Dvojí občanství

Naše země dnes oslavuje další výročí vzniku samostatného československého státu. Je to svátek, který jde přímo proti všemu, co reprezentuje současná Evropská unie, která usiluje o federalizaci, a tím o rozmělnění národních států a jejich následné zrušení. Z perspektivy Božího slova nejde o nic jiného než o ďábelský plán. Bůh ustanovil národy – sice skrze soud (Gn 11), přesto svou mocí, svou vůlí a ke své slávě. A budou to lidé ze všech národů, kmenů, jazyků a ras, kteří budou uctívat Beránka v nebeském království. Bůh zachová národy až do úplného konce, kdy je promění a spojí do jednoho nového svatého celku, do těla Kristova, jehož součástí jsme už nyní skrze nové narození.

Bůh ve svém Slově také říká, že „lidská pokolení se budou mísit, ale nepřilnou k sobě“ (Da 2,43). Je to Boží plán, který Bůh ve své milosti a velikosti odhalil skrze sen (v té době ještě) bezbožného Nebúkadnesara. Nemusíme tápat, o čem přesně králův sen byl, protože máme jeho vysvětlení v Písmu. A protože Písmo nevysvětluje každý jednotlivý detail toho snu, neměli bychom to dělat ani my.  Boží výklad Nebúkadnesarova snu je velmi jednoduchý a směřuje jediným směrem – k živému kameni, který rozdrtí všechna lidská království a naplní celou zemi (Da 2,44–45). To je Boží království, to Pán Ježíš Kristus, který ve dnech těch železných králů přišel na zem, stal se člověkem a přinesl spásu všem, kdo v něho věří. To je celé vysvětlení Nebúkadnesarova snu. Ukazuje na příchod Pána Ježíše Krista, Spasitele národů. Abraham obdržel zaslíbení od Boha, že v něm dojdou požehnání všechny čeledi země, všechny „rodiny“, což můžeme velmi jednoduše chápat jako všechny národy.

Také náš národ dochází požehnání skrze věřícího Abrahama, když lidé činí pokání a věří v Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova (Mt 1,1). Také z našeho národa, jehož samostatnost si připomínáme, Bůh povolává mnohé do svého království. Také v naší zemi má Bůh celou řadu těch, kteří „patří k jeho lidu“ (Sk 18,10), ačkoliv o tom ještě nevědí. „Žeň je veliká, ale dělníků je málo.“ Proto máme prosit Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň. Kéž by se Bůh smiloval a vypudil svým Duchem mnohé, kteří budou kázat jeho Slovo v moci a v pravdě, budou ho předkládat lidem takové, jaké doopravdy je – jako slovo Boží (1Te 2,13).

Když Bůh poslal na svůj lid Kaldejce (Nebúkadnesara a jeho lid), vydal Izraelce do jejich rukou a nechal je přesídlit do Babylonu, řekl jim ústy Jeremjáše: „Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj“ (Jer 29,5-7). Čtyři mladí muži (Daniel a jeho druzi) jednali podle Božího slova – usilovali o pokoj toho místa, kam je Bůh přesídlil navzdory tomu, že se jednalo o nepřátelské místo, Babylon. Jednali k užitku toho místa a stali se požehnáním nejenom pro svůj vlastní lid, ale pro všechny lidi v celé veliké říši. Stejný úkol svěřil Bůh i nám. Ačkoliv máme občanství této země a můžeme se spolu s jejími dalšími občany radovat z její samostatnosti, jsme přesto cizinci v této zemi, protože naše občanství je na prvním místě nebeské, nikoliv pozemské. A přece máme žít v této zemi, stavět domy, ženit se a vdávat a usilovat pokoj toho místa, kam nás Bůh ve své svrchované moudrosti a prozřetelnosti postavil.

Jsme lidem dvojího občanství – naše občanství je nebeské a jsme velvyslanci, kteří na místě Kristově zastupují jeho království na tomto místě. Jsme svědky Ježíše Krista a dosvědčujeme pravdu o něm samotném, o jeho díle, o jeho vykupující oběti, o jeho kříži a o jeho zmrtvýchvstání. Ale naše občanství je také pozemské, proto se modlíme za všechny, kteří mají v rukou vládu a moc, aby se podřizovali Boží spravedlnosti a vládě, aby vládli jako ti, jimž byla tato pravomoc svěřena samotným Bohem a usilovali o zachování práva a spravedlnosti, protože jenom tak budeme moci „žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti“ (1Tm 2,1–4). Jenom to nám umožní šířit evangelium v tomto národě, jehož občanství nám Bůh dočasně svěřil.

Kéž je nám tento den připomínkou tohoto dvojího občanství Božího lidu. Kéž nám připomíná naši zodpovědnost zde na zemi a současně naši zodpovědnost, kterou máme jako Boží děti, jako  svědkové Pána Ježíše Krista.