21. října

Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. (Ž 119,141)

„I kdybych byl nejmenší na celém světě, nemohl bych zapomenout na tvá ustanovení!“ Bůh sám dává nové srdce a do nitra člověka nového ducha. Bůh zachraňuje i proměňuje. Každé Boží dítě je jeho mocí proměněné. Už nemůže dále ignorovat Boží slovo, ale chce ho poslouchat a jednat podle něj. Boží slovo se mu stalo něčím vzácným, protože v něm promlouvá Bůh sám, tedy ten, koho Boží dítě miluje. Bůh křesťanovi do srdce vepsal svůj zákon – jinými slovy řečeno, Boží láska je vylita do jeho srdce skrze Ducha svatého (Ř 5,5). Proto ani to nejmenší z Hospodinových dětí nezapomíná na Pánova ustanovení, ale plní je a raduje se z nich.