Editorial č. 57

• Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. (Ž 89,15)

Spravedlnost a právo podpírají Hospodinovu vládu. Bůh je Pánem spravedlnosti a práva. Jeho soudy jsou naprosto spravedlivé, pravdivé a správné. Bůh je také obhájcem spravedlnosti a práva – a tam, kde jich ubývá, přichází Bůh se svými soudy, aby zjednal nápravu. V posledních letech to můžeme vidět také v naší zemi. I když se nám mnozí falešní proroci tohoto světa snaží namluvit opak a vyhlašují pokoj, prestiž a prosperitu, každý, kdo má oči k vidění, musí vidět, jak se věci mají – že nic z toho nemáme a nad to, co nám chybí, je pokání, pokora a podřízení se Bohu. Kéž by se Bůh smiloval nad touto zemí a do temnoty, která se v ní stále více šíří, přinesl světlo pravdy, pokání a milost zjevenou v evangeliu Pána Ježíše Krista.

Toto letní číslo časopisu přináší poměrně tradiční skladbu článků – vracíme se krátce k Petru Chelčickému, je tu kázání Jana Karafiáta a vedle něj také kázání Jana Husa, jehož mučednickou smrt si v tomto měsíci připomínáme. Vybral jsem kázání z Matouše 22, které jsem nazval Co je císařovo, císaři (v původní Husově postile jsou kázání nazvaná pouze podle nedělí v roce, v nichž byla kázána, takže toto bylo kázání na třiadvacátou neděli po sv. Trojici). Text i název kázání jde ruku v ruce s knihou Císař a církev, která tento měsíc vychází, i když Hus se na dotyčný text dívá z trochu jiného úhlu pohledu než autor knihy. 

Za doporučení stojí i další články v časopise, např. článek o vlcích, ovcích a kozlech, jehož autorem je Stephen Kneale, kazatel nezávislého sboru v Oldhamu (část Manchesteru), nebo článek o probuzení od Alexe Kocmana.

Věřím, že všechny články poslouží k potěšení, povzbuzení, napomenutí a duchovnímu růstu nejen vám, ale i dalším lidem kolem vás. Jedině Bohu buď sláva.