Ježíšova sláva

• Haman vstoupil a král se ho otázal: „Co se má stát s mužem, kterého chce král poctít?“ (Est 6,6)

• Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. (J 5,25)

A to bude ta oslava Pána Ježíše, když ho jednoho dne uslyší všichni, na které zavolá. Ale dokud jsem světský člověk, přirozený člověk, tu pojímám všecko tak, jako ten Haman. Jestliže se nejmenší zmínečka ozve o oslavě, pak budu vždycky myslet na sebe. Já, takový Haman, a ještě chtít být oslavován!? „Komu čest, tomu čest, komu sláva, tomu sláva.“ Rád bych předkládal čtvero věcí.

I. Jistě Pán Ježíš bude na tomto světě oslaven.

Proč? Protože nikdo nemůže obejít Boží zákony a řády. Vy nezrušíte, co Bůh od věků zamýšlel. Proto bude Kristus na světě oslaven. Nebojte se, že nedostanete, co vám patří. My vždy dostaneme, co nám patří. Nic se neboj o svůj podíl. To všecko přijde, ať se těšíte nebo děsíte. Tak to Bůh zamýšlel. Tu arci jsou za našich časů mnozí, kteří tvrdí, že nedostávají, co jim náleží. To jsou dělníci. Já se přirozeně kloním k nim. Ale mívám vždycky jednu obavu: já vám nedovedu určitě říci, co vám patří. Bojím se, abych vám nezadržel krejcaru, který vám patří. To je nešťastná věc, když já si podržím krejcar, který mi nepatří. Tyrani nahoře jsou, kteří šlapou po těch nízkých. Ale dole jsou také tyrani. Celá řada těch, kteří zevlují, a neuznám nikdy, že si peněz zasluhují. Komu čest, tomu čest, komu mzda, tomu mzda. Podívejte se na Boží zásady: Nikdo je neobejde a nikdo je nezruší. „Hoden je dělník své mzdy“ (Lk 10,7). To vám nikdo nevezme, a když vezme, dobře nedopadne. Otevřete si, prosím, list Jakubův 5,4: „Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů.“ Ať si nemyslí, že dobře dopadnou! Každému dejte tu mzdu, která mu patří!

Nuže, a komu tu nejvyšší mzdu? Tomu největšímu dělníku, tomu, kdo vykonal to nejvzácnější dílo. Kdo to je? Ten největší dělník na světě je Pán Ježíš. On vykonal to, co je na světě nejvzácnější, z čeho má Pán Bůh to největší potěšení. To nebylo stvoření světa na počátku. To nejvzácnější bylo vykonáno, když přišla plnost času. „Kdo půjde? A koho pošlu? Kdo jim ukáže, jak nenávidím hřích, ale také jak miluji takové padlé lidi?“ Žádný anděl se nehlásí. „Pošli mě!“ Proto jde Kristus na svět, aby prosadil tu nejkrásnější Boží myšlenku, aby vám ukázal, jaký je Bůh. Jak vykonal jeho dílo? To bylo něco jiného, než když Bůh formoval svět! To šlo jinak. On neřekl: Budiž světlo a bylo světlo a všecko běželo tak, jak to běží. Tenkrát řekl slovo, a bylo to. Ale kdo shladí hřích bídného zemského červa? To bude tvrdá práce a to byla tvrdá práce. „Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“ Jinak se hřích neshlazuje. On to všecko odnese. Vnese to na dřevo kříže, a neotevře svá ústa, dokud to není hotové.

Jaké bude jeho oslavení a jaká mzda? To se podivíte. Podívejte se do nebe. Nebe, to je samá sláva a centrum toho oslavování je dílo, které Kristus vykonal v těle. Podívejte se do Zjevení 5,6–10: „Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice. A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. A zpívali novou píseň: ‚Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí.‘“ Celá ta kniha praví: Centrum oslavování je Kristus. Proč existuje svět? Vy si myslíte, že existuje proto, aby se ukazovaly mrákoty a temnoty? Ó, ne, svět existuje jedině proto, aby se ukázala sláva Kristova, aby byl oslaven tak, jak má být oslaven ten největší dělník. Proto existuje svět. Když jste písmaři, řeknete: „Co pak to není sláva, když to všecko zformoval?“ To je převelice slavné. V Žalmu 19,2 čteme: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ Nepromluví ani slovíčka, ale kdo rozumí, ten žasne: To jsou Boží divy! Ale to není oslavení Krista, to se teprve dostaví; všude mluví Písmo o slávě, která tu ještě nebyla, ale která tu ještě bude. Otevřete si, prosím, Žalm 85,10–12: „Ano, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, v naší zemi bude přebývat sláva. Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení. Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost.“ Bude to jinaké na celém světě. Zřetelněji to vyslovuje Nový zákon ve Filipským 2,9–11: „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ Proto existuje svět, aby byl Kristus oslaven. To nikdo nezruší. Každý dostane, co mu patří. A pak si budete přávat, aby dostal i ten největší dělník, co mu patří.

II. Jaké to oslavení nebude?

Nu, takové, jaké dovede pořídit nějaký Achašveróš a jaké by si přichvaloval nějaký Haman, to nebude. Nic takového, co dovede pořídit člověk. Neboť když to pořídí člověk, jaké to je? Takové, jací jsme my. Tělesní lidé! To tělesné se vám krásně podá. Tu dokážete mnoho, ale pro něho to není oslavování žádné. A já bych vás přivedl třeba všecky ke Kristu, a krásně mu budete odříkávat modlitby a zpívat krásné písně a dávat almužny a dary a myslet si, že má Pán Bůh radost, že mu tak krásně zpíváme a obětavě sloužíme. Ale to je veliký omyl. Ano, to vy si můžete myslet. Takový člověk je, takhle Pána Boha odbyde a myslí si, že je to něco extra. Podívejte se do Jana 16,2: „Budou vás vylučovat za synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.“ „To jsme jim dali! A jakou má Pán Bůh radost!“ Vy jste zaslepení lidé. Ta sláva, která patří jemu, nebude to, co člověk dovede pořídit. A proto něco takového nikdy od lidí nečeká.

III. Jaká bude ta jeho sláva?

Taková, jak to povídá náš text. „Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.“ Ten zmrtvýchvstalý se bude zjevovat, komu se chce zjevovat a tak si ho změní, že se ukáže, jaký je Pomocník a Spasitel. Když mrtví začnou slyšet a stanou se jeho milovníky a následovníky, to bude jeho sláva. Jací mrtví?

I ti, kteří jsou v hrobech, ale zde se nerozumějí mrtví v hrobech, ale mrtví, kteří dosud hlas Kristův neslyší. Proč neslyší jeho hlas? Proto, že jsou mrtví. Kdo to jsou? To jsme my. My že jsme mrtví a hlas Pána Ježíše neslyšíme? Ano. Jemu jsem mrtvý. „Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem“, tak to čteme v 1. Korintským 2,14. To jsem já, ten tělesný člověk. „Mrtví ve vinách a hříších.“ Když jsem mrtvý ve vinách a hříších, myslíte, že budu mít smysl pro Boží věci? Otevřete si Genesis 2,17: „Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ Tak to dopadlo. Jakmile duch dobrý od tebe odstoupí, všechno duchovní je pro tebe ztraceno.

Ale mrtví začnou slyšet. On vám pošle svého svatého Ducha. Tak tomu říkáme obyčejně. Je nám, jako bychom se probudili ze snu. „Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.“ Ale zde to je jinak. Když já se probudím, tu vidím, že to bylo hrozné. Vždyť já jsem byl bez něho! A když vás Duch svatý probudí, začnete lkát: „Já byl vždycky bez něho, ach, já tělesný člověk!“ Začnete naříkat, jak jste nikdy nenaříkali. To je ta naše reálnost, ach, já bídný člověk! Ale to je milost, že to vidíš, to je milost toho zmrtvýchvstalého. „Pojďte ke mně! Pojďte ke mně! A teď začínáš rozumět jeho evangeliu, když už to potřebuješ. Krev Krista Ježíše, na dřevě kříže vylitá, očisťuje nás od všelikého hříchu. To není kapitola z dogmatiky, to je kapitola z tvého života. On to sám všechno prosadil, on mi všecko odpustil. Zůstaňte ve mně! Co to je? On je v nás skrze víru, Duch svatý přebývá v nás skrze víru a podle své rady přeměňuje všechno a udělá si z vás takové lidi, jaké chce mít. To je ta jeho sláva, to je jeho oslavení. Toho bude plná země.

IV. Kristus nikdy na světě není bez tohoto oslavení.

A já vidím, když je tohle skutečnou oslavou Pána Ježíše, že on sobě člověka obrátí a udělá ho jiným člověkem, pak není Kristus nikdy na světě bez tohoto oslavení. On má na světě své obrácené lidi, neboť Kristus nemůže být bez obrácených lidí. On tu chce mít svou církev. On je hlava církve. On nemůže být hlavou, když by neměl tělo. On je pastýř. On nemůže být pastýřem bez ovcí. „Já jsem vinný kmen.“ Ale vinný kmen nemůže být bez ratolestí. Vy ho oslavíte.

Já vám prostě věřím, že vy se bojíte, abyste neměli ve své kapse jeden jediný nepoctivý krejcar, abyste nezadržovali nikomu ničeho, co mu patří za jeho práci. A vy byste chtěli zadržet Kristu to, co mu patří za jeho práci? Jemu patří sláva. Abych já byl cele obrácený, a abych já neměl úzkosti pro sebe, že to chodí zle, když se mně to zdá, že je to zlé! On bude oslaven a on je oslaven.

Končím. Když se to tak má a já někde něco vidím, že se mi zdá, že to dopadá jinak, tu se musím mýlit. Ono se vám to jen zdá, že to nejde na světě dobře, jakoby tu byl veliký neúspěch. Ale kde by? Vy můžete mít neúspěch, vám se něco nepodaří. Ale Bůh neměl nikdy na světě neúspěch, i když my nevidíme, že by kdo slyšel hlas Kristův. Když se neozve, tak nebudete slyšet jeho hlas. I když čtete v Písmu, vždycky to předpokládá Ducha svatého. On má ve vší mrákotě tolik světla, kolik si ho zatím přeje. Jemu přísluší sláva a tak bude veliké světlo v tak veliké mrákotě.

Myslete si, že po tom toužíte, abyste oslavili Pána Ježíše při těch, kteří jsou vám na světě nejmilejší. Z toho něco bude, takové on má plány, aby tu slávu svou zjevil a vás k tomu použil. Nejprve to začne při nás, ale půjde to dále, aby jeho slávou byla naplněna všecka země.

• Haman vstoupil a král se ho otázal: „Co se má stát s mužem, kterého chce král poctít?“ (Est 6,6)
• Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. (J 5,25)

Amen.

Pravděpodobně z 2. května 1909.