Jak jednat s odpůrci
Pokoušeli jste se někdy s někým sdílet evangelium a on neustále vznášel jednu námitku za druhou? Jak jste na ně reagovali? Snažili jste se trpělivě odpovědět na každý argument? Přerostlo to v hádku? Vzdali jste snahu s nimi mluvit a odešli? Co bychom měli dělat?
Apoštol Pavel byl mistrem v diskuzích. Jeho přirozené řečnické schopnosti se rozvíjely v rabínské škole, kterou absolvoval u Gamaliela v Jeruzalémě (jak se farizeové rádi hádali!), a po svém obrácení je zúročil a zdokonalil při své misionářské práci v synagogách a na tržištích po celém Středomoří.
V dopisech vidíme Pavla, jak se pouští do pomyslných debat, ačkoli námitky, kterými se zabývá, nepochybně pocházejí z mnoha skutečných rozhovorů, které v průběhu let vedl. V listu Římanům 3,1–8 máme dobrý příklad toho, jak jednat s diskutujícími. Předjímá a odpovídá na čtyři nejčastější židovské námitky, které mohl mnohokrát slyšet v synagogách, které navštívil. Nechci, abychom zabředli do detailů těchto námitek: kdyby Pavel psal dopis církvi ve vašem městě, námitky proti evangeliu, které zmiňuje, by se nepochybně velmi lišily. Místo toho si chci všimnout několika zásad, které se můžeme naučit z Pavlova jednání s jeho odpůrci.
1. Pavel se zapojuje do diskuze s odpůrci
Ve Skutcích apoštolů to vidíme opakovaně. Pavel jen nevystupoval a nepřednášel monology. Jednal s nevěřícími - argumentoval, přesvědčoval, hádal se, vedl dialog. Věnoval se apologetice, obhajoval evangelium proti nepochopení a zkreslení. Přijímal otázky, promýšlel námitky a připravoval na ně argumenty.
Musíme udělat totéž. Neměli bychom se skrývat před otázkami ani se nechat zastrašit argumenty. Známe pravdu, a tak i když neznáme odpověď na každou položenou otázku, víme, že pravda obstojí i při tom nejpřísnějším zkoumání. Měli bychom pozorně naslouchat tomu, co lidé skutečně říkají. Nestavte si slaměné panáky ani nespoléhejte na karikatury postojů nevěřících. Věnujte čas a úsilí tomu, abyste zjistili, čemu váš muslimský přítel skutečně věří, a nepředpokládejte, že to víte. Najděte si co nejsilnější argumenty proti křesťanství, které můžete, nejčastější argumenty, které se objevují v místě, kde žijete, a vypracujte na ně nejlepší odpovědi. Neměli bychom k diskutujícím přistupovat „univerzálně“. Podle mých zkušeností ‚jedna velikost pro všechny‘ znamená, že ‚tato velikost nesedí nikomu‘!
Pavel také vychází ze své vlastní zkušenosti někdejšího židovského odpůrce křesťanství. Postoji svých oponentů rozuměl zevnitř, protože sám býval jedním z nich. Je možné, že bys to dokázal také? Vzpomeneš si, jak jsi přemýšlel, než ses obrátil? Rozumíš mysli ateisty, římského katolíka nebo zákoníka?
2. Lidé budou překrucovat tvá slova
Dělali to Pavlovi, jednomu z nejnadanějších hlasatelů evangelia v dějinách církve, tak se nedivte, až to budou dělat vám. V listu Římanům 3,8 říká: „A … někteří pomlouvači nám připisují, jako bychom říkali: ‚Čiňme zlo, aby přišlo dobro?‘ Ty čeká spravedlivé odsouzení!“ Lidé poslouchali Pavlovo kázání a takto to potom shrnuli: Říká, že máme konat zlo, aby z toho vzešlo dobro! Dělali to s jeho dopisy i s jeho kázáním, jak uvádí Petr ve 2 Pt 3,16: „Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.“ Nebuďte šokováni, když lidé z vašich slov vyvodí nesprávné závěry nebo když vaše argumenty budou zesměšňovat. Snažte se být co nejjasnější, minimalizujte možnost nedorozumění, jak jen to jde, ale buďte připraveni na to, že lidé budou naše sdělení vždy překrucovat, ať už záměrně, nebo z neznalosti.
Vzpomínám si, jak jsem před několika lety vysvětloval evangelium jedné paní, která občas chodila do sboru, ale nebyla křesťankou. Nemyslím si, že bych to poselství vysvětlil špatně nebo ho překryl takovým žargonem, že by bylo nesrozumitelné, ale na konci mi řekla: „Takže mi chcete říct, že křesťanství je jen pro dobré lidi?“ Její porozumění tomu, co jsem právě řekl, bylo přesným opakem toho, co jsem se jí snažil objasnit!
3. Pavel neodpovídá na každou námitku
Neměli bychom se cítit vázáni (jak se někdy stává) odpovědět na každou jednotlivou otázku a každému člověku. Ani Pavel to zde v listu Římanům 3 nedělá. Ne všechny otázky jsou stejné a ne všichni tazatelé jsou stejní. Otázky v Římanům 3,1–8 jsou stále více hříšné a Pavlovy odpovědi to zohledňují. První otázka (v. 1) není špatná: týká se Starého zákona a Božích zaslíbení; druhá (v. 3) je trochu teoretická, ale ne úplně hloupá; třetí otázka (v. 5) je směšná a Pavel se omlouvá, že ji zmínil; čtvrtá otázka (v. 8) je rouhavá a Pavel na ni nehodlá vůbec odpovídat.
Existují skutečné otázky, které lidé upřímně kladou, a my bychom je měli rozeznat a snažit se na ně odpovědět. Jsou však i jiné otázky, které jsou hloupé a rouhavé, a my se nemusíme cítit provinile, když na ně odmítneme odpovědět. Ve skutečnosti, jak učil Ježíš, bychom se měli cítit provinile, pokud na ně odpovíme. V Matoušově evangeliu 7,6 říká: „Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ Potřebujete rozlišovací schopnost, abyste poznali, zda mluvíte se „psem“ nebo „sviní“, ale buďte velmi opatrní, abyste jim nedávali vzácné perly pravdy evangelia jen proto, aby je v nevědomé zlobě rozšlapali.
Sám Ježíš to někdy přesně takto dělal. V Markovi 11,28 mu lidé, kteří se chtějí hádat, kladou otázku: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal moc, abys to činil?“ Jak skvělá otázka! Jaká příležitost promluvit k těmto velekněžím, učitelům Zákona a starším! Ježíš však na jejich otázku neodpovídá. Říká, že jim odpoví, když oni odpoví na jeho otázku jako první - a pak položí otázku o Janu Křtiteli, o níž ví, že na ni nebudou schopni odpovědět. Věděl, že je pravda ve skutečnosti nezajímá, a proto odmítl odpovědět.
Můžeme se obávat, že když neodpovíme, propásneme příležitost k evangeliu, nebo že se vzdáváme boje. Někdy však odmítnutí odpovědi na rouhavou nebo hloupou otázku může lidem přiblížit jejich hloupost tak, jak to nic jiného nedokáže. Někdy může trpělivé odpovídání na každou jednotlivou otázku podporovat tazatelovu pýchu a aroganci.
4. Pavel neodpovídá každému stejně
Pavel věnuje v Římanům 3,1–8 více času prvním dvěma otázkám, méně třetí a vůbec žádný čtvrté. Čtvrtá otázka je vlastně Pavlovým důrazným pokáráním: „Ty čeká spravedlivé odsouzení!“ Jinými slovy: „Pokud tomu skutečně věří, zaslouží si jít do pekla.“
Jistě jste se setkali s těmito dvěma verši, které se objevují hned po sobě ve 26. kapitole Přísloví?
- Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on. (v. 4)
- Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý. (v. 5)
Někdo by se mohl těchto veršů chytit jako důkazu rozporu v Bibli, ale o žádný rozpor samozřejmě nejde. Kromě toho, že výsledek v každém verši je jiný podle toho, zda bláznovi odpovíte podle jeho bláznovství, nebo ne, každý verš je určen pro jinou situaci. Potřebujete moudrost, abyste věděli, kterým veršem se v dané situaci řídit. Své odpovědi musíme přizpůsobit konkrétnímu člověku, se kterým mluvíme. Jednou z nejčastějších otázek, které si jako křesťané klademe, je: „Proč Bůh dopouští utrpení? Měli byste na tuto otázku odpovídat? A jak byste na ni měli odpovědět? To záleží na okolnostech. Jak říká jeden můj přítel, je třeba vědět, zda je otázka kladena z pohodlného křesla nebo z invalidního vozíku. Při interakci s diskutujícími se musíme neustále modlit za moudrost, milost a citlivost.
A musíme si uvědomit, že nakonec jen Duch svatý může otevřít slepé oči a přinést duchovní život a světlo. On používá naše slova, takže musíme mluvit a měli bychom se snažit mluvit co nejlépe, ale je uklidňující, že ani ten nejgeniálnější řečník na světě, sám Ježíš Kristus, nepřesvědčil každého, ke komu promluvil. Nepodařilo se to ani Pavlovi. Většina Židů evangelium odmítala a nikdo neznal jejich argumenty lépe než Ježíš a Pavel! To nás vede k tomu, abychom se vroucně modlili, aby Bůh požehnal našim váhavým slovům a přinesl nový život.
Přidat komentář