Preferovaná zájmena
Všichni si vážíme biblických rad starších, na které se jako na první obracíme s prosbou o radu. Jeremy Walker nastiňuje, jakou odpověď by mohl dát na otázku, kterou obdrží u dveří modlitebny.
V mém zaměstnání mi bylo řečeno, že musím používat preferovaná zájmena. Nemohu si dovolit přijít o práci. Co mám dělat?
Je mi moc líto, že slyším takovou zprávu. Určitě se za tebe budeme modlit a pomáhat ti jako církev. Především se podívej, v jaké kultuře žijeme. Pavel popisuje společnost, v níž Bůh vydal muže a ženy nečistotě, takže v žádostech svých srdcí navzájem zneuctívají svá těla, pravdu Boží vyměnili za lež a uctívají a slouží stvoření spíše než požehnanému Stvořiteli (Ř 1,24–25).
To přesně vystihuje naši zkaženou společnost, v níž se setkáváme s rostoucí netolerancí vůči každému, kdo se v této věci neřídí jejími pravidly. Těmto výzvám čelí stále více z nás. Tato záležitost "preferovaných zájmen" je součástí výměny Boží pravdy za lež.
Pravdou je, že Bůh nás všechny, muže i ženy, stvořil ke svému obrazu. Ať už se v tomto pravidle vyskytují jakékoli statisticky podmíněné odchylky, Písmo hovoří jasně: existují pouze dvě fyzická pohlaví a pouze dva gendery, které těmto pohlavím odpovídají. To je Boží pravda.
Tvrdit, že gender není v souladu s pohlavím nebo že existuje více pohlaví (no, podle posledních údajů je jich údajně více než sto!), znamená vyměnit Boží pravdu za naši lež a vyvyšovat stvoření nad Stvořitele.
Za druhé, z jakého principu tedy máme vycházet? Různí křesťané k tomu přistupují různě, ale princip, kterým se řídíme, je princip lásky k Bohu a lásky k bližním. V podstatě bych se tě zeptal takto: „Miluješ Boha natolik, abys ctil jeho pravdu před lží mužů a žen? A miluješ muže a ženy natolik, abys ctil Boží pravdu o nich nad lžemi, které říkají o sobě a o druhých?“
Pokud ano, nechť je tvé „on“ „on“ a tvé „ona“ „ona“! Používej zájmena, která preferuje Bůh. Kromě toho není třeba vyhledávat potíže: buďte moudří jako hadi a neškodní jako holubice - nescházej z cesty kvůli tomu, abys z toho udělal problém (jako by nestačilo, že už dlouho mluvíme o lidech jako o „těch“), ale ani neustupuj, když přijde chvíle, kdy je třeba se postavit za pravdu (vzpomeň si na Daniela v Babylóně).
Za třetí, a tohle se mi neříká snadno. Uvědomuji si, že tvoje práce je ohrožena. Chtěl bych tě vzít zpátky do života prvotní církve. Tertulián, jeden z církevních otců, hovořil s jedním obráceným zlatníkem, který se při své práci zabýval výrobou modlářských sošek. Bojoval se svým svědomím a hádal se s Tertuliánem: „Člověk musí přece z něčeho žít!“ volal. Opravdu musí?“ zeptal se ho pastýř.
Vím, že toto téma se dotýká našeho domova, ale právě zde čelíme zkoušce naší věrnosti Kristu jako ti, co nesou kříž (Lk 9,23–26). Vzpomeň si, co řekl Hospodin Élímu: „Ty, kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni“ (1S 2,30) – zde je povzbuzení i varování.
Je nám řečeno, že člověk nebude žít jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst (Mt 4,4); tvůj nebeský Otec ví, co všechno potřebuješ, a vyzývá tě, abys hledal především Boží království a jeho spravedlnost s klidnou jistotou, že ti bude přidáno vše potřebné (Mt 6,31–34).
Z toho vyplývá něco i pro církev: Kristus slíbil, že není nikoho, kdo by opustil dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti pro Boží království, kdo by nedostal mnohonásobně více v tomto čase a v budoucím věku život věčný (Lk 18,29-30).
Pod Bohem máme povinnost naplnit jeho zaslíbení tím, že se budeme chovat jako pravá Boží rodina, zejména ve vztahu k těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost (Mt 25,37–40). Budeme se tedy za tebe modlit, stát při tobě a podporovat tě, Bůh nám pomáhej.
Přidat komentář