Působení evangelia (Tt 2,14)

Kristovou obětí jste se vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali blízkými. Každý, kdo v něho věří, bude spasen. Každý, kdo v něho věří, byl vykoupen a očištěn Kristem, stal se Božím vlastnictvím a zvláštním, odděleným Božím lidem. Tento Boží lid je charakterizován v poslední části čtrnáctého verše, kde je popsané působení evangelia:

• … sobě lid zvláštní, horlivý v dobrých skutcích. (Tt 2,14)

Viděli jsme základ evangelia, jímž je samotné Kristovo dílo, jeho zástupná oběť. Viděli jsme práci evangelia – odpouští hříchy, očišťuje, posvěcuje a tvoří Boží lid. Nyní se musíme ještě podívat na účinky nebo na působení evangelia, tedy na to, co dělá v životech těch, kteří byli vykoupeni a posvěceni.

Je důležité všimnout si pořadí, v jakém jsou tyto věci v našem verši uvedené. Je to biblické pořadí, které musíme zachovat. Kdybychom poslední část čtrnáctého verše dali na začátek, vytvořili bychom falešné evangelium, evangelium lidských skutků a zásluh. Na začátku musí vždycky stát dokonalá Kristova oběť. Pokud tam postavíme lidské skutky, jdeme úplně opačným směrem, než jakým směřuje evangelium. Ale je zajímavé, že když se podíváme na list Titovi jako na celek, Pavel nejprve předkládá praktické věci, mluví o jednání, a teprve potom vysvětluje teologický základ, vysvětluje evangelium. Myslím, že důvod najdeme ve dvou verších první kapitoly, které mluví o lidech na Krétě:

• Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. … Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku. (Tt 1,10.16)

Na Krétě byli falešní učitelé, kteří sice svými ústy vyznávali Krista a mluvili o něm, zároveň však lpěli na obřízce, na zákoně, vedli prázdné řeči, nepodřizovali se a svým jednáním popírali, že znají Boha. Proto Pavel říká totéž, co napsal Jakub ve svém listě – ukažte svou víru na skutcích. Ukažte svým způsobem života, že skutečně znáte Boha, že to, o čem tolik mluvíte, není jenom prázdná teorie, ale že to je součást vašich životů. Pak se ukáže, zda evangelium je mocí Boží nebo zda jste Boha nikdy nepoznali. A potom, co Pavel vysvětlil, jak vypadá jednání vyplývající ze zdravého učení, ukazuje na moc evangelia. Potom vysvětluje, že Boží milost nejenom zachraňuje, ale současně také vychovává, tedy posvěcuje. Že Boží milost odpouští hříchy a zároveň také očišťuje a proměňuje. Z Boží milosti bylo křesťanům dáno nové srdce, které je poslušné a poddajné, které je horlivé v dobrých skutcích. Zatímco ti, kteří jenom mluví, ale nejednají, se prokazují jako nevěřící, kteří nejsou schopni žádného dobrého skutku, proměňující moc evangelia vede věřící k horlivosti v dobrých skutcích. O jakých skutcích je tady řeč?

Mohli bychom říci, že se tu mluví o všech dobrých skutcích. Jedná se o jakýkoliv skutek, který je Boží vůlí, o jakýkoliv skutek, který je morálně dobrý. Ale zároveň můžeme jít do bezprostředního kontextu druhé kapitoly a mluvit o dobrých skutcích v životě starších mužů (Tt 2,2), starších žen (Tt 2,3), mladších žen (Tt 2,4-5), mladších mužů (Tt 2,6-8) i otroků (Tt 2,9-10). Je tam popis charakteru i popis jednání. A všimněte si, jak se tam opakují slova o dobrém svědectví (aby Boží slovo nebylo zneváženo – v. 5, aby o nás protivník nemohl říci nic špatného – v. 8, aby dělali čest učení našeho Spasitele Boha – v. 10). A kdyby to někomu bylo málo v tom, co jsou dobré skutky:

• Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně. (Tt 3,1-2)

Do konce třetí kapitoly je popsáno ještě mnoho dobrých skutků, ale i toto stačí. A všimněte si, že Boží lid tyto skutky nejenom dělá, ale Boží lid je v nich horlivý. Rozhojňuje tyto dobré skutky. Není pasivní a nečeká, až se někde nějaký ten skutek objeví, ale aktivně pracuje, vyhledává a sám připravuje příležitosti, kde může sloužit, kde může jednat dobře, kde může vzdát chválu Bohu svým dobrým jednáním. Dobré skutky, stejně jako dobré vyznání víry, nemohou zůstat v utajení, nezůstanou skryté. Dobré skutky mají být vidět, mají je vidět lidé kolem nás, mají být svědectvím o Bohu v našich životech.

• Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,16)

Když toto prohlásíme, musíme se vrátit ke struktuře čtrnáctého verše a k důvodu, proč konáme dobré skutky – protože Kristus dal sám sebe za nás. Jestli je toto tím hlavním důvodem, potom lidé budou vzdávat chválu Bohu, když uvidí naše dobré skutky. Ale pokud lidé nebudou vzdávat chválu Bohu, je tady velké nebezpečí, že jsme postavili vůz před koně, že místo aby dobré skutky vyplývaly z naší víry a ze srdce proměněného Boží milostí, chceme si dobrými skutky zasloužit Boží milost. Ale co říká Písmo?

• Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2,8-10)

Skrze spasení jsme stvořeni k dobrým skutkům. Všimněte si dokonalosti a komplexnosti Božího díla – Bůh udělal všechno. Dal nám nové srdce, které je poslušné. Dal nám poslušnost a dal nám i moc Ducha svatého, abychom měli sílu žít poslušně. Bůh způsobil, že můžeme jednat správně, že chceme jednat správně a jednáme správně. Bůh dává sílu a dává i skutky. Bůh připravil skutky pro nás a nás připravil pro skutky, které nám připravil. Všechno do sebe perfektně zapadá. Bůh udělal všechno a ze své milosti také všechno dělá. Důvodem je, aby byl Kristus vyvýšen a aby jeho sláva vynikla nade všechno. Vždyť dal sám sebe, aby nás vykoupil ze vší nepravosti a očistil si pro sebe vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. Jak to tedy vypadá s dobrými skutky ve vašich životech? Žijete evangelium? Dáváte dobrý pozor na to, abyste nebyli jenom posluchači, ale podle slova také žili? Jakub říká, že to je důležité a že na tomto místě může člověk snadno oklamat sám sebe (Jk 1,22).

Křesťanský život není o pasivitě, ale je aktivní, činný. Láska musí jednat, nemůže zůstat skrytá. Opravdový křesťan bude vidět. Křesťan nečeká, až se něco stane, není vláčen událostmi, okolnostmi, lidmi, okolím, není v zajetí hříchu, ani v moci lidí, věcí nebo dějů. Křesťan sám jde dopředu, pracuje, aktivně promýšlí a plánuje, je horlivý v dobrých skutcích. A horlivost znamená, že těch skutků stále přibývá. Růst ve svatosti a v posvěcení je růst ve službě. Znamená to sloužit více, nikoliv méně. Horlivost v dobrých skutcích znamená, že naše láska k druhým poroste a bude se stále více projevovat. Pavel nadšeně chválil křesťany v Tesalonice, že se o jejich víře ví v celé Makedonii, že lidé sami vypravují, jak se obrátili a jak nyní slouží Bohu živému a skutečnému. Chválí je za to, jak prokazují Kristovu lásku jedni druhým.

• O bratrské lásce není třeba, abych vám psal, neboť Bůh sám vás vyučil, jak se máte mít mezi sebou rádi. A takoví opravdu jste ke všem bratřím v celé Makedonii; jen vás prosíme, bratří, abyste v tom byli stále horlivější. (1Te 4,9-10)

Život křesťana není lineární, není stále stejný, monotónní, ale musí růst. Jestliže Kristus dal sám sebe za nás, potom musíme růst do jeho podoby a budeme se stále větší radostí pokládat druhé za přednější než sebe, budeme stále více sloužit druhým a ne sobě, budeme stále horlivěji hledět vzhůru, kde Kristus sedí po pravici Boží a ne k pozemským věcem (Ko 3,1-2). To je mocné působení evangelia v životech těch, kdo byli vykoupeni Kristovou obětí.

Milí bratři, milé sestry, za chvíli budeme společně zpívat píseň Jen v Kristu. Je to píseň, která oslavuje Ježíše Krista a jeho dílo. Je to píseň, která je hluboce zakotvená v našem dnešním textu, protože velmi dobře ukazuje, kdo je Kristus a co pro nás udělal. Chtěl bych, abychom zpívali tuto píseň se srdcem naplněným vděčností, s duchovním pohledem upřeným k trůnu milosti, ke Kristu samotnému. Kéž je dílo Ježíše Krista, který dal sebe za nás,  a víra v něj tím jediným motorem, který vás v těch následujících dnech požene k tomu, abyste byli stále horlivější v díle Páně a sloužili v lásce jedni druhým.

• A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. (1K 15,58)