Hlavní znaky pastora, který se dopouští duchovního zneužívání: 3. Nadměrná kritičnost a tvrdost vůči ostatním
Pokračuji ve své blogové sérii o duchovním zneužívání v církvi, kterou jsem nazval „Bully Pulpit“. Předchozí díly si můžete přečíst zde, zde a zde. Jelikož duchovní zneužívání není tak snadno rozpoznatelné jako jiné formy zneužívání, zabývám se v této sérii řadou klíčových znaků, na které by církve měly dávat pozor.
Nyní se dostáváme k třetímu znaku duchovně zneužívajícího pastora, a to k tomu, že je známý tím, že je příliš kritický a tvrdý k těm, kteří jsou mu podřízeni. Jak poznamenává Chuck DeGroat ve své knize When Narcissism Comes to Church, tyranští pastoři jsou známí svou „hyperkritičností“ vůči ostatním (s. 121).
Pojďme se na to podívat trochu blíže.
Vedení prostřednictvím hledání chyb
Pastýři, kteří se dopouštějí duchovního zneužívání, obvykle vedou tak, že hledají chyby. Rychle poukazují na nedostatky ve výkonu práce svých podřízených, horlivě upozorňují na charakterové vady dané osoby a často tak činí bez laskavosti či trpělivosti. Oběti dokonce často uvádějí, že se cítí pastorem „sledovány“, jako by neustále hledal nějakou chybu, kterou by mohl uchopit a zneužít.
Samozřejmě je zde velká ironie v tom, že právě tento pastor, který není schopen přijímat kritiku (viz předchozí příspěvek), je velmi kritický vůči všem ostatním. To není zdravá kombinace – a jak tvrdí DeGroat, je to klasický znak narcisty.
Narcisté nedokážou připustit, že by ostatní mohli být chytřejší nebo talentovanější než oni, a proto ostatní neustále kritizují. Stejně tak nedokážou připustit, že by mohli být méněcenní nebo se mýlit, a proto nepřipouštějí kritiku sebe samých ani služeb, které vedou.
Existuje však ještě jeden (a závažnější) důvod, proč tyrani mezi pastory vedou tím, že hledají chyby. Demoralizovaní zaměstnanci (nebo členové) jsou si méně jistí, rychleji se podřizují příkazům a dychtivě se snaží napravit své domnělé nedostatky.
Jinými slovy, toto chování je formou kontroly. A tyrani mezi pastory to dělají z jednoho prostého důvodu: funguje to.
Nelítostné poznámky
Kromě toho, že neustále hledají chyby u ostatních, se tyranští pastoři často uchylují k násilnému jednání při komunikaci se zaměstnanci či členy sboru.
Může se jednat o přerušování člověka během komunikace, veřejné ztrapňování kvůli nějaké chybě, posmívání se mu před ostatními nebo ponižující způsob komunikace.
Samozřejmě existují i extrémní případy krutosti. O některých pastorech je známo, že na své zaměstnance křičí, nazývají je „blbci“ nebo „idioty“ a nadávají jim. Podle mediálních zpráv byl Mark Driscoll známý tím, že na své zaměstnance útočil hrubými výrazy a nadávkami. Podobná obvinění byla vznesena i proti Jamesovi MacDonaldovi.
Problémem těchto extrémních případů však je, že bohužel zvyšují laťku toho, co se považuje za skutečné zneužívání. Lidé budou předpokládat, že pokud jejich pastor na lidi nekřičí a nenadává jim, pak se asi ve skutečnosti nechová nepřijatelně. Jak jsme však viděli, existují i subtilnější způsoby, jak se k lidem chovat bezohledně.
Ačkoli je taková bezohlednost často záměrná, ne vždy tomu tak je. Někdy si totiž duchovní, kteří se chovají nepřijatelně, překvapivě vůbec neuvědomují, jak moc lidem ubližují. Ken Blue k tomu říká:
Duchovní zneužívání se může lišit od některých jiných forem zneužívání v tom, že je zřídka pácháno s úmyslem způsobit újmu. Jak uvidíme, duchovní tyrani jsou podivně naivní, pokud jde o důsledky svého zneužívání. Málokdy mají v úmyslu svým obětem ublížit. Obvykle jsou natolik narcističtí nebo natolik soustředění na nějakou velkou věc, kterou konají pro Boha, že si nevšímají ran, které svým následovníkům způsobují (Healing Spiritual Abuse, s. 12–13).
To je klíčový bod. Zneužívání může být skutečné, i když ho zneužívající pastor neprovádí úmyslně.
A co konfrontace s hříchy lidí?
Samozřejmě, že pastýř, který se dopouští zneužívání, bude své chování obhajovat slovy: „Jen poukazuji na hříchy lidí; to je moje práce. A víte přece, jací lidé umí být, když jsou konfrontováni se svým hříchem.“
A bohužel tato obranná taktika často zabere. Většina staršovstev rychle přijme vysvětlení pastora, který se dopouští zneužívání, a předpokládá, že jde jen o další příklad toho, jak se ovce brání biblické pravdě, když jsou s ní konfrontovány.
Jinými slovy, předpokládají, že problémem jsou ovce, nikoli pastýř.
I když je pravda, že ovce někdy kladou odpor pastýřově nápravě, existuje několik důvodů, proč by církve měly být opatrné a nepřijímat toto vysvětlení příliš rychle.
Za prvé, řada případů duchovního zneužívání ukázala, že k velkému počtu těchto případů dochází právě v okamžiku, kdy pastor konfrontuje hřích. Pamatujte, že to často platí i pro policisty, kteří se dopouštějí přečinů. K nadměrnému použití síly obvykle dochází právě tehdy, když podezřelý skutečně spáchal trestný čin!
George Floyd byl zatčen, protože se údajně pokusil použít padělané peníze. To však rozhodně neospravedlňovalo to strašné zacházení, kterého se mu dostalo. Stejně tak by člen sboru neměl být bez hříchu a dokonalý, aby se vyhnul zneužívání.
Jinými slovy, i když pastor skutečně konfrontuje hříchy dané osoby, neznamená to, že se nedopouští zneužívání. Oběti zneužívání znají rozdíl mezi jemným napomínáním milujícího pastýře a utlačujícím hledáním chyb ze strany toho, kdo zneužívá.
Zadruhé, tyranští pastoři se často mýlí ohledně hříchu, na který poukazují. Až příliš často předpokládáme, že pokud pastor někoho konfrontuje s hříchem, musí mít ohledně toho hříchu pravdu. V případech, které jsem studoval, však tvrzení tyranského pastora o hříších lidí byla často zcela mylná. Pamatujte, že obvinění jsou v rukou tyranského pastora často formou zastrašování a ovládání. Neměli bychom tedy automaticky předpokládat, že jeho tvrzení jsou správná.
Za třetí, pokud má zneužívající pastor minulost plnou rozpadlých vztahů, máme si opravdu myslet, že všechny jsou způsobeny tím, že se ovce brání nápravě? Je vysvětlením vždy to, že problémem jsou ostatní lidé? Pravděpodobnější odpovědí je, že problém může spočívat právě v osobě, která je zapojena do každého z těchto konfliktů, a to konkrétně v samotném pastorovi.
Mírnost: Zapomenutá vlastnost služebníka
Nový zákon si je dobře vědom problému pastorů, kteří jsou ke svým ovečkám příliš kritičtí a přísní. V dlouhém výčtu požadavků na pastýře Pavel tuto vlastnost výslovně zmiňuje: „Proto musí být biskup […] ne násilný, ale mírný“ (1 Tim 3,3; srov. Tit 1,7).
Ačkoli se na první pohled může zdát, že se tato vlastnost vztahuje pouze k fyzickému týrání, řecké slovo pro „násilný“ (plektes) má širší význam. Řecký slovník Louw-Nida jej definuje jako „osobu, která je bojovná a náročná; ‚tyran‘“. Překlad HCSB tento význam vystihuje slovy: „Ne tyran, ale mírný.“
Je samozřejmé, že mírnost není v dnešním světě zrovna oblíbenou vlastností. V sekci s knihami o osobním rozvoji najdete spoustu titulů o tom, jak být v životě odvážnější, asertivnější nebo proaktivnější. Ale jen těžko najdete nějakou knihu, která by vás učila, jak být „mírnější“. Žádná společnost, která hledá generálního ředitele, neuvádí mírnost jako svou nejdůležitější vlastnost. A pokud by církve inzerovaly, že najaly nového hlavního pastora, který je „mírný“, pochybující lidé by se k němu rozhodně nehrnuli, aby si ho poslechli.
A přesto Pavel věří, že na mírnosti velmi záleží. Jedním z důvodů pro tento postoj je nepochybně to, že se touto vlastností vyznačoval sám velký Pastýř, Ježíš. Ježíš sám sebe popisuje jako „mírného a pokorného“ a prohlašuje: „Mé jho netlačí a mé břemeno netíží“ (Mt 11,29–30).
Jde o toto: Pastory, kteří se dopouštějí zneužívání, lze rozpoznat právě proto, že jsou téměř pravým opakem Ježíše.
Přidat komentář