Velký pátek – Naučení

Velký pátek nám připomíná ten jedinečný den, jaký od stvoření světa nebyl a kromě posledního dne ani nebude. Den, kdy byl Boží Syn, náš Pán Ježíš Kristus, pro nás ponořen do moře utrpení; zatčen, postaven před soud, falešně obviněn, nevinně odsouzen, bičován, zesměšňován, přibit na kříž rukama i nohama, vyvýšen mezi nebem a zemí, vystaven všem na odiv jako ponížený a nejbolestnější a nejstrašlivější smrtí usmrcen.

Když David poslal Urijáše domů, aby si odpočinul na svém loži, nedal se k tomu přimět, považoval to za nevhodné, jelikož Jóab, vrchní velitel, a další izraelští rytíři zůstávali v polních stanech a snášeli mnoho utrpení. Urijáš proto nechtěl jíst, pít a hýčkat své tělo. Ale mnohem nevhodnější by bylo pro tebe, křesťane, ano velmi by to zvětšilo tvou vinu, kdybys v tento den, slavený místo onoho prvního Velkého pátku, kdy věčný Boží Syn, tvůj Pán, tvůj Spasitel, byl bit, popliván, zbrocen vlastní krví a na kříži trpěl Božím hněvem za naše hříchy, jedl, pil, bavil se, propadal světským marnostem a rozkoším, nebo jenom vyhledával zábavu.

V tento den oplakávej své hříchy, jimiž jsi přivedl svého Spasitele k tak hrozným mukám, čin pokání, roztrhni roucho svého srdce, vtiskni si do mysli Ježíšovo umučení a smrt a z toho vyzařující nekonečnou lásku, chval a oslavuj ho, utvrď se v pevném úmyslu milovat, bát se a ctít tohoto Boha a Spasitele, který tě tak úžasně miluje, po celý svůj život. To je tvá povinnost na Velký pátek, v tom se v tento den cvič. O Kristově umučení a smrti přemítej ve své mysli a srdci následovně:

1. Trpící a umírající Ježíš byl Boží Syn. Netrpěl a neumíral Bůh, ale Boží Syn, který trpěl a zemřel; bylo to utrpení a smrt osoby nesmírné božské vznešenosti. Nikdy předtím taková osoba netrpěla, ani nikdy nebylo takového utrpení a smrti.

2. Bůh Otec dobrovolně vydal Ježíše na utrpení a smrt. My hříšníci bychom to nevymysleli a ani bychom si to nedovolili požadovat. Koho by jen napadlo, aby se božská důstojnost takto obětovala? Kdo by si to jen pomyslel, natož požádal, aby Bůh poslal svého Syna, aby místo nás trpěl a zemřel? Směli by odsouzení vzbouřenci na to pomyslet, natož požadovat od krále, proti němuž povstali, aby za ně vydal svého jediného syna na smrt? Co by bylo nemyslitelné požadovat od pozemského krále, to dobrovolně učinil nebeský král. Ó, jak nesmírná hlubina milosrdenství!

3. Bůh Otec svého svatého Syna nenutil k utrpení a smrti místo hříšníků ani rozkazem, ani násilím; ale Syn je dobrovolně, ze svobodné vůle a z lásky vzal na sebe, dobrovolně, ze svobodné vůle se vydal k vykonání a k snášení Božího hněvu za hříchy, aby jím byli hříšní lidé vysvobozeni. Kdo by popsal bohatství této lásky, která je stejně nepopsatelná jako Otcova?

4. Ježíšovo utrpení a smrt byly nevinné. On na sobě neměl hřích, ani nebyla nalezena lest v jeho ústech. I Jidáš, jeho zrádce, vydal svědectví o jeho nevinnosti, když řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev.“ I Pilát, jeho soudce, si umyl ruce a řekl: „Jsem čistý od krve tohoto spravedlivého.“ Tak nevinný musel být ten, kdo svým utrpením a smrtí chtěl dosáhnout zadostiučinění za jiné.

5. Ježíšovo utrpení a smrt se staly za nás; jsou zadostiučiněním a splacením dluhu za nás a za naše hříchy. „Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni“ (Iz 53,5). Proto mnozí mučedníci, mezi nimi i slabé ženy, panny a děti, s velkou radostí a odvahou, ano s radostným zpěvem, šli na jakoukoli krutou smrt, kdežto Ježíš, Boží Syn, nevinný a bez hříchu člověk, se bál, třásl se, truchlil, byl sklíčený, hlasitě volal, když umíral. Mučedníci nenesli břímě cizích hříchů, jejich utrpení a smrt nebyla výplatou ani za jejich, ani za hříchy jiných; ale Ježíš byl obtížen hříchem světa; ležel na něm trest nesčetného zla, jeho utrpení a smrt bylo naše utrpení a smrt, a bylo to za naše hříchy.

6. I při své velké potupě, hrozném mučení a kruté smrti nezůstal Kristus Pán bez znamení své božské vznešenosti a slávy. Všechny podivuhodné události, které se při jeho smrti staly: zatmění slunce, zemětřesení, praskání skal, roztržení chrámové opony, otevření hrobů a zjevení vzkříšených mrtvých – všechny svědčí o vznešenosti a důstojnosti Ježíšovy osoby, usmrcené uprostřed muk a rouhání.

To vše, drahý křesťane, ukazuje na:

1. Boží přísnou spravedlnost, která raději vydala svého nejmilejšího Syna na krutou smrt, než aby nechala hřích bez trestu; na Boží nepopsatelnou moudrost, která zvolila tak neobvyklou, ale svatou a dokonalou cestu k usmíření a milosrdnému odpuštění hříchů; na Boží všemohoucnost, skrze niž z temnoty vzešlo světlo, z hanby čest, ze smrti život; na Boží dobrotu, milosrdenství a úžasnou lásku k lidem, kvůli které neodpustila ani svému nejmilejšímu Synu a neváhala ho vydat za nás hříšné.

2. Z utrpení a smrti Božího Syna poznej ohavnost hříchu. Hle, jak byl kvůli němu trýzněn, žalostně mučen a hrozně bit Boží Syn, král slávy! Ó, jak veliké zlo je tedy hřích! Jak hrozný a nesnesitelný je Boží hněv, který hřích na sebe přivolává! Ó, jak nešťastní bychom byli, kdyby se Boží Syn nebyl za nás postavil! A jak nešťastní budou všichni, kdo zavrhují Božího Syna svou nevěrou a nekajícností, neboť jím nebudou vysvobozeni od Božího hněvu, který spravedlivě stíhá všechny hříchy. Jistě by pro takové bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodili.

3. Nauč se z utrpení a smrti Božího Syna křesťanským ctnostem, neboť zanechal příklad všech ctností. Zejména se od něj nauč pokoře: hle, jak se ponížil sám Pán slávy! Nauč se od něj tichosti: hle, jak se tiše choval uprostřed mnoha křivd a rouhání, a když mu zlořečili, nezlořečil jim zpět, trpěl a nehrozil (1Pt 2,23). Nauč se od něj trpělivosti a podřízení se Boží vůli: hle, jak trpělivě snášel svá muka! Nikdy se neprotivil, nikdy se nevzpouzel, nikdy nereptal. Modlil se sice: „Otče můj, je-li to možné, ať ode mne odejde tento kalich,“ ale dodal: „Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš“ (Mt 26,39). Nauč se od něj odpouštět rouhání a milovat nepřátele: hle, jak omlouval své nepřátele, jak se za ně modlil, když se mu posmívali, mučili ho a ukřižovali ho! (Lk 23,34). Nauč se od něj důvěřovat Bohu i uprostřed největších úzkostí: hle, uprostřed všech muk a úzkostí nazýval Boha až do posledního dechu svým Otcem a v hodině smrti svěřil svého ducha do jeho rukou.

4. Konečně, nalezni útěchu, odvahu a statečnost v Kristově utrpení a smrti. Statečně bojuj proti hříchu, neboj se smrti, pekla a zatracení. Mnoho je tvých hříchů, ale Ježíš trpěl a zemřel, aby za ně dosáhl zadostiučinění a nesl jejich trest. Máš-li tedy pravou víru v Krista Ježíše, jsi jistě osvobozen od trestu za své hříchy. Bůh ti je pro něj milostiv. Jistě ti ani smrt neublíží. Po smrti tě nepotká trest, ale dosáhneš blaženosti, neboť Ježíš již podstoupil tvůj trest a vymohl ti milostivé přijetí u Otce. Peklo a zatracení nad tebou nemají moc, neboť Ježíš je zničil. Ó, jak málo by platná byla jeho smrt se vším tím hrozným utrpením, kdyby nemohl osvobodit tebe, kdo se k němu utíkáš a držíš se ho, od pekla a zatracení! Ale nejenže tě může osvobodit, on tě jistě osvobodí a navíc ti může a dá věčnou blaženost, neboť Ježíšovo utrpení a smrt nevyžadují jen to, aby ten, kdo v něj věří, nestál před soudem, ale také aby přešel ze smrti do života. Proto, až přijde tvá smrt, obleč se do důvěry a statečnosti z Ježíšovy smrti a svěřujíc svou duši Bohu, řekni s umírajícím Ježíšem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“

Z uherské řeči přeložil Michael Blažek (1753–1827), první superintendent moravské reformované církve. Vyšlo v r. 1796. Jazykově upraveno. 

György Sziksay (čti Ďérď Siksaj, psáno také Jiří Sixay) byl reformovaný kazatel v Uhrách, jenž ovlivnil mladé uherské kazatele, kteří se po vydání Tolerančního patentu Josefem II. v r. 1781 rozhodli odejít do Čech a na Moravu a sloužit zde v nově vzniklých reformovaných sborech. Michael Blažek byl jedním z nich a Jan Végh (viz modlitba na následující straně) byl dalším (a vlastně jedním z prvních).