24. července

Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. (Ž 119,98)

Žalmista měl nepřátele a každý dobrý člověk bude nějaké mít. Často jsou to lidé lstiví a prohnaní – rozhodně ve špatnostech. V přirozených věcech, ve věcech světa, obchodu, společnosti a politiky mají často vír zručnosti než děti Boží. Přesto však Boží děti mají navrch, když se pevně drží Božího slova. Jsou moudřejší než jejich nepřátelé – a to především v těch nejdůležitějších věcech, v otázce spasení a věčného života, v otázkách posvěcení a chození s Bohem, v milosti, radosti a pokoji. Křesťan ví, co to znamená poslouchat Boha a žít v závislosti na jeho přikázáních. Jsou navěky vložena do jeho srdce. Bůh je tam vylil skrze svého Ducha, kterého do nás vložil. Proto se může radovat i uprostřed svých nepřátel a chválit Boha.