Biblická odpověď těm, kteří si myslí, že Bible nemá co říci o zbraních
Biblická odpověď těm, kteří říkají, že bychom neměli mít zbraně; těm, kteří učí pacifismus; těm, kteří si myslí, že Bible nemá o zbraních co říci
Genesis 4,8–12
V této pasáži Písmo zaznamenává první vraždu, při níž Kain zabil Ábela. O tom, že Kain musel k zabití Ábela použít nějakou zbraň, svědčí skutečnost, že Ábel krvácel (nebyl uškrcen). Všimněte si, jak na zabití reagoval Bůh. Nezavedl nějakou kontrolu zbraní, ale naopak potrestal toho, kdo zločin spáchal.
Exodus 20 a následující
Ve svém svatém zákoně, který Bůh vydal na Sinaji, nikde nevidíte, že by Bůh zakazoval zbraně v souvislosti s různými zločiny, které ve svém zákoně zakázal. Vždy trestá pachatele. Nikdy neodzbrojuje občany.
Exodus 22,1–2
V tomto textu Bůh prohlašuje, že pokud se někdo v noci vloupe do vašeho domu a vy ho zabijete, nejste vinni z vraždy. Tento verš jasně říká, že máte Bohem dané právo bránit se a bránit svou rodinu.
Deuteronomium 22,23–27
Tato pasáž pojednává o znásilnění. Všimněte si, že verš 27 končí slovy „ale nebyl tu nikdo, kdo by ji zachránil“. Co z takového tvrzení vyplývá? Vyplývá z něj, že kdyby byl někdo poblíž a slyšel její křik, měl morální povinnost zasáhnout a ochránit ji před znásilněním. Nečinně přihlížet by bylo nemorální. Máme Bohem dané právo bránit nejen sebe, ale i druhé.
Numeri 1
Bůh ve své správě ustanovil, aby válečné záležitosti Izraele řešili ozbrojení občané, nikoliv stálá armáda. Tak si to pro náš národ představovali otcové zakladatelé Ameriky.
1. Samuelova 13,19–22
Pelištejci Izraelce odzbrojili. Byla zavedena kontrola zbraní. Izraelcům nebylo dovoleno mít kováře, aby se neozbrojili. Odzbrojený národ je znakem podmaněného národa. Odzbrojený lid je znamením zotročeného lidu.
Izajáš 2,1–5
Mnozí, včetně Organizace spojených národů, si z tohoto úryvku berou druhou část 4. verše, kde se píše, že „překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože“, a snaží se říci, že Bůh chce, abychom se odzbrojili. Kontext však jasně říká, že „překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože“, až bude vládnout sám Bůh, nikoli až bude vládnout OSN nebo jakákoli jiná lidská vláda.
Matouš 5,38–39
V této pasáži Ježíš nepopírá Boží zákon, pokud jde o právo člověka bránit sebe a druhé, ale spíše odmítá lex talionis – zákon odplaty, který říká: „Když ti dnes někdo udělá něco špatného, zítra se vrať a udělej mu něco pětkrát horšího.“ Farizeové dokonce používali Boží zákon, aby toto smýšlení ospravedlnili. Ježíš tuto osobní pomstu, kterou se někteří snažili ospravedlnit a podílet se na ní, odmítá. Neříká, že nemůžeme bránit sebe nebo druhé.
Pomsta patří Bohu (Ř 12,19; Dt 32,35; Př 20,22). Nemáme se mstít sami. Pokud při páchání trestného činu vidíme někoho, kdo potřebuje naši pomoc, máme Bohem dané právo a povinnost zasáhnout. Pokud však byl zločin již spáchán (minulý čas), nemáme Bohem dané právo ani povinnost jít a vykonat nad pachatelem rozsudek. Bůh se pomstí. Bůh bude soudit.
Bůh dal meč (symbol soudu) občanské samosprávě (Ř 13,4). Pokud byl spáchán zločin, má být oznámen občanské správě a ta má jak Bohem dané právo tak také povinnost před Bohem, aby vykonala soud.
Matouš 26,51–52
Někteří se snaží tvrdit, že tato pasáž dokazuje, že Ježíš byl pacifista a byl proti zbraním. Je to právě naopak. Kam má podle Ježíše Petr odložit svůj meč? „Na své místo.“ Jan to upřesňuje: Ježíš řekl Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy“ (Jan 18,11). Ježíš mu neřekl, aby ho přetavil v radlici, ale řekl mu, aby ho dal „do pochvy“. Meč má své správné místo. Není to zlo. Petr ho však chtěl použít v nesprávné situaci. Ježíš přišel na zem, aby zemřel. Petr by mařil Boží záměry, kdyby zasáhl mečem. Jak Ježíš dále říká v 11. verši 18. kapitoly Janova evangelia: „Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ Ježíš se snažil učit své učedníky, že se jeho království na zemi nerozšiřuje pomocí síly, ale prostřednictvím kázání evangelia a činěním učedníků ze všech národů.
Pokud chce někdo žít mečem, mečem také zemře, jak říká Ježíš. Jinými slovy, kdo používá meč k nesprávným účelům, ten jím zemře. Bylo nevhodné, aby ho Petr v této situaci použil. Zločinec nebo tyran, který používá meč nevhodně, jím právem zemře. Ale použití meče správným způsobem, k obraně své osoby, rodiny nebo vlasti, Písmo neodsuzuje, naopak ho podporuje.
Bůh není pacifista. Ježíš není pacifista. Jak Ježíš říká hned v následujícím verši (Mt 26,53): „Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?“ Ježíš mohl použít sílu. Použití síly, použití mečů bylo prostě nevhodné vzhledem k situaci, v níž se Kristus nacházel. Měl zemřít. On ani Otec nejsou pacifisté. Nepoužil sílu, protože musel vypít kalich, který mu Otec dal.
Exodus 15,3
Tento verš Písma prohlašuje, že Hospodin je „bojovný rek“ (KRAL „udatný bojovník“, ČSP „válečník“, Pavlík „muž boje“). O tom, že Bůh není pacifista, svědčí celé Písmo. Dokonce i sám Ježíš, který je odleskem Boží slávy a přesným obrazem jeho osoby a který vyjadřuje všechno, co Bůh je (Žd 1,3; J 1,18), vyhnal z chrámu směnárníky bičem a zpřevracel jejich stoly (J 2,15). Kniha Zjevení ho popisuje jako Krále, který dělá co? „Soudí a bojuje“ (Zj 19,11). Písmo prohlašuje, že Ježíš Kristus je „tentýž včera, dnes i navěky“ (Žd 13,8). Boží charakter se nemění. Bůh není pacifista.
Na závěr bych chtěl poznamenat, že někteří říkají, že „bychom neměli mít zbraně, ale měli bychom prostě důvěřovat Bohu.“ Moje odpověď těm, kteří to říkají, zní: „Dovolte mi, abych se vás zeptal, máte na svých domovních dveřích zámek?“ Vždycky odpoví „ano“. Ptám se tedy: „Zamykáte je, když odcházíte nebo jdete v noci spát?“ Ti, kteří žijí ve městě, vždycky řeknou „ano“. Pak se zeptám: „Proč máte na dveřích zámek? Proč prostě nedůvěřujete Bohu?“
To, že máme na dveřích zámek nebo zbraň v šatníku, ještě neznamená, že na ně spoléháme, že nás ochrání se stejnou důvěrou, se kterou máme důvěřovat Pánu.
Spíše jen vidíme moudrost a prozíravost toho, že takové věci máme, abychom byli dobrými správci při ochraně svého majetku a své rodiny.
Žalmista pochopil, že v tom není žádný rozpor. Žalmista (David), který v prvním verši Žalmu 144 řekl: „Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit“, hned ve druhém verši tohoto Žalmu říká: „Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám.“
Přidat komentář