Pravá poslušnost v občanském a náboženském útlaku

• Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho.“ (Sk 4,19)

Zde není nic, co by se dalo při zachování pospolitosti měst, městeček a království nebo při udržování pravého náboženství, křesťanského míru a svornosti srovnat s pravou poslušností. Tímto způsobem je totiž každý člověk poučen, jak vzdávat Bohu náležitou čest a slávu a člověku to, co vyžaduje jeho úřad. I tak není nic nenáviděnějšího Bohu ani škodlivějšího pro člověka, než když je tak očarován falešnými satanovými iluzemi, že není schopen rozlišovat mezi poslušností a neposlušností. Ale jako lidé zbavení veškeré soudnosti a přirozeného rozumu považují jedno za druhé, ačkoli sami jsou si jasně vědomi toho, že je to v rozporu. To jediné je příčinou všeho nepořádku a žalostného zmatku, jímž je celý svět jak dnes, stejně jako od samotného počátku tím nejhorším způsobem poskvrněn a utiskován. 

Když totiž podlý člověk, naplněný pýchou, domýšlivostí a hrubou nevědomostí, měří poslušnost křivou čarou svého zkaženého úsudku, a ne neomylnou pravdou svatého Božího slova, musí dát přednost svým vlastním nařízením, výmyslům a příkazům před dobrými zákony a živými přikázáními Boha, svého Stvořitele. Pak místo spravedlnosti přijímá nespravedlnost, místo práva křivdu, místo ctnosti neřest, místo zákona zvůli, místo lásky nenávist, místo pravdy lež, místo jasného jednání přetvářku, místo náboženství pověru, místo pravého uctívání odpornou modloslužbu; a stručně řečeno, za Boha satana; za Krista antikrista; a spolu s antikristem přijímá takové rány Boží a nepořádky mezi lidmi, jaké jsou nám dnes předkládány ke spatření na všech místech celého světa a jaké tu byly už od počátku. 

Adam byl uveden do ráje (Gn 2,8) jako stvoření nejdokonalejší a oplývající veškerou moudrostí a nebeským poznáním. Na popud své ženy však začal měřit poslušnost spíše svým rozumem než slovem a výrokem Božím, který byl předtím vyřčen (Gn 2,15–17), a hle, nejenže byl ochuzen o moudrost a poznání, ale stal se ve srovnání s tím, čím byl předtím, velmi pošetilým. A náhle zbaven všech ostatních výjimečných darů, jako je nevinnost a nesmrtelnost, byl zahanben hlasem Hospodinovým; styděl se za svou nahotu a pocítil strašné rozhořčení a prokletí Boží, do něhož uvrhl nejen sebe, ale i všechny své potomky. 

Když byl celý svět ve dnech věrného Noeho tak zkažený svými vlastními cestami, vůbec se nehledělo na poslušnost živému Hospodinu, ani na zbožná napomenutí spravedlivého Noeho. Každý člověk se naopak utápěl ve svých vlastních žádostech, takže ani sto dvacet let nestačilo k tomu, aby je pohnulo k pokání (Gn 6–7). Proto nemohli uniknout podivuhodnému a strašnému Božímu soudu, který vzápětí nanejvýš spravedlivě následoval. A ačkoli ono hříšné pokolení oplývalo všemi druhy zla proti Bohu a lidem v takové míře, že by se tehdy země mohla považovat za skutečné peklo, přece jenom, odkud pramenila všechna ta vzpoura proti mocnému Božímu majestátu? Nebylo to snad způsobeno tím, že všechny věci měřili podle svého zkaženého rozumu, a ne podle jeho svatých zákonů a přikázání? Přijali přece jeho zákony a přikázání od svých předků, slyšeli je od Noema, ano, a měli je přirozeně vštípené ve svých srdcích. Jejich zavržení by se dalo snadno odvodit ze všech věků až do naší doby na nesčetných a zjevných příkladech, kdyby to bylo v tak jasné věci nutné (Řím 1,24-32). Vždyť kdo je tak slepý, aby neviděl, že člověk nikdy neprojevuje svou vzpouru tolik, jako když chce být podle svého vlastního názoru a úsudku co nejposlušnější - neměří svou poslušnost přímým a pravým měřítkem, jímž je zákon a slovo Boží, ale nechává se vést svým vlastním zkaženým úsudkem a náklonnostmi? To proměnilo moudrost pohanů v pouhé bláznovství, když si místo pravého uctívání vymysleli hanebnou modloslužbu, jak dosvědčuje apoštol (Řím 1,25).

To oslepilo Židy pokrytectvím a zahalilo je do vnější podoby svatosti, takže zákon živého Boha nahradili lidskými tradicemi (Mt 15,1-20). Ze smrduté břečky lidského smýšlení vzešla tak velká různost názorů a nebezpečných herezí, kterými byla Boží církev po všechny časy strašlivě sužována. Nakonec z ní antikrist naplnil svůj morový pohár nejrůznějšími druhy smrtelného jedu, z něhož nechal téměř celou zemi a její krále a knížata nejen pít, ale také se jím nechat co nejhanebněji přemoci a opít. Na jehož obranu se postavili proti Pánu a Kristu, jeho Synu (Ž 2). Bezelstnými ústy se hlásí ke Kristu, zatímco ve skutečnosti ho i jeho svaté všemi možnými prostředky krutě pronásledují. Bojují jako rozzuření lidé pod praporem té odporné bestie. A přesto se tito lidé uprostřed své zuřivosti, beze vší poslušnosti a řádu, rozvracející Boží a přírodní zákony, chtějí nazývat obránci víry, udržovateli pravého náboženství, původci míru, učiteli poslušnosti a nejrozvážnějšími správci společenství a politiky.

Proto, aby se tyto význačné osoby, které zneužívají celý svět, ukázaly ve své [pravé] povaze a byly poznány takové, jaké skutečně jsou, považoval jsem za dobré, když jsem měl díky této důstojné odpovědi Petra a Jana příležitost napsat o pravé poslušnosti, totiž o tom, co od nás požaduje sám Bůh a co přikazuje, aby bylo dáno lidem. Čímž (dá-li Bůh) budou odhaleny zástěrky a lstivé předstírání poslušnosti, které používají a praktikují bezbožní světští lidé. Ti se vždy snažili a snaží pod líbivým jménem poslušnosti pouze udržet svou ctižádost, pýchu a svobodu. Díky tomu se dozvíme, jak jsme byli v minulých dobách hanebně zneužíváni, když jsme se podřizovali svévoli člověka, poslouchali jeho bezbožná přikázání a báli se člověka více než Boha. A konečně, když budeme mít více světla a plnější poznání, dozvíme se, jak nám prospívá, abychom své dřívější nevědomosti litovali a pilně ji napravovali.

Abychom si to všechno lépe uvědomili, zamysleme se pozorně nad touto odpovědí svatého Petra a svatého Jana, komu a při jaké příležitosti byla dána: „Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné poslouchat vás více než Boha“ (Sk 4,19). Tito dva apoštolové byli ze zlovůle kněží, správce chrámu a saduceů noc předtím násilně uvrženi do vězení (Sk 4,14), protože v Šalamounově síni v Jeruzalémě hlásali lidu vzkříšení z mrtvých ve jménu Ježíše. Následujícího dne byli předvedeni před celé jeruzalémské shromáždění a radu. Všichni přední představitelé a starší izraelského lidu, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr - velmi uznávaní muži - spolu s dalšími příbuznými velekněze chtěli apoštoly vyslechnout: v jakém jménu nebo v čí moci uzdravili chromého mrzáka? Bylo mu více než 40 let, byl chromý od narození a denně ho přinášeli na Šalamounovo nádvoří prosit o almužnu.  Petr, který byl naplněn Duchem svatým, s velkou odvahou odpověděl, že ten zázrak učinili ve jménu a moci Ježíše Krista Nazaretského. Židé ho ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Ústa všech členů rady zůstala zacpaná a neměli proti nim co říci, ale s překvapením se podivovali nad neochvějnou odvahou Petra a Jana.

Svatý Lukáš pak uvádí, že celá rada, tj. všichni tito výše jmenovaní soudci, po vzájemné dohodě nařídili apoštolům Petrovi a Janovi, aby už ani jednou s nikým nemluvili, natož aby kázali ve jménu Ježíše! Chtěli tímto způsobem zastavit šíření evangelia a zabránit slávě Kristově. Ukřižovali ho jako zločince a rouhače Božího jména. A ačkoli jim chyběl veškerý rozum a Písmo, aby mohli odpovědět apoštolům, kteří je již zahanbili, přesto si lstivě usmysleli, že autoritou a tresty, kterými hrozili, apoštoly umlčí, a tak nakonec zvítězí. Jak vidíme dnes, papeženci - nástupci farizeů - jsou výslovnými nepřáteli evangelia. Jsou to zapřisáhlí vojáci antikrista. A přestože jsou přemoženi jasnými texty Písma a jejich rouhavá ústa jsou zastavena pravdou Božího slova, zlovolně bojují proti Kristu. Činí tak s mocí, autoritou, vyhrožováním, strašnými tresty a krutými vraždami. Proto se podobají onomu starému hadovi, jehož jsou potomstvem: on byl vrah od počátku (J 8,15). 

Když se však celé shromáždění lstivě radilo a dělalo proti věrným Božím služebníkům, co mohlo, byli přece jen zklamáni ve svých záměrech. Kristova sláva totiž zářila jasněji, pravda jeho evangelia byla lépe známa a zveřejňována dále a jejich faleš a zuřivé šílenství byly stále zřejmější a zbožní lidé si je více ošklivili. Jak velké bláznovství to bylo, postavit se proti Bohu! Spoléhali na svou vlastní moc, jako by byli schopni vzdorovat a přemoci moc Všemohoucího, kterou je evangelium našeho Spasitele Ježíše Krista, jak dosvědčuje apoštol (Ř 1,16)! Domnívali se, že by hrozby ze strany lidí měly mít u Kristových apoštolů větší váhu než hrozby Boží a jeho strašlivé soudy určené neposlušným! Židé nemohli zničit Krista a jeho učení, dokud byl smrtelný a žil mezi nimi v těle... jak si tedy mohli myslet, že se jim to podaří poté, co díky své mocné síle vstal z mrtvých a stal se nesmrtelným? Když ho nedokázali udržet v hrobě, zatímco ho pilně střežili, když byl mrtvý a pohřbený, mysleli si, že je možné ho strhnout z nebe, od pravice jeho Otce, kde sedí a kraluje ve věčné slávě? Ó marniví a pošetilí lidé! Ježíš už přemohl celý svět!

Kristus z něj vyhnal hlavního knížete a vládce, satana, který již nemůže zvítězit nad jeho pravdou a služebníky. Jste snad lstivější nebo silnější než satan, který je vaším pánem a vládcem, že bojujete proti Kristu, Božímu Synu? Jestliže tak mocný kníže, jako je Kristus, odolal jeho moci, myslíte si vy, chlípní satanovi vojáci, že dosáhnete vítězství? Smrt, které nikdo nemůže uniknout, nemohla zadržet Krista! Ani moc pekelná ho nemohla přemoci. Přesto byste ho chtěli mít pod svým dohledem, a nejzlomyslněji a nejzrádněji bojovat proti jeho slávě...? Ale, ó bídní a mizerní ubožáci, dvojnásobné je vaše odsouzení před Bohem. Nespokojujete se s tím, že sami opouštíte Krista, ale zlovolně pracujete na tom, abyste svým vyhrožováním zmařili ostatním jeho nejpříjemnější milosti. Náš Spasitel Kristus plně vykresluje vaši zuřivou závist slovy: „Ale běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, neboť jste zavřeli nebeské království před lidmi, neboť ani sami nevcházíte, ani nedovolujete vcházet těm, kdo vcházejí“ (Mt 23,13).