Působící pokoj (Tt 3,2)

• Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně. (Tt 3,2)

Na začátku bych chtěl zdůraznit rozsah našeho jednání – týká se všech lidí. První a druhý verš je souvětí, ve kterém Pavel začíná příkazem Titovi (Připomínej jim!) a potom jsou tady zase takové uvozovky – po slovech ‚připomínej jim‘ to v originále pokračuje slovy ‚vládám a autoritám‘ (se podřizujte), potom jsou všechna ostatní slova obou veršů a je to zakončeno slovy ‚ke všem lidem‘. Je tady obsažena úplně celá škála lidských vztahů. Od světských autorit ke všem lidem obecně. To je rozsah našeho působení. Není zde žádná skupina, která by se z tohoto schématu vymykala – třeba skupina šéfů v práci, nebo manželů nebo manželek, rodičů, učitelů, některých spolužáků nebo některých spolupracovníků či spoluobčanů. To, k čemu nás tady vede Boží slovo, se týká všech lidí. Není žádná skupina lidí, kterou bychom mohli pomlouvat (třeba katolíci nebo liberálové), nebo se kterou bychom se mohli hádat (třeba svědkové Jehovovi), kde bychom nemuseli být mírní nebo se nemuseli chovat vlídně. Ke všem lidem! To je rozsah našeho jednání. To cíl naší misie. To je místo, kam nás Pán posílá:

• Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mk 16,15)

Toto je rozsah našeho poslání. Jaký je obsah našeho poslání? K čemu nás vede tento verš? Mohli bychom ho shrnout slovy, že máme být těmi, kdo působí pokoj. Tomu má odpovídat všechno naše jednání. Žádné pomluvy, žádné rozepře, mírnost a vlídnost. Přesně to je způsob jednání Pána Ježíše Krista. Izajáš o něm prorokoval a Pán ta slova naplnil. Slova, která budu číst, byla prorokována o Kristu a byla naplněna na něm, ale za těmi slovy můžeme úplně stejně vidět také Boží děti, protože o nich platí, že kdo říká, že v Kristu zůstává, musí žít tak, jak žil Kristus (1J 2,6):

• Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. A v jeho jménu bude naděje národů. (Mt 12,18–21)

To je Pán Ježíš Kristus. Ale to je také popis života křesťana. To je mírnost a laskavost v praxi. Moji milí, ta slova nás usvědčují a zahanbují. Ta slova odhalují hloubku naší hříšnosti a zkaženosti. Právem Písmo popisuje naše ústa jako „hrob otevřený“ (Ř 3,13-14). Právem musel Pavel napsat křesťanům na Krétu a spolu s nimi také nám: „Ať nikoho nepomlouvají!“ Jak ubohá jsme to stvoření! Jak těžko ovládáme svůj jazyk. „Ať se nepřou“, dosl. ať jsou pokojní, nebojovní. Je to slovo, které je použité v seznamu kvalifikací starších, což nám zase ukazuje, že to, co platí o starších je vzorem pro každého křesťana, s tím rozdílem, že u starších tyto vlastnosti mají být ve zjevné míře. Slovo, které je na tomto místě bychom mohli přeložit také jako smířlivý. Jde o člověka, který nejen, že nevyhledává konflikty, ale který je smiřuje, tedy působí pokoj. V knize Přísloví čteme, že je šest věcí, které Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností (Př 6,16-19). Tou sedmou je ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry. Opakem je smířlivost. Řecké slovo znamená nebýt ochotný se přít nebo hádat, být mírumilovný. To slovo varuje před hádavostí. Pavel připomíná Timoteovi:

• Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. (2Tm 2,24-25)

Znovu tady vidíme všechna ta slova pohromadě. To je vzor křesťanského života. Poslouchejte, k čemu nás volá Bůh ve svém Slově:

• Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. (Fp 4,5)

Vaše mírnost! Čím jste známí mezi lidmi? Je to mírnost? Je tam stejné slovo jako v Tt 3,2. Slovo, které bychom mohli přeložit také jako laskavost, jemnost, pokoru. To slovo muselo být pro tvrdé Řeky, stejně jako pro Římany, velmi silné a možná dokonce odpudivé. Jejich vzorem byla autorita, moc, síla, dneska bychom řekli ostré lokty. Ale mírnost? Jemnost? Laskavost? Vlídnost? A pozor! To není ušlápnutost nebo zbabělost. Dobrým vzorem nám může být Mojžíš, který se směle postavil faraonovi, ačkoliv je psáno, že byl nejpokornějším ze všech lidí. Vzorem je nám Pán Ježíš, který byl tichý a pokorného srdce a přece si upletl bič a vyhnal směnárníky a prodavače z chrámu. Byl odvážný a silný, nedovolil znesvěcovat Boží dům, ale zároveň byl jako beránek, který se nechal odvést na porážku. Na něj se musíme dívat a od něj se musíme učit. Laskavost, vlídnost, dobrota, tichost, mírnost, pokoj, láska – to je mimochodem také ovoce Ducha svatého (Ga 5,26), což je velkou nadějí pro každého z nás. Kdyby to totiž bylo na nás, budeme naprosto zoufalí. Ale dobré skutky jsou ty, které působí Bůh skrze nás mocí svého Ducha. Skrze Boží slovo, skrze církev, skrze okolnosti, lidi, situace pracuje v našich životech a pomalu proměňuje náš charakter. A před oči nám staví vzor Pána Ježíše Krista. Připomíná nám, že jsme spaseni milostí, že:

• … i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné. (Tt 3,3–8)

Milovaní, pohleďte na Pána Ježíše Krista, který vede naši víru od počátku až do konce, pojďte ke Kristu a hledejte sílu u něj, v jeho veliké moci. Vím, že na tom jste stejně jako já. Když jsem četl ten oddíl a přemýšlel o něm, říkal jsem si, že to mohu rovnou zabalit, protože vím, jak mnoho mi chybí před Bohem. Ale Bůh nás zachránil ne pro skutky, které jsme konali, ale k tomu, abychom konali. Bohatě na nás vylil svého Ducha, kterým nás také zapečetil pro věčnost. Pokud věříte v Krista, Boží Duch je ve vás už na věky a bude konat svou práci, takže bude pomalu měnit váš charakter, krok za krokem, den za dnem, dokud nebudete dotvořeni do podoby Pána Ježíše Krista. A pokud nevěříte v Krista, nesnažte se žít křesťanský život. Nejde to. Nikdo to nedokáže, jenom Kristus sám. Proto musíte nejdřív k němu s prosbou o milost a slitování, a s vírou, že jeho dílo na kříži Golgoty je naprosto dostatečné jak záchraně, tak k proměně ztraceného hříšníka v milované Boží dítě. Jenom u něj samotného je naše pomoc, naše síla, naše vysvobození, i naše posvěcení. Pojďte k němu, kdo jste obtíženi, a dá vám odpočinout. Pojďte k němu, protože on vás zve – každého, jak jsme tady, abychom přišli a našli pokoj.