Editorial č. 59

Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja. (Ž 104,35)

Jak hluboce se tu projevuje touha po spravedlnosti! Až vymizí hříšníci a svévolníci, zavládne spravedlnost právo a pokoj. Spolu s nimi se dostaví také radost a veselí, chvála a dobrořečení. To je naděje, kterou máme, ke které se upínáme a na kterou se těšíme. Je to naděje spojená s příchodem Pána Ježíše Krista, kdy celá země se všemi jejími skutky bude postavena před soud a od Boha sestoupí nové nebe a nová země, kde nebude hřích, pláč, bolest ani smrt. Do té doby musíme strpět hříšníky a prokazovat jim stejnou lásku a milosrdenství, jaké jim prokazuje Bůh. Musíme dokonce strpět i toho hříšníka v naší vlastní kůži, který ač už byl ospravedlněn z milosti, očištěn Pánovou krví a vysvobozen z moci hříchu, nebyl ještě vyveden z jeho přítomnosti.

Téma hříchu a spravedlnosti, radosti a pokoje se prolíná také články v tomto čísle našeho časopisu. Hned na následující straně je úryvek z výkladu knihy Zjevení od významného husitského teologa a přítele Jana Husa, Jakoubka ze Stříbra, který se po Husovi stal kazatelem v Betlémské kapli a který v roce 1414 začal vysluhovat Památku Páně s podáváním chleba i vína všem věřícím. I když byl Jakoubek univerzitním mistrem, neměl v oblibě lidské tituly a zdůrazňoval rovnost lidí. K tomu něco málo najdete v článku Arthura Pinka s názvem „Doktor“ nebo „bratr“. 

Další články se týkají církve a jejího poslání a fungování v tomto světě, vzájemné spolupráce mezi církvemi (další kapitolka z knihy Clifforda Ponda o týmovém vedení sboru skupinou starších). V závěru si připomínáme také něco z historie Kristovy církve v naší zemi a časopis uzavírá článek, který se týká blížících se voleb v naší zemi.

Věřím, že i toto číslo časopisu vám, milí čtenáři, bude k užitku, radosti a povzbuzení.

 Jedině Bohu buď sláva.