Dále mu Bůh řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se; vzejde z tebe národ a společenství pronárodů, i králové vzejdou z tvých beder. (Gn 35,11)
V Gn 28 Bůh oznamuje Jákobovi, který byl bez ženy, bez dětí, bez domova, že z něj bude velký národ, tak v Gn 35 Bůh Jákobovi, který má několik žen, má dvanáct dětí a zanedlouho se mu narodí třinácté – dvanáctý syn, Bůh Jákobovi přikazuje, že z něj má být národ. Dává mu stejný příkaz, jako dal Adamovi a Evě – ploďte se a množte se. Vidíme tady kontinuitu, vidíme tady jednotu Božího záměru, vidíme tady jasné směřování k jedinému cíli – ke Kristu. To je to Požehnání s velkým ‚P‘. Z Jákoba bude národ i společenství pronárodů, mezi jeho potomky budou králové. Ale všechno směřuje k tomu Jedinému, k tomu, který byl zaslíbený už Adamovi a Evě, k tomu, který se stal tělem, když se naplnil stanovený čas – k Pánu Ježíši Kristu.
Svědomí vydává svědectví tím, že určuje, zda se nějaká věc stala nebo nestala. „Jak dosvědčuje jejich svědomí“ (Ř 2,15). „Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje“ (2K 1,12). Zde musíme zvážit tři věci: (1) o jakých věcech svědomí svědčí; (2) jakým způsobem; a (3) jak dlouho.
Timoteus měl také pověření ustanovovat starší v Efezu, ale nebyla to jediná věc, kterou měl udělat. Jak budeme procházet listem, uvidíme, že toho bylo velmi mnoho, co nebylo v pořádku v efezské církvi, v církvi, kterou Pavel po tři roky vyučoval, kde sám připravoval a ustanovil starší.
Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“
Od neužitečných věcí směřuje Pavel k neužitečným lidem, nebo ještě lépe, jak uvidíme za chvilku, ke škodlivým lidem, k sektářům. Doslova se v našem textu mluví o sektářském člověku, tedy o člověku, který působí rozvrat, rozkol. V tomto smyslu desátý verš velmi dobře navazuje na devátý, kde se mluví o všem, co vede k rozkolu a čemu se má křesťan vyhýbat.
Tedy v tichosti poučovat ty, kteří se staví proti, kteří, milí přátelé v Kristu, zatím nemají tichost a nemají se dobře, ale kterým má být dobře a mají se utišit! Když někdo pozná Pána Ježíše, tak z něho má samozřejmě radost, a chce, aby ho poznali i ti, které má rád.
A nyní jak se znesvěcuje Boží jméno? Vším tím, co se protiví jeho vůli a jeho slovu. Nejvíce se však znesvěcuje Boží jméno hanebným životem těch, kteří v ústech obracejí slovo Boží, ale mají neobrácené srdce.
