Ještě mám, čím bych se potěšoval

• Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu. (Ž 126,1)
• Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval. (Jb 6,10 KRAL)

O té dobré naději bych rád jednal, kterou mám pro sebe a pro vás a pro celý svět a se kterou si přeji vkročit do nového roku. Tak ty čekáš, že se lidé budou vracet ze zajetí a z trápení Jobova, že bude zase veselí? Nad to víc, ne že by vaše věci byly slibné, ale že tu je takový Pán, od kterého se dá čekat všechno. Tu vidíte utrápeného Jóba, tak zklamaného, jak člověk může být zklamán, a tam vidíte vyvrácenou rozbitou církev Boží.

I. Je tu nějaká naděje?

Je to vůbec možné, aby takový utrápený a usoužený Jób a taková rozbitá církev měli dobrou naději? Sami nechtěli věřit: Bylo nám jak ve snu. Jóbovi žehnal Pán Bůh k posledu více než po celý jeho život. To jsou Boží fakta.

Jak se to mělo s Jóbem? To je zvláštní kniha. Čím lépe jí rozumíte, tím více se divíte. Já přicházím k závěru, že tu knihu napsal Šalomoun, ta řeč je Šalomounova. Chce se tu ukázat, jaký je člověk a jací jsou jeho přátelé, jak to dopadá, když člověk upadne do rukou přátel, ale jak s tím Pán Bůh dovede zatočit. Já to teď vidím. To je vydařený člověk, ten Jób. Jóbovi se vede náramně krásně, ale k čemu to je? Množství a bohatství je prostředkem pro vaše vyšší studie; o všechno je připraven, i ta síla tělesná ho opouští. Teď přijdou jeho přátele a dívají se na něho, a čte jim to ve tváři a slyší: S tebou to nemohlo být takové, jak jsme si to myslili, když Pán Bůh na tebe tohle dopustil. Jób je člověk: Brání se, vede dlouhé řeči a nejednou je tak sekne, tak zostra, ale Ducha svatého má. Když je nejhůř, spolehne se na Boha: „Byť mne i zabil, což bych v něho nedoufal?“ Nic se nebojte o takového utrápeného Jóba, s ním to nemůže zle skončit! Proto jsem četl na počátku tu poslední kapitolu. Neskočilo to s ním jako se Šalomounem, ale v síle Boží to krásně ovládl.

Teď se podívejte na tu starozákonní církev. Ona je Boží církví, má Boží zákon, zřízené služby Boží, ale nemyslete si, že ty vaše výhody jsou na nic. Jste tu proto, abyste svítili, abyste druhým byli světlem, ale když nebudete svítit, bude vaše svícení vyvráceno. Pláčou u řek babylonských! Jeremjáš tam není, zůstal v Jeruzalémě. Ten to řekl výstižně: „Dávaje do prachu ústa svá.“ Ale Bůh je nezamítá na věky. To jim bylo dáno, že tam pláčou nad sebou. Nu, přišli Peršané, kteří lidu starozákonnímu přáli, protože jejich náboženství bylo příbuzné: „Vraťte se, buďte Jeho lidem!“ 

Čím lépe tu historii znáte, tím více se divíte. Mezi jeho chlapci se najde Daniel, dostane se na ministerstvo, jiný je královským číšníkem, to je Nehemjáš, ano, mezi jejich pannami je dcerka, která se stane královnou. Na trůně světové říše sedí panenka z této vyvrácené církve. – Když jsme se tam dost naplakali, pak jsme nechtěli těm Božím změnám ani věřit! To je to první, ale teď to druhé:

II. Jak to je teď?

Všechno to, co se stalo, má své příčiny, a stalo se to podle určitých zásad. Ty zásady se nezměnily. Když půjdeme do nového roku takoví, jací v sobě jsme, jako jsou druzí, co si můžeme slibovat? Že budeme také v zajetí jako druzí, a tak vyvrácení, jako druzí. To je to druhé.

Když půjdeme do nového roku takoví, jací jsme, a ty Boží zásady se nemění, tak budeme dopadat jako druzí. Ti jsou tělo bez Ducha svatého, všechno, co se z těla narodilo, je jen tělo a nic víc. Nikdy mě nenapadne, abych tělo snižoval, všude znamenitý pokrok, to si Pán Bůh všechno přeje, ale všechno jen tělo, které ze sebe nevydá nic, žádné ovoce Ducha svatého, ale všechny skutky těla tu budou, ať už si budete označovat hezky nebo nehezky. Nikdy mne nenapadne tvrdit, že by dnešní tělo bylo hříšnější, než kdy bylo. Všechno tělo přináší skutky těla. Že těla je mnohem více, než kdy bylo, nu, tedy je tu mnohem více skutků těla, nepravostí je neskonale více. „A protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.“

My jsme tělo a patříme k církvi. Nu, pak je církev také taková. Církev byla vzácná, byli tu naši otcové, kteří to chápali, ale přišli jsme my, kteří to nezakoušíme, ale zdědili jsme to po nich. To znamená, že církev upadla do rukou světských lidí, církev se vyvrátí. Církev je u nás v Čechách v zajetí. Jste pokrokoví, to je dobré ve světských věcech, ale ty vaše zásady neplatí v duchovních řádech, chodí to podle světských řádů, z církve se stal svět. Co povídá Kristus Pilátovi?: „Moje království není z tohoto světa.“ Ale jsme-li my z tohoto světa, pak církev Boží nejsme. Vy jste v zajetí, neříkám, že za to můžete, vy jste se v té církvi narodili. Když chápete to, co vám předkládám, znamená to pro vás nové věci, když vidíte, že církev je tělesná. Ať už je římská nebo reformovaná, když jsou světské, je to jedno. Světák, jako světák, je-li farizej nebo saducej, nemá duchovní ani prst, a když chceme lovit, to znamená, že několik farizeů získalo několik saduceů.

III. Musíme takoví jít do nového roku?

Co bych si přál vzít si s sebou do nového roku a čeho bych se chtěl držet?

Přeji si jít do nového roku takový, jakého si mne přeje nebeský Otec mít, abych byl takový, taková, jako On si přeje. Když cvičí Jóba, Boží církev, si je nepřeje mít tam, kde byli před pocvičením. Jaký byl Job po cvičení? Velice maličký, pokorný. Církev v Jeruzalémě vidí, že zhřešila. Ale jak můžeme být takoví maličcí? Jen z Ducha svatého. Jak se dostaneme k Duchu svatému? Když o něj upřímně prosíme, tak ho vždycky dostanete. To je jedno novoroční přání, které se vám jistě splní. Jak to? Když si ho přejete, to znamená, že ho máte. Jste u něho v přízni, on vám přeje. Nu, když vám přeje a vy prosíte za jiné věci, to je otázka, jestli vám je dá, protože vám třeba chce dát něco lepšího, ale nad Ducha svatého nic lepšího není. Duch svatý ve vás vždycky vykoná každou proměnu, kterou vždycky dělá. On nás ospravedlňuje, takže jste obrácení lidé. Přeji si jít do nového roku jako člověk, který na něm závisí a v něm zůstává.

Přeji si držet se celý rok toho, co mi dal, abych se tím těšil. Co mám? Co máme, o čem mohu s jistotou říci, že toto mám na své straně? Předně a nejprve je to Boží milosrdenství. Kdyby ostatní bylo v mrákotě, v mlze, netrapte se tím, abyste všechno rozpletli, to byste se utrápili. Ale chopte se toho Božího milosrdenství. On ti přeje, On tě od sebe nevyžene. On všecky takové volá k sobě: Pojďte ke mně vy, kteří nad sebou pláčete! U něho je milosrdenství. Mohl by přijít každý? Ano, každý může přijít.

Vždycky budu mít po celý nový rok na své straně, že Bůh byl v mém těle a vnesl můj hřích na dřevo kříže. To je jádro. On ponese hřích a bude mlčet. Všechno uvede do pořádku, to není něco nahodilého.

Představte si, že se spoléháte na Pána Ježíše. To se mu líbí. Jak by se mu to nelíbilo, to máte krásné vyhlídky po celý rok.

Ten, který za mne na dřevě kříže umřel, mě stále připomíná na modlitbách. Otevřete si, prosím, v rychlosti Římanům 8,34: „Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ To velice často zapomínáme. On se za nás přimlouvá a myslí na nás. To nemáte jenom na jednom místě, Slovo Boží to vyjadřuje všelijak a je těžké pro neučeného písmáka, aby to viděl vidět. Já když čtu Žalm 40. hebrejsky a čtu poslední verš, mám to rád, jak to přeložili Kraličtí, ale hebrejsky to zní: „Pán Bůh myslí na mne.“ Jak na tebe Pán Bůh myslí? Jako ty myslíš celý den na ty, které máš rád, tak vám Slovo Boží říká: „Pán Bůh myslí na mne.“ Jahve jachašob li. On na tebe nezapomene.

Máš tu ještě jeho Slovo. To je plné slibů. Začínáš se z toho těšit. „Já jsem s vámi po všechny dny.“ „Záleží mu na nás.” To jsou vzácné vyhlídky, když jdete do nového roku jako ti, kteří věří tomu, že jeho slovo do písmene platí.

Já jsem hotov. Všichni by chtěli vědět něco jistého do nového roku, a ne jen jistého, nýbrž i pěkného. Ale já mám, čím bych se potěšil a takové to je, že když vedl zajaté siónské, bylo jim jak ve snu. Amen.

Závěrečná modlitba

Panovníku Hospodine, který jsi nás postavil na svět, ne abychom se trápili, ale abychom se radovali radostí nevýmluvnou a oslavenou s těmi, kteří se radují. Ty dáváš potěšení těm, kteří žádné potěšení neměli. Tebe chválíme za každé dobré a potěšující slovo. Připrav nás pro sebe tak, abychom šli do nového roku plni tvé radosti, abychom se prostě a upřímně drželi tvého neskonalého milosrdenství, které jsi nám dal, drželi se drahé krve prolité na dřevě kříže, a s očekáváním přijímali všechno, co ten rok přinese, s nadějí, že těm, kteří tě milují, všechno napomáhá k dobrému.

Požehnej nám, aby se z nás vylévalo požehnání na všecky strany, aby požehnáni byli všichni ti, s kterými budeme mít jakékoliv jednání po celý dnešní den a po celý příští rok.

Ochraňuj nás ode všeho zlého, když budeme vcházet i vycházet od této chvíle až na věky. Požehnej nám svým požehnáním: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.

Kázáno 1. ledna 1911