17. října

Opět jsem pod sluncem viděl, že běh nezávisí na snaze hbitých ani boj na bohatýrech ani chléb na moudrých ani bohatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání, ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost. (Kaz 9,11)

Moudrý král Šalomoun dobře věděl, jak se věci mají. Byl obdařen moudrostí od Boha, bohatstvím i slávou, ale bylo mu také jasně řečeno, že to byl Bůh, kdo ho takto obdaroval. Nebyla to Šalomouva chytrost, ale dílo Boží milosti. A v tomto textu mluví o příhodném čase a o příležitosti. Bůh samozřejmě stojí za tím vším, a lidé to někdy vůbec nemusí vidět, vědět ani chápat, že za „jejich“ úspěchem není nic jiného, než přesné Boží načasování. Což rozhodně neznamená, že by člověk neměl usilovně pracovat a jednat podle míry moudrosti, která mu byla udělena. Jen ho to má vést k pokoře a bázni před Bohem, aby rozuměl tomu, že i když se člověk namáhá, záleží na Bohu, který se smilovává.