20. června

Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on. (Kaz 6,3)

Boží slovo jmenuje některé muže, zvláště v knize Soudců, kteří měli desítky synů, příp. i dcer. Ale v množství synů a dokonce ani v četnosti dnů není plnost života. Jen nemnozí v Písmu zemřeli tak, že o nich bylo řečeno „zemřel stár a sytý dnů“ – jedním z nich byl Jób, jehož utrpení se stalo příslovečným. Plnost života je v chození s Bohem, v činění jeho vůle, která se stává naším pokrmem. Ano, velmi obdarovaný je muž, který má množství synů (Ž 127,3), ale skutečně blahoslavený je muž, který si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci (Ž 1,2), který je rozhodný a udatného srdce a Hospodinovo slovo se nevzdaluje z jeho úst.