto jistá a pevná, která nás posiluje v našem každodenním následování Pána Ježíše Krista. Ale o Kristově příchodu můžeme uvažovat ještě v dalších rovinách.

Pánův příchod do života hříšníka

Musíme nutně mluvit o subjektivní zkušenosti příchodu Pána Ježíše Krista do života hříšníka, tedy o tom, co Písmo nazývá novým narozením, které je naprosto nezbytné, protože bez něj člověk nemůže spatřit Boží království. I to je Kristův příchod, který je duchovní, protože to je Duch svatý, který zpřítomňuje Krista. Zvěstované Boží slovo je zasazené jako semínko do života hříšníka a Duch Boží ho použije jako svou paletu, aby před duchovním zrakem člověka vymaloval Krista ukřižovaného a vzkříšeného a člověk mohl být zachráněn z milosti skrze víru.

Proto kážeme Boží slovo, proto mezi nevěřícími nechceme znát nic jiného než Krista ukřižovaného (1K 2,2) a nechceme je získat nadnesenými slovy lidské moudrosti. Jenom Slovem pravdy mohou dojít nového narození (Jk 1,18; 1Pt 23)! A pro věřící nakonec platí totéž, protože jako novorozené děti mají touhu po nefalšovaném duchovním mléku, kterým by rostli ke spasení (1Pt 2,2).

Pán Ježíš zaslíbil svým učedníkům, kteří ho milují, že když budou zachovávat jeho přikázání, přijde k nim s Otcem a učiní si v jejich životě příbytek (J 14,15–18.23).

Pán přichází, aby soudil

Vícekrát v Písmu vidíme, že Bůh sestupuje k soudu. Sestoupil, aby srazil lidskou pýchu z vrcholu věže, kterou lidé budovali. Zmátl jejich jazyky a rozehnal je po celé tváři země (Gn 11). Sestoupil, aby viděl, jak je se Sodomou a okolními městy a seslal na ně oheň z nebe (Gn 18). Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu (Ř 1,18). Dokonce David, když je obklopený nepřáteli, volá k Bohu, aby naklonil nebesa a sestoupil, aby uvedl nepřátele ve zmatek a rozptýlil je (Ž 144,5–8).

I dnes vidíme, že Bůh sestoupil a soudí zemi. Nemoc, hlad (bída), válka – to jsou tradiční nástroje Božího soudu, a my je můžeme ve stále větší míře vidět kolem sebe. Dokonce se zdá, že někteří lidé chtějí víc války, víc nemoci a víc hladu. Podobně jako sexuálně zvrácení bezbožníci i tito jsou vydáni napospas „nečistým vášním jejich srdcí“ (Ř 1,24) a společně s těmi prvními jsou nezvratným důkazem toho, že Bůh právě nyní navštěvuje zemi svými soudy. Je to příchod Páně, který budí velikou bázeň v srdcích věřících (Sk 5,11).

Pán přichází ve své milosti

Kde se rozhojnil hřích, rozhojnila se i milost (Ř 5,20). Ve své svrchovanosti někdy Bůh přichází, aby vylil své milosrdenství, své požehnání, svou spásu. Bůh sestoupil na horu Sínaj, aby dal Izraeli zákon, aby lid zakusil jeho přítomnost. Když Šalomoun popisuje vládu Božího syna, mluví o tom, že „sestoupí jako déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi“ (Ž 72,6). David prosil Boha, aby na něj sestoupilo Boží milosrdenství a spása (Ž 119, 41). Bůh vylévá svou milost a lidé se k němu obracejí, Bůh dává probuzení. Několikrát to vidíme v knize Skutků, kdy se po kázání apoštolů shromáždilo celé město, aby slyšeli dobrou zprávu o záchraně před přicházejícím Božím hněvem skrze víru v Pána Ježíše Krista. Nejednou se v historii obracely celé národy nebo celá města, když Pán přišel ve své milosti a ve svém požehnání.

Závěr

V těchto dnech si můžeme připomínat příchod Pána Ježíše Krista. Není to něco, co by bylo vyhrazeno jenom na tento čas, ale můžeme tento čas využít k tomu, abychom se znovu a více zamysleli nad Pánovým příchodem, tělesným i duchovním, k soudu i ke spasení.

Jako ti, kdo byli zachráněni milostí Pána Ježíše Krista, se radujeme z toho, že si můžeme připomínat jeho vtělení, jeho první příchod, kdy Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Jako ti, kdo jsou na zemi jen příchozí a hosté s nadějí a s láskou vyhlížíme Pánův druhý příchod, kdy přijde pro svou nevěstu, vysvobodí nás z tohoto těla smrti a my už budeme navždy s ním.

Jako ti, kdo milují Pána Ježíše, se neustále s vděčností vracíme k milosti, kterou nám prokázal, když nám dal nové srdce a zachránil nás, a naše srdce přetéká chválou.

Jako věrní svědkové Pána Ježíše Krista vyhlašujeme nejenom zprávu o záchraně, ale také slova o soudu, jak o tom konečném přicházejícím, tak o všech časných, v nichž se nacházíme.

Jako ti, kdo byli učiněni kněžími Krále, se věrně přimlouváme za to, aby Bůh odvrátil svůj planoucí hněv a navštívil zemi svou milostí, aby přišel ve své moci a slávě ke spasení mnohých v tomto národě.