Znaky živé církve I. (Sk 2,36-47)

Církev jsou lidé, nikoliv budovy nebo organizace, ale jednotlivci, kteří tvoří svatý národ a kteří jsou jedinečným Božím vlastnictvím. Je to lid, který patří Bohu. Církev jsou jednotlivci, kteří nepatří sami sobě, ale mají vlastníka a podle toho vypadá jejich život. A tito jednotlivci jsou povoláni k tomu, aby hlásali velikost svého Boha a Vykupitele. Díky Bohu nejsme odkázaní na své vlastní představy o církvi, ale máme podle čeho se zařídit. Apoštol Pavel napsal Timoteovi:

• Toto ti píšu pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy. (1Tm 3,15)

Bůh nechtěl nechat své milované, svou církev bez pomoci, ale skrze Pavla napsal, že chce, aby služebníci věděli, jak je třeba si počínat v domě Božím, jímž je církev. Jaká je tedy církev, která buduje věřící a pomáhá jim naplňovat jejich poslání?

To první, co je nakonec shrnuto ve 36. verši, je základ, na němž je církev položena.

• Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem. (Sk 2,36)

Petr pokládá základní kámen církve - slovy apoštola Pavla:

• Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. (1K 3,11)

Petr zvěstuje Krista. Používá k tomu Boží Slovo – vykládá Starý zákon, mluví o životě Ježíše Krista, o smrti a zmrtvýchvstání, o vyvýšení Krista. Boží Slovo je základem Petrova kázání a centrem je Ježíš Kristus. Jeho slova jsou velice přímá a adresná. Nelechtá uši svých posluchačů, ale předkládá jim jasné pravdy z Božího Slovo – pravdu o Ježíši a jeho vyvýšení a pravdu o lidském hříchu: To je ten Ježíš, kterého vy jste ukřižovali! Neuhýbá před hříchem, ale konfrontuje ho Božím Slovem. Boží Slovo je mečem Ducha Svatého, proto můžeme vidět velké věci, které následují:

• Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ (Sk 2,37)

Je fascinující sledovat, jak zde Duch Boží jedná. Petr nedělá žádné mohutné výzvy, nehraje na city, ale jednoduše předkládá pravdu. A sami posluchači přicházejí s výzvou! To bylo skutečné Boží dílo. Pohnutí srdcem, zasažení srdce – to je nádherný popis práce Ducha Svatého. Oni pochopili, že jsou zodpovědní za smrt Ježíše, stejně jako každý z nás tady, a chtěli s tím něco udělat.

Petr měl jednu malou zkušenost se zasažením někoho – než byl Ježíš zatčen v zahradě Getsemane, vytáhl Petr meč a zasáhl sluhu velekněze (J 18,10). Petr tehdy jednal tělesně a použil všechnu svou fyzickou sílu na to, aby zasáhl ucho jediného člověka. Po vzkříšení Ježíše a po vylití Ducha Svatého vidíme Petra, jak v moci Ducha Svatého bere to nejlepší, co nám Bůh dává – duchovní meč, jímž je Slovo Boží. Který z těch dvou mečů byl mocnější, moji milí? Když Bůh pracuje v srdci člověka, tak chce člověk přijít k Bohu. Chce něco udělat, aby přišel k Bohu.

• Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ (Sk 2,38-39)

Petr musel být ohromený Božím jednáním v této situaci. Místo aby ho chtěli kvůli Ježíši ukřižovat, tisíce lidí chtělo vyjádřit svou víru v Ježíše jako Pána a Spasitele.

Čiňte pokání a dejte se pokřtít – to byla odpověď na jejich otázku, co tedy máme dělat? Petr jim dává něco, co mají udělat. V srdcích posluchačů mocně působil Bůh, a proto je Petr vybízí k dalším krokům. Musíme dát pozor na to, abychom si nemysleli, že spasení nebo následování Ježíše je něco, co se jen tak zničehonic stane. Je třeba činit pokání a dát se pokřtít.

První věc, o které Petr mluví, že jí mají dělat je pokání. Pokání neznamená, že se cítíme provinile, ale pokání znamená změnu mysli nebo směru. Je to především změna postoje mysli ohledně Ježíše Krista. Zatímco dříve jsem Krista odmítal a nechtěl jsem ho znát jako Pána, který má nárok na můj život ani jako Spasitele, který je jedinou cestou k záchraně před Božím hněvem, nyní je pro mě Kristus tím nejdůležitějším v mém životě.

Pokání je často hrozným slovem v ústech kazatelů i posluchačů. Jsou dokonce i tací, kteří doporučují nepoužívat toto slovo. Je prý zastaralé a nesrozumitelné a vzbuzuje pocity viny. Způsobí, že lidé už znovu nepřijdou do našeho sboru. Přesto je pokání jednou z podstatných součástí evangelia. Evangelium bez pokání je falešné evangelium. Takové evangelium může vyznávat Ježíše a nazývat Ho Pánem, ale pokud zde není pokání, lidé nebudou zachráněni a zemřou ve svém hříchu. Když Jan Křtitel kázal, říkal:

• Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. (Mt 3,2)

Když začal kázat Ježíš, volal:

• Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. (Mt 4,17)

Když nyní Petr začal kázat, volá lidi k pokání! Další věcí, o které Petr mluví, že ji mají udělat, je křest ve jménu Ježíše Krista, jako výraz jejich víry a ztotožnění se s tím, koho předtím odmítali.

Křest – to je jasné a veřejné prohlášení. Do tohoto dne nebyli židé křtěni, jenom pohané, kteří se chtěli stát Židy. Zatímco pokání je nezbytnou součástí evangelia, křest vodou je symbolickým ztotožněním se s Ježíšem a veřejným vyznáním víry v Něj. Není ani podmínkou, ale ani důkazem spasení.

S pokáním souvisí ještě další věc, o které zde Petr mluví – zaslíbení Ducha Svatého. Zaslíbení pro každého, koho Pán povolá. To není zaslíbení jenom pro židy, není jenom pro úzkou skupinu lidí. Ale každý, kdo je povolaný – kdo patří do církve, tedy do EKKLÉSIA – do skupiny vyvolaných, každý přijal tento dar, totiž Ducha Svatého, který nám dal nové srdce a novou mysl. Za okamžik uvidíme, jak se toto nové srdce a nová mysl projevují v praktickém životě, jak můžeme poznat, že někdo je opravdovým křesťanem a tedy součástí Kristovy církve. Ovšem Petrovo kázání zde ještě nekončilo.

• A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ (Sk 2,40)

Petr pokračoval a vyzýval zástup, aby přišel k Ježíši v pokání a poddanosti. Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení nebo generace: každá generace, která se nepodřídí v pokoře a v pokání Kristu je zvrácená generace. A každá generace, každé pokolení nese zodpovědnost za Kristovu smrt a potřebuje spasení. Znovuzrozený člověk se zachraňuje z této zvrácené generace. Mění společenství.

• Neklamte se: ‚Špatná společnost kazí dobré mravy‘. (1K 15,33)

Nové stvoření potřebuje nové prostředí.

• Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. (Sk 2,41)

Den Letnic byl dnem veliké žně. Okolo tří tisíc se toho dne dalo pokřtít a připojilo se k církvi. To je veliké dílo Boží. Všimněme si nádherné posloupnosti tohoto verše – nejprve jsou zde lidé, kteří ochotně přijali Petrova slova.

• A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. (Jk 1,21)

Čiňte pokání a přijměte Boží Slovo s tichou pokorou. Ochotně. To slůvko ochotně ukazuje na jednu vlastnost, kterou také popisuje Jakubova epištola:

• Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! (Jk 1,22)

Zde byli lidé, kteří se řídili Božím Slovem. Ochotně ho přijali a jednali podle něj, takže vidíme, že se dali pokřtít na znamení sjednocení se s Ježíšem Kristem. Ztotožnili se s Jeho smrtí a ztotožnili se s Jeho vzkříšením k novému životu. To je křesťanský křest. To je křest jako vyznání víry v Ježíše Krista.

Ovšem tito lidé nezůstali jenom u toho, že činili pokání a dali se pokřtít. Oni vzali svou nově nalezenou víru vážně, vzali ji do všech důsledků a my čteme, že se připojili k církvi. Stali se součástí nového společenství – připojili se k oněm 120 učedníkům, kteří zde byli předtím. Vidíme, že v první církvi nebyli žádní formální křesťané. Vidíme také, že tu nebyli oni žádní nezávislí křesťané. Lidé, kteří uvěřili, ale zůstali někde mimo nebo na okraji. Tito lidé se připojili k církvi a následující verše nám ukazují, co to znamenalo v praxi.

• Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (Sk 2,42)

Hned první věc, která by nás měla zastavit, je slovo „vytrvale“ (KRAL zůstávali). Připojili se a zůstávali. Nebyli to lidé, kteří by se připojili a zase se odpojili. Nebo se připojili a potom se někdy připojili a někdy dělali, jako že nejsou. Tito lidé zůstávali. To je znakem skutečných křesťanů – stojí pevně. Podívejme se na to, v čem máme tak pevně stát. Podívejme se na to, jaké jsou znaky opravdových učedníků Ježíše, jak vypadá nádherná církev Kristova.

Jsou zde čtyři věci, ve kterých tito noví věřící zůstávali, v nichž vytrvali.

Za prvé zůstávali v učení apoštolském. Je zde použité slovo DIDACHÉ, vyučování, učení, doktrína. Tito lidé nebyli nijak proti učení, nebyli to lidé, kteří by odmítali Boží Slovo. Oni v něm zůstávali. Každý den. To nebylo něco výjimečného. Oni měli hlad po Božím Slově. Podobně jako jsme to četli o znovuzrozených věřících v 1 Pt.

• …a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení… (1Pt 2,2)

Oni se nikdy nenabažili slyšení Božího Slova. Slovo bylo jejich pokrmem. Ale nebylo to to jediné, na čem stál jejich křesťanský život.

Tou druhou věcí bylo zůstávání ve společenství. Je velice smutné, že je dnes tolik věřících, kteří si myslí, že mohou žít plnohodnotný křesťanský život mimo společenství. A mluvíme-li o společenství, máme tím na mysli velice úzké vztahy mezi lidmi. Vztahy, které znamenají vydání se druhému člověku. Jak nám to připomíná list Židům:

• Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. (Žd 10,24-25)

Buďme jedni s druhými a chtějme mít co nejvíce společného času.

Třetí věcí, o níž čteme, je lámání chleba. Je to slovo používané jenom Lukášem a má hodně specifický význam. Ukazuje na lámání chleba v souvislosti s Ježíšovou obětí na kříži. Ukazuje na Večeři Páně. Jako věřící se máme soustředit na Kristův kříž. On musí být v centru. Věřící v Jeruzalémě byli 50 dní od ukřižování, přesto si chtěli stále připomínat Kristův kříž. O co více bychom to měli dělat my, kteří jsme vzdáleni 2000 let?

Tím posledním, co stojí v základech kvalitního křesťanského života je modlitba, společná modlitba. Církev se 10 dní modlila, potom Petr jednou kázal a bylo zde 3000 obrácených. Je smutné, že to chceme dneska obrátit. Je tady církev, která se modlí. Všude tam, kde Bůh jedná, je církev, která se modlí.

Pokračování příště.