Potěšení pro svaté, kteří trpí
Girolamo Zanchi
Svatí, kteří trpí, nacházejí svou útěchu v Boží svrchovanosti, která zahání strach. Jak lahodná jsou následující slova pro zoufalého věřícího:
Dále mu Bůh řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se; vzejde z tebe národ a společenství pronárodů, i králové vzejdou z tvých beder. (Gn 35,11)
V Gn 28 Bůh oznamuje Jákobovi, který byl bez ženy, bez dětí, bez domova, že z něj bude velký národ, tak v Gn 35 Bůh Jákobovi, který má několik žen, má dvanáct dětí a zanedlouho se mu narodí třinácté – dvanáctý syn, Bůh Jákobovi přikazuje, že z něj má být národ. Dává mu stejný příkaz, jako dal Adamovi a Evě – ploďte se a množte se. Vidíme tady kontinuitu, vidíme tady jednotu Božího záměru, vidíme tady jasné směřování k jedinému cíli – ke Kristu. To je to Požehnání s velkým ‚P‘. Z Jákoba bude národ i společenství pronárodů, mezi jeho potomky budou králové. Ale všechno směřuje k tomu Jedinému, k tomu, který byl zaslíbený už Adamovi a Evě, k tomu, který se stal tělem, když se naplnil stanovený čas – k Pánu Ježíši Kristu.
Svatí, kteří trpí, nacházejí svou útěchu v Boží svrchovanosti, která zahání strach. Jak lahodná jsou následující slova pro zoufalého věřícího:
Následovat ho – jít za ním je spojeno s obětí, je spojeno se smrtí, s útrapami, je spojeno s bojem a se slzami a ranami. A to Pán Ježíš nikomu nehodlá tajit. A proto předkládá každému tu svou cestu jako úzkou, bránu jako těsnou, proto mluví o sebezapření a o kříži, proto mluví o pohanění a odporu, proto mluví o boji a pokušení.
Proti nekompromisním mužům pravdy bude tento věk podvodníků bojovat zuby nehty. Zdá se, že nic neuráží satana a jeho sémě tak jako rozhodnost. Útočí na svatou pevnost, stejně jako Asyřané obléhali opevněná města. Je potěšitelné, že nemohou zvítězit nad těmi, které Bůh učinil silnými ve své síle.
Mnozí se ptají, co si královna skutečně myslela. Objevily se náznaky ohledně některých témat, ale jen o málo víc. Zeť princezny Anny, Mike Tindall, by si přál, aby mohl naší zesnulé královně položit více otázek.
Před několika lety jsem se naučil argumentační linii, kterou mohu použít v rozhovoru se svědky Jehovovými. Říkám jí „Kvůli lásce Jehovy“. Smyslem tohoto argumentu je ukázat, že Ježíš musí být Bůh na základě toho, co Písmo říká o lásce Jehovy.
„Blahoslavení ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti.“ Blahoslavení jsou ti, kdo jsou nespokojení. Blahoslavení jsou ti, kdo touží po dalším a dalším. Znakem zdravého duchovního života je intenzivní žízeň po Bohu; a hluboká, vášnivá touha po bližším, plnějším, bohatším a uspokojivějším společenství se samotným Kristem.