Případ Roweových je jenom jedním možných scénářů, o nichž musíme přemýšlet
Blahopřejeme Nigelovi a Sally Roweovým a jejich právním zástupcům k úspěšnému vyřešení jejich pět let se táhnoucího sporu s ministerstvem školství. S jejich rodinou bylo zacházeno otřesným způsobem, když byli označeni za transfobní a bylo jim sděleno, že buď budou souhlasit s transgenderovou politikou školy, nebo musí jejich šestiletý syn (v r. 2017) školu opustit. Už jen to, že anglikánská církev podpořila školu místo křesťanských rodičů, ukazuje, jak špatné věci se staly.
Ukazuje to také, jak moc a jak důkladně musíme jako křesťané přemýšlet o svých svobodách a mezích vládní autority. Proto jsme se rozhodli zveřejnit v listopadovém čísle ET článek Tobiase Riemenschneidera (odkaz vede na český překlad článku), jednoho z hlavních autorů Frankfurtské deklarace křesťanských a občanských svobod. Jak sám Tobias upozorňuje, ačkoli byla deklarace vydána v souvislosti s krizí kolem covidu, týká se mnohem závažnějších otázek spojených s tím, že stát překračuje své pravomoci.
Víme, že křesťané mají na problematiku restrikcí spojených s covidem různé názory, a nechceme otevírat bolavé rány, které mohou být pro některé církve stále ještě nezacelené a rozjitřené. V článku Tobiase se mohou objevit body, s nimiž někteří čtenáři ET mohou ostře nesouhlasit. Ale o těchto věcech - jakkoli mohou být nepříjemné - je důležité přemýšlet. Jsou důležité i pro otázky, které se samotnou covidovou krizí nesouvisí.
Vzpomeňte si například na nedávno zveřejněné doporučení zakázat ve Skotsku konverzní terapii. Skupina „odborníků“ složená převážně z aktivistů a aktivistek doporučila, aby církevní duchovní byli v případě porušení zákazu „převychováváni“" nebo „zbaveni své funkce“. Rovněž tvrdí, že by úřady měly odebírat děti z jejich domovů, pokud rodiče nepodpoří žádost dítěte o změnu pohlaví. Měli by se křesťané v případě uzákonění těchto návrhů jednoduše podřídit úřadům?
Křesťané jsou většinou mírumilovní a zákony dodržující lidé. Je to tak správně, protože Bible nám říká, že máme ctít vládní autority, které jsou Božími služebníky a mají nám sloužit k prospěchu. Ale příkaz „ctít“ ty, kdo mají nad námi moc, nikdy neznamenal bezvýhradnou poslušnost a absolutní loajalitu vůči tomu, kdo je zrovna v čele. Vzpomeňme si na hebrejské porodní báby, které se vzepřely faraonovu příkazu usmrcovat chlapce v Mojžíšových dnech, nebo na Daniela, který se vzepřel příkazu krále Dareia ohledně modlitby, nebo na tři Danielovy přátele, když se vzepřeli Nebúkadnesarovu příkazu klanět se zlaté soše, nebo na apoštoly, kteří odmítli přestat kázat o Ježíši.
Jsou chvíle, kdy je křesťanům nejen dovoleno, ale přímo přikázáno neuposlechnout pozemskou autoritu. Není dobré jen přikyvovat hlavou a souhlasit s obecným principem této myšlenky. Musíme přemýšlet o konkrétních aplikacích této zásady v nejrůznějších situacích - ve školách našich dětí, v našich domovech, na našich pracovištích, v našich církvích. Křesťané mohou s dobrým svědomím nesouhlasit s konkrétními aplikacemi, ale pokud nebudeme ochotní biblicky přemýšlet o konkrétních scénářích, nebudeme připraveni, až takové situace nastanou.
Zatímco o těchto věcech přemýšlíme, věnujte pozornost křesťanům v některých částech světa, kteří mají mnohem méně svobod než my. Zde na Západě se těšíme mnoha svobodám, o kterých se jiným může jen zdát. Takové věci jsou vzácné, a proto bychom měli dělat vše, co je v našich silách, abychom o ně pečovali a nepřišli o ně. Kéž nám všem Bůh dá moudrost, kterou dává štědře všem a bez výhrad.
V článku bylo kvůli lepšímu porozumění doplněno několik podrobností k případu Roweových.
Přidat komentář