23. listopadu

Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. (Ž 119,158)

Tady je jeden z veršů, které mnohým křesťanům působí těžkou hlavu. Copak se křesťan může na někoho dívat s ošklivostí? Nemá snad milovat své nepřátele? Ano má, o tom není pochyb. Ale současně se může s ošklivostí dívat na věrolomné, tedy na zrádce a podrazáky. Jejich hřích je odporný. Pán Ježíš si na takové dokonce upletl bič a potom  je vyhnal z chrámu a zpřevracel jejich stoly. Nejde o to, snažit se oddělit hříšníka od jeho hříchu – to je nemožné, protože hřích přebývá v člověku a jenom člověk je jeho vykonavatelem. Ale jde o to spojovat svatost s milosrdenstvím, jak je to spojené v Bohu a učit se pravdivě pojmenovávat to, co je Bohu odporné.