Editorial č. 54

• Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. (Ž 22,29)

Bůh je svrchovaný Pán. On kraluje. Vládne nade všemi národy. Kristus jasně prohlašuje, že mu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,18). Jemu patří celá země, patří mu celý vesmír, celý duchovní svět, a to všechno je podřízeno jeho vládě. A i když se část tohoto světa – jak viditelného, tak neviditelného – stále vzpírá jeho vládě v marné a hloupé víře, že by se to mohlo obejít i bez Boha, nezadržitelně se blíží den, kdy se každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – skloní před Pánem a každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán (Fp 2,10–11). 

Jak je zjevné, učinil jsem v tomto čísle grafickou změnu – protože je obálka časopisu tištěna oboustranně barevně, rozhodl jsem se využít také druhou stranu obálky k reklamním účelům, takže tam vidíte upoutávku na novou knihu, kterou připravujeme, Císař a církev. I nadále bude toto místo sloužit k upoutávkám knih z naší produkce (viz více na třetí straně obálky). Současně je to také příležitost trochu rozvinout, vlastně zdvojnásobit, úvodník časopisu. 

Toto číslo je – a nemůže tomu být jinak – zaměřeno na tradiční událost, kterou si jako křesťané každé jaro připomínáme – a to je ukřižování a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Jakkoliv je to středobod naší víry a v Památce Páně si to připomínáme, kdykoliv se scházíme, skrze společné lámání chleba a pití vína, přesto je onen tradiční den Velikonoc magnetem, který nás přitahuje a vede nás k ještě hlubšímu zamyšlení nad událostmi Pánova utrpení na kříži Golgoty a jeho slavného vzkříšení. K této příležitosti jsem vybral – kromě svého loňského kázání – také několik starších příspěvků: z 19. století, od J. Ch. Rylea a od českého reformovaného kazatele původem z Uher, Jana Végha, a z 18. století od Jiřího Sixaye, uherského reformovaného kazatele.

Věřím, že nejenom tyto, ale i všechny další články tohoto čísla vám poslouží k hojnému duchovnímu užitku a k potěšení.