1. července

1. července

Doba čtení: 1 minuta

Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. (Ž 119,87)

Zde máme jasné prohlášení Kristova služebníka – ať se děje, co se děje, já tvá ustanovení neopustím. Ono to ani není možné je opustit – Bůh sám je vložil do srdce svého dítěte, vyryl svůj zákon do masitého znovuzrozeného srdce a zapečetil toto své dílo svým Duchem. Jak by mohl člověk opustit Pánova ustanovení? Jak by se mohl obrátit proti své nejvnitřnější přirozenosti, která mu byla Bohem vtištěna? Kde Bůh začal své dílo milosti, tam ho dovede až do samotného konce. Je to on, kdo v nás působí, že chceme i činíme, co se mu líbí. Je to Kristův život v nás, kterým skrze víru zachováváme Pánova přikázání, jeho slovo, zákon lásky. Kdo v něho věří, nebude zahanben!

Přidat komentář