Vlk není jedinou alternativou k ovci
Někdy se zdá, že každý, jehož vyznání víry je zpochybňováno, je vnímán víceméně stejným způsobem. Byli to ti, kteří se vydávali za ovce, ale nyní jsme zjistili, že to byli po celou dobu vlci. Tvrdili, že jsou zbožnými věřícími následujícími Ježíše, ale nyní jsme je odhalili a zjistili jsme, že jsou to ve skutečnosti bezbožní lidé, kteří se snaží ovce pohltit.
Je pravda, že tam venku jsou vlci. Ježíš nás před nimi varuje (Mt 7,15; Lk 10,3; Sk 20,29; atd.). Existují lidé, kteří předstírají, že milují ovce, kteří tvrdí, že jsou Ježíšovými následovníky, ale ve skutečnosti se starají jen o sebe a jsou připraveni pohltit a využít každou ovci, která se jim dostane do cesty. Stojí za to zmínit, že takoví lidé se nenacházejí pouze mezi vedoucími církve, ale také mezi členy církve i mimo ni. Každý, kdo se snaží využít ovce pro své vlastní sobecké účely, může být považován za vlka.
Musíme však být opatrní, abychom nepředpokládali, že každý, kdo se zjevně neprojevuje jako ovce, musí být nutně vlkem. Bible hovoří o další kategorii lidí, kteří budou v církvi také existovat, a to o kozlech. Kozlové, jak si dokážete představit, nejsou tak agresivní ani nebezpečné jako vlci. Ale nejsou to ani ovce, které skutečně patří do ovčince. A je naprosto logické, že pokud se mohou dostat dovnitř draví vlci, kteří vypadají docela jako ovce, není divu, že méně agresivní a škodliví kozlové mohou někdy také vypadat skoro jako ovce.
Ale v každém případě existuje podstatný rozdíl mezi kozly a vlky. Oba jsou stejní v tom, že nejsou ovcemi a nepatří do ovčího stáda. Ale vlci jsou ti, kteří přicházejí a snaží se ovce sežrat, zatímco kozlové jsou ti, kteří přicházejí a prostě nejsou ovcemi. Vlci se snaží škodit a ničit z čistě sobeckých důvodů. Kozlové se aktivně nesnaží nic zničit, nemají nutně za cíl někoho pohltit nebo zneužít pro osobní zisk, prostě se jen zatoulaly na místo, kam nepatří. Tato druhá skupina může dokonce říkat a dělat věci, které opravdu nejsou příliš užitečné. Koneckonců, nemají být tam, kde jsou, a to samo o sobě způsobuje určité problémy, když dělají to, co kozlové přirozeně dělají. Ale nedělají to se zlým úmyslem; jsou prostě tím, čím jsou, a dělají to tam, kde by to dělat neměli. Vlci naopak útočí na ovce a požírají je z přirozenosti.
Mohli bychom také přemýšlet o dalších lidech, kteří by mohli v církvi způsobit škodu a ublížit. Nechci se zde na ně zaměřovat, protože chci přemýšlet o těch, kteří do církve nepatří a neměli by do ní patřit. Existuje však také skupina ovcí – často poškozených ovcí –, které nakonec samy způsobí nějakou škodu. Ty se však liší od ostatních dvou skupin, protože do stáda oprávněně náleží. Zde pouze poukazuji na jejich existenci.
Pokud jde o ty, kteří sem nepatří – zejména ty, kteří nám způsobili zármutek a bolesti hlavy –, je pokušení takové lidi vždy označit za vlky. Koneckonců, poškodili církev, a tím pádem i ovce. Jejich hřích byl pravděpodobně na očích a způsobil problémy. Jejich vyloučení z církve (tj. z ovčince) bylo správným krokem a díky tomu se škody přestaly dál šířit. Takoví lidé nám často připadají jako vlci v rouše beránčím.
Problém je v tom, že kozlové, kteří nikdy neměli být v ovčinci, se tam také budou potulovat a způsobovat škody. Nežerou ovce – kozlové ovce obvykle nežerou –, ale mohou některé z nich napadat svými rohy. Jejich vlastní hřích – protože kozlové jsou v konečném důsledku nevěřící, kteří tam nepatří – bude na očích a nevyhnutelně způsobí škody. Když jsme na straně, která tyto škody utrpí, může být velmi snadné usoudit, že se jedná o agresivní vlky v rouše beránčím, zatímco ve skutečnosti jsou to kozlové, kteří vypadají jako ovce.
Za zmínku také stojí, že hříšné ovce mohou způsobit škodu i samy sobě. Poškození hříchem a utrpení v důsledku hříchu je společným rysem vlků, koz a ovcí. Jedná se o univerzální problém. Rozdíl mezi vlky a kozly spočívá v tom, že jedni se snaží zničit druhé pro svůj vlastní prospěch, zatímco druzí nemusí být nutně zlomyslní. Rozdíl mezi ovcemi a kozly spočívá v tom, že kromě toho, že ani jedni nemusí být nutně zlomyslní, hříšné ovce činí pokání ze svých hříchů a chtějí být více jako jejich pastýř. Kozlové se mohou nebo nemusí snažit změnit své chování, ale pokud ano, nebudou hledat Ježíše jako zdroj milosti a základ změny. Spíše budou vyjadřovat lítost a zkoumat sami sebe. Ovce budou vyjadřovat pokání, hledat u Ježíše odpuštění a žádat Ducha o pomoc, aby se staly více podobnými Kristu.
Proč je to všechno důležité? Pomáhá to pochopit, jací lidé jsou. Vlci, kozlové a ovce jsou různí a chovají se odlišně z různých důvodů. To znamená, že se bude lišit i to, jak s nimi zacházíme, co od nich můžeme očekávat, jaké změny v nich můžeme očekávat a jak by to mělo vypadat v praxi. Je příliš snadné označit každého, kdo způsobil nějakou škodu, za vlka a považovat ho, podobně jako farizeje, za tak zatvrzelého vůči Kristu, že ho trvale odmítá a snaží se pouze požírat ovce. Když nám ublížili, je snazší na to nahlížet tímto způsobem a poskytuje to jakési ospravedlnění, abychom se jimi nadále nezabývali; můžeme je předat Satanovi a umýt si nad nimi ruce. Ale pokud jsou to skutečně kozlové, jaký prostor pak zbývá pro působení Ducha, který je mistrem ve vytváření nových stvoření? Není to on, kdo mění kozly v ovce? Není tu prostor – jako v 1K 5 – aby i tomu, kdo byl „vydán satanovi“, mohlo být odpuštěno, pokud činí pokání (o čemž pravděpodobně hovoří 2K 2,4–11 )? I když to může být těžší a trvat déle, mohl by Bůh dokonce proměnit vlka v ovci (*zakašlání* Pavel *hmm*)?
Je dobré vědět, že ne každý, koho musíme vyloučit z církve, je vlk. Nemáme dokonce ani právo tvrdit, že kdo byl jednou vlk, vždycky zůstane vlkem. Nakonec musíme s lidmi zacházet tak, jací jsou, a pak se modlit, aby je Bůh zázračným působením svého Ducha proměnil v nové stvoření: aby z vlků a kozlů udělal ovce.
Přidat komentář